Pat Condell - přepis proslovu

Zdravím opět své čtenáře a rovnou se omlouvám za dlouhou pauzu. Nebyl čas. Teď se ale snad moje aktivity zase rozjedou. Následující řádky nejsou můj výmysl, nicméně s člověkem, který toto řekl, se v těchto jeho názorech na 100 % shodnu a mám za to, že alespoň zde dokázal velmi výstižně vyjádřit situaci.

Jinak video s tímto proslovem (mluví anglicky, ale je opatřené titulky) se dá najít na internetu například na této adrese: http://atllanka.net/index.php?text=386-rekli-o-islamu

Pat Condell - Je bůh psychopat?

Právě jsem dostal mail od někoho, kdo mi přeje, abych v roce 2008 nalezl boha, což je ve velmi pozitivním duchu a mnohokrát za to děkuji.
Nicméně doufám, že to nevyjde, protože... no..., podle toho, co vím o Bohu a jeho metodách a obzvlášť o tom druhu lidí, které má tendenci přitahovat, prostě součet těchle všech věcí mě nutí doufat, že ode mne zůstane tak daleko, jak jen je lidsky - či nelidsky - možné.
Bavíme se tu samozřejmě o Bohu pouště. Bohu smrti.
A víme, že všechna tři pouštní dogmata jsou variantami téhož kultu smrti. A všechna uctívají téhož Boha údajné lásky, odpuštění a milosrdenství, což bude asi důvod, proč se vzájemně nenávidí s tak divokým zanícením.
Nevím, zkuste se zeptat jich.
Společně jsou známa jako děti Abraháma, protože Abrahám je tím původním patriarchou, k němuž všechna sledují svůj původ.
Vlastně je možné, že by bez Abrahámova zásahu žádné z těchto dogmat neexistovalo, díky čemuž bych se chtěl hrozně moc vrátit v čase a řádně mu to vytmavit: "Ty pitomej idiote, tos nevěděl, k čemu to povede? To jsi se teda jako prorok předvedl!"
Abrahám byl tím, kdo rozhodl, že odteď bude už jen jeden Bůh. Jedna velikost pro všechny, to bylo jeho heslo. A tohle mělo ničivý efekt na tehdejší božskou komunitu. Všichni bohové řek, hor, lesů a tak podobně, všichni ti malí, místní, specializovaní bohové, kteří lidem skvěle sloužili po generace, byli najednou vytlačeni ze svého místa nebo nuceni se spojit s jedním ohromným elementálním konglomerátem s centrálním vedením, úzkým morálním kodexem a zuřivou spravedlivou zlobou ve svém srdci.
Ještě dnes není tak úplně jasné, jestli to v té době byla pro lidstvo ta nejlepší možná volba. A diskuse o tom pokračuje....
Když vidíme, jaká náboženství Abrahám splodil, je jasné, proč nebyl zrovna pověstný svou duševní vyrovnaností. Jak je známo, byl ochoten zabít vlastního syna, neboť slyšel, jak mu to Bůh nařizuje. Naštěstí Bůh v poslední chvíli zasáhl a zastavil jeho ruku, čímž dokázal, že je Bohem vskutku spravedlivým a milosrdným. Pokud pominete to hrozné psychologické trauma, které těmto nešťastným dvěma lidem právě způsobil. Oba poznamenal na doživotí, o tom není pochyb. To je ale vlastně leitmotiv celého starého zákona, že? Každý si odnese nějaké jizvy na duši nebo na těle, sotvakdo vyvázne se zdravou kůží.
Jen se podívejte, jak dopadli Adam a Eva, úplně první lidé na planetě, potrestaní za to, že se chovali podle své vlastní přirozenosti. Té přirozenosti, kterou jim Bůh nadělil.
Věděl, že jsou zvědaví. Věděl, že takoví musí být, aby přežili, takže věděl, že snědí to jablko.
