středa 10. prosince 2008

Proč to vlastně všechno dělám

Zakládám tento blog v naději, že alespoň lehce přispěje ke zlepšení celkové situace a pokud se podaří dovést alespoň některé z vás k zamyšlení a následné vlastní aktivitě, splní blog svůj účel. Pamatujte, že nic není nemožné a vše je jen v našich rukách.

Vadí mi levičáctví sžírající dnešní společnost. Vadí mi multikulturalismus v současném pojetí, primitivní antirasismus založený na tom, že ty sám za nic nemůžeš, ale jsi bílej a bílí jsou rasa, co může za všechno a je povinností každého bílého nést za to odpovědnost. Vadí mi laxní přístup k drogám, dvojí metr na všechno (Hlavně pokud se jedná o témata spojená s láskou k vlastnímu národu či "nedejbože" rase. To vše je samozřejmě povolené a podporované pokud jste barevní.), vadí mi tolerance islámu v Evropě, snahy systému doslova orwellovsky vymývat mozky svobodným lidem a zakazovat jim přemýšlet o "nevhodných" tématech. V souvislosti s tímto doufám, že nebudu nijak cenzurován nebo zakazován naším demokraturním systémem.

Rád bych všechny, které moje myšlenky nějak osloví, vyzval k následné osobní aktivitě. Možná si říkáte, že samotný jedinec proti systému nic nezmůže, ale s tímto tvrzením nemůžete být dál od pravdy. Vzpomeňte na všemožné myslitele, kteří dokázali ovlivnit běh světa. Vzpomeňte na vojevůdce, kteří si získali nesmrtelnou slávu svými činy. Není otázkou, zda jedinec něco může změnit. Jedinou otázkou je: "Jak to udělat?" Tu si už ale musí zodpovědět každý z nás individuálně a je pak jen naší osobní odpovědnstí, co s tím uděláme. Možná si mnozí řeknou, že "tohle přeci zabere plno času a já mám vlastní život a rodinu a nestíhám nějaké politické aktivity a navíc mě to ani nezajímá". To je ale opět špatně. Je přirozené, že někteří z nás budou aktivní lehce, někteří tomu zasvětí celý svůj život. To už je na individuální volbě. Důležité je vědět, kde chci stát, mít v názorech pořádek a umět je předávat. Zabere snad tolik času s někým občas podiskutovat? Zabere snad tolik času alespoň lehce se zapojit do řešení problémů, které se týkají nás všech? Možná teď máte pocit, že se vás to stejně netýká a že náš národ je stejně prohnilej až na kost a nemá cenu být vlastencem. Nebudu vám za to nadávat. Naopak plně chápu, pokud tento názor zastáváte. Sám jsem se musel s touto otázkou vypořádat a vyřešil jsem ji následujícím způsobem.

Po dlouhém rozvažování a analýzách jsem dospěl k závěru, že ať už nás to tu občas sebevíc štve a ať už je nám z lidí kolem občas sebevíc na blití, pořád je třeba svoji vlast chránit. Mám to ale snad dělat pro tu svoloč kolem? Ne. Dělejte to pro sebe a své blízké. Dělejte to pro ty, které milujete. Vedlejším efektem bude, že tím pomůžete vlastně všem. Takto vzniká systém, kdy si budeme všichni vzájemně pomáhat a přitom na sebe stále plně kašlat a věnovat se jen osobním záležitostem.

Nepřesvědčil jsem vás snad? Pořád si říkáte, že máte svůj život, práci, rodinu a nemáte čas, a myslíte, že národnostní otázky se vás netýkají? A co vaše děti a vaše ženy či prostě vaši blízcí? Budete o ně mít stále stejnou starost, když budete vědět, že díky liberalismu našeho systému je země plná nebezpečných přistěhovaleckých ghett s ohromnou kriminalitou? Chcete doma sedět u televize a přemýšlet nad tím, že přistěhovalecké ghetto plné násilníků pohrdajících naší kulturou je těsně vedle školy, kam chodí vaše dítě? Či že je těsně vedle místa, kde pracuje někdo, na kom vám záleží? Možná je načase zvážit tyto postoje...co myslíte?

Závěrem bych rád nakousl něco, co považuji za jednu z nejzásadnějších otázek dnešní doby. Z jedné strany naši společnost sžírá jako mor promultikulturalistický anarcholiberalismus. Z druhé pak velmi často přichází podobně stupidní odpověď - diktatura. Nejsem zastáncem ani jednoho. Nejsem zastáncem násilí, ale nejsem zároveň pacifista. Mám za to, že násilí je posledním řešením problému, ale předtím se mají vyčerpat mírová řešení a hlavně - nejprve se musí zvážit, zda se skutečně o problém jedná či ne. O rozpoznávání problémů budu psát v nějakém z dalších článků. Tím základním problémem tedy je nastavení systému tak, aby zachovával co největší individuální svobodu, ale zároveň to nebyl nezodpovědný bordel (jako to tu máme dneska). Z druhé strany musí být fungující systém, který umí udělat pořádek, ale není to diktatura, ve které (jak už to tak vždycky bývá) nejvíce prosperují ti nejhorší bezpáteřní slizouni, kteří se pro vlastní prospěch připojí k jakémukoliv zvěrstvu nehledě přitom na čest, lidskost, vlastní svědomí....

Vážím si své svobody a uvědomuji si, že i přes všechny problémy patříme k nejsvobodnějším zemím světa a pokud zrušíme své hranice, ztratíme vše. Staneme se součástí obří chudoby třetího světa a přechodnou přestávkou pro mraky černých kobylek, které nás prostě a jednoduše sežerou zaživa. A proti tomu už má cenu bojovat. Myslím, že pro každého z nás jsou naši blízcí tím nejcennějším, co máme. Pro ně stojí za to něco udělat....

Žádné komentáře:

Okomentovat