Ateismem proti absolutním hodnotám

Friedrich Nietzsche často psal o smrti Boha/bůžků a boření model. Těmi modlami a bůžky měl na mysli absolutistické lidské ideály. Dobro o sobě. Zlo o sobě. Dokonalý vzor předmětu kdesi ve světě mimo, rovnost, atd.
Já osobně jsem přesvědčen, že víra v reálnou existenci různých podobných ideálů se dá bez problémů označit za víru náboženskou, protože existence podobných ideálů není a nebyla nikdy nijak doložena a jako taková spadá do lidských metafyzických představ. Nevidím tedy jako nejmenší problém postavit proti tomu ateismus jako odmítnutí reálné existence těchto ideálů a to především z důvodu jejich totální neprokazatelnosti a dále z důvodu, že mnohé naopak poukazuje proti nim.
Na první pohled se to nemusí zdát, ale už při krátkém zamyšlení nad naším světem, společností a hodnotách, které jsou zde propagovány, lze bez problémů na několik takových nietzschovských bůžků narazit. Bůžků, jejichž trůnem je třeba trošku zaklepat.
Bůžek rovnosti ras - Čert ví, kde má tahle potvora kořeny. V křesťanství je idea rovnosti všech lidí před Bohem. Nejspíš z toho si přepracovali komunisti ideu rovnosti lidí a zařadili ji do svého vlastního náboženství (viz článek ateismem proti komunismu) a od nich to převzaly různé postkomunistické levicové a rovnostářské blábolideologie dneška. Už samotná existence ras jasně napovídá tomu, že jejich rovnost je totální výmysl. Jak vznikají rasy? Zpravidla tak, že se jedinci s určitými geny déle množí nijak neovlivněni nebo ovlivňováni jen málo a tak na daném území postupně vznikne skupina, která má v mnohém podobné fyzické, charakterové a rozumové vlastnosti. Otázka soužití jednotlivých ras či etnik je pak otázkou konkrétní situace. Někdo například může tvrdit, že Cigán a Čech jsou stejná rasa, ale každý jasně vidí, že rozdílů je tam až až a že celkově vzato je soužití obou skupin naprosto nemyslitelné a vzhledem k obecně nižší inteligenci Cigánů pro nás též velmi škodlivé. Naše civilizace se právě díky inteligenci dostala tak vysoko a jedině díky ní se tam může i udržet. To samé platí o pro černochy. Bílá rasa se často může zdát velmi zkažená, nicméně to byli běloši, kdo dokázal vytvořit technicky nejvyspělejší kulturu a také hodnoty, kterých bychom si měli všichni vážit. Černí nemají žádnou skutečnou kulturu a tam, kde jim běloši nějakou zanechali, ji nejsou schopni ani převzít. To samo o sobě jasně ukazuje, že rasy si rovny nejsou a pokud má naše civilizace přežít, je třeba na to brát ohled.
Bůžek rovnosti kultur - K různým kulturám byly v historii různé přístupy. Komunistické náboženství například vychází z Hegelova vidění dějin jako postupu železně směřujícího od určitého začátku k přesně vytýčenému cíli. Jiný přístup pak je, že nemáme právo soudit jednotlivé kultury a určovat, která je lepší či horší. Jednotlivé kultury, ač v různých stupních technické vyspělosti, jsou si v tomto přístupu rovny. Dalším přístupem je pak poměření technické vyspělosti a z toho následné odvození na nás jako na současný vrchol civilizace, kam všichni směřují. Mě osobně přijde, že dneska se tyto přístupy zkombinovaly. Z jedné strany je zde stále zažitý názor, že naše kultura je pro všechny nej a rádi ji přijmou a z druhé ona smyšlená rovnost kultur. Díky tomu nekriticky a s dobrou "vírou" přijímáme i kultury, které jsou té naší velmi nebezpečné. A moje řešení? Kašlat na rovnost. Kultury si nejsou rovny, nebyly a nebudou. Celá myšlenka rovnosti není nic jiného než zbožná lež. Ani omylem to ale neznamená výzvu k nadřazování se a vnucování svých hodnot do ciziny. Pokud chce například člověk mít co nejkvalitnější názory, musí být ochoten diskutovat s co nejširším spektrem jiných názorů a mentalit a zároveň i kriticky rozvíjet tu svoji. Cizí kultury jsou něco, z čeho pro nás může plynout mnohé dobré, stejně tak mnohé špatné. Musíme být schopni uznat jejich existenci a i když mnohdy nebudeme s něčím souhlasit, tak je nechat, aby si to vyřešily sami. Berme tyto kultury jako zrcadla té naší a ukázky, jak se dají věci dělat i jinak a nechme jim volný průběh. Učme se od nich, ale chraňme si svoje území, kulturu a rasu. Ne ale ve smyslu konzervace, ale ve smyslu co nejkritičtějšího pohledu na sebe a na tom vypracovaného svobodného rozvoje.
Bůžek práva na území - První dva mýty byly multikulturalistické, tento je spíše rýpnutím do kohokoliv, kdo si myslí, že území, na kterém žije, je "jeho území". Z přírody není dáno nikomu žádné právo na místo jeho pobytu. Kdokoliv, kdo získal nějaké území, si ho dobyl, předělal k obrazu svému a taky potvrdil svoje "právo na něj" tím, že ho musel mnohokrát bránit. Z tohoto důvodu například i nesouhlasím se snahami o právní zpochybnění existence Izraele. Směšnější je to tím víc, že nejvíce se ho snaží zpochybňovat současní nacisté, kteří defakto vycházejí z ideologie, jejíž základem byla výbojná zahraniční politika a řeči o "právu na široký prostor". Pro mne osobně je to známka, že dnešní nacisté často nerozumějí ani své vlastní mentalitě, protože Židé si Izrael už mnohokrát ubránili a tím pro mne prokázali, že na to území nějaké to "právo" mají. My jsme například při druhé světové ztratili "právo" na Sudety, protože jsme si je nechali vzít. Noapak Němci po ní ztratili právo nám do toho kecat, protože karta se obrátila a my získali území zpátky. Stejně tak jsme jakožto Češi mnohá území získali a ztratili i ve vzdálenější minulosti. Pokud si teď necháme území opět někým vzít, je to jen naše blbost. Celkově tedy ke svému území musíme přistupovat jako k silou získanému privilegiu naší kultury. Z toho i logicky vyplývá, že tato problematika musí být neustále probírána a území si musíme aktivně bránit. Jinak "právo" na něj časem můžeme ztratit.
Bůžek lidských práv - Bohužel, ale je to tak. Každý bychom rádi měli nějaká svá práva a to nejlépe co nejvíc a tak, aby na nás nikdo nemohl. Idea lidských práv prošla docela dlouhým procesem a existuje víc možností, jak k nim přistupovat. Zaměřím se na dnešní pojetí. Lidská práva jsou brána jako automatická součást člověka. Člověk se s nimi rodí a jsou mu vlastní. Nehodlám proti lidským právům nějak bojovat, ale podle mě je právě tímto postupem znehodnocujeme. Když jsou brána jako něco, s čím jsme se narodili, lidé je vnímají jako samozřejmost, nevážej si jich a nedochází jim, jak lehce by o ně mohli přijít, protože celou záležitost nijak neproblematizují. Musíme je brát jako jeden z krvavě zaplacených plodů naší civilizace, ale ne jako přirozenou danost. Absolutizací jim bereme jejich kořeny. Už to nejsou práva, která byla krvavě vykoupena našimi předky a je třeba si jich vážit. Už je to něco, co nemá vlastní historii a je to člověku stejně tak vlastní jako třeba ruka nebo noha. Lidé pak vidí právo, ale nevidí už to, z čeho vzešlo a nejsou tedy schopni o daném právu adekvátně uvažovat.
Bůžek lidské svobody - Lidskou svobodu považuji za to nejcennější, co máme. Svobodu konat jak uznáme za vhodné a nést za to odpovědnost. Svobodu myslet, svobodu mluvit, svobodu souhlasit i nesouhlasit. Stavím svobodu na vrchol a vážím si jí proto, že chápu charakter její prchlivosti. Lidé se zde rodí do svobodné země (jasný, i ČR má svoje mouchy, ale pořád jsme na tom lépe než většina světa), po většinu života jim nic moc nehrozí a berou svobodu jako něco, co je od nich neodtržitelné.
Tím jsem se dostal k základní myšlence nutnosti odstranit metafyzické zbožšťování hodnot. Vykořenění. Tady jsem napsal pět příkladů absolutismu hodnot, ale ono by se jich dalo najít a rozepsat víc. Jde o princip. Je celkem i logické, že když někdo chce nějakou hodnotu co nejvíc pozvednout, tak ji dá jakési boží vlastnosti. Označí ji za něco, co je neměnné, nezničitelné