Cynický člověk by si mohl začít myslet, že nás Bůh stvořil vlastně jen proto, aby nás mohl trestat, protože první lekce knihy Genesis zní: "Být člověkem je hřích."
Byli jsme potrestáni a vyhnáni z ráje za hřích naší přirozenosti, ale nějak jsme se sebrali a začali stavět Babylonskou věž, protože jsme se chtěli dostat do nebe a trošku se porozhlédnout - byli jsme zvědaví, jak je pro nás přirozené, ale Bohovi se to taky nelíbilo, takže zatrest zničil náš jazyk.
Čili - máme za sebou sotva prvních pár stránek bible a už jsme schytali dva pořádné direkty přímo do brady od našeho milujícího a milosrdného Boha.
Krátce poté zaplaví celou planetu, asi proto, že se na něj někdo křivě podíval.
Jednomu člověku poradí postavit loď, protože samozřejmě nechce vyhladit všechny, neboť by mu už nezbyl nikdo na trestání.
No.....celkem chápu, že někdo čte bibli pro potěchu, protože v zásadě je velkým literárním dílem a jde určitě o zajímavý kulturní artefakt. Není to ale slovo Boží a je vážně načase, abychom přestali předstírat, že je, i že by jím snad mohla být.
Bůh je hlavní postavou tohoto příběhu a když ho čtete, rychle si uvědomíte, že má zajímavou, i když trošku hrubě načertnutou osobnost. Je v podstatě pokusem dát tvořivé životní síle lidskou tvář. Ale bohužel jsme na něj naložili všechny naše ubohé předsudky a učinili ho trošku víc lidským než by pro nás bylo zdrávo, protože já myslím, že být lidský skutečně funguje jen u lidí. U božstev to nepřináší vůbec dobré výsledky. Lidští bohové bývají náladoví, násilničtí a nepředvídatelní, takovým tím nízkým egoistickým způsobem. Jediné, co je na nich nekonečné, je jejich ochota urazit se (stejně jako u mnoha citlivých duší jež je vyznávají).
Pokud ale hledáte urážku, nemusíte hledat dál než v bibli, určitě v jedné z neurážlivějších knih, jaké je možné si přečíst. Pokud tedy nevěříte, že cizoložníci mají být zabiti, nebo že je v pořádku prodat vlastní dceru do otroctví, nebo že kdokoliv, kdo pracuje o šábesu, má být na místě ukamenován.
Možná se vám tohle zdá vpořádku. Nebo to, že Bůh opakovaně navádí k hromadným vraždám.
Ano, sice nemluví přímo o bombách a balistických střelách, ale tohle jistě snadno překlene rafinované umění biblického výkladu. Ten chlápek podává výkony vedle nichž Saddám vypadá jako Ghándí.
V Deuteronomiu XIII Bůh nařizuje, že pokud uslyšíte o městě, v němž je vyznáván jiný Bůh, musíte zabít všechny v tom městě - muže, ženy, děti, batolata, dokonce i dobytek a pak musíte to město spálit na popel. A mimochodem - Nezabiješ.
Takže možná tušíte, proč mám problém přijmout tohoto Boha pouště, Boha smrti, jehož, zdá se, máte tak rádi.
A doufám, že chápete, proč s ním nechci mít absolutně nic společného ať už existuje nebo ne. Prostě nesdílím jeho hodnoty. Shledávám jeho slova nelidskými. Takže mě vážně nezajímá jeho názor ohledně čehokoliv.
A kdyby se zrovna snesl z nebe s párem velkých okovaných bot a mával mi do xichtu knihou soudců, řekl bych mu prostě to, co říkám každému kázajícímu kokotovi, na kterého narazím: "Ne, díky, nemám zájem o vaše falešné spasení. Dávám přednost zatracení. A teď táhněte, musím si trošku zahřešit.
Peace, není-li to příliš rouhavé. Nerad bych se dotknul něčích citů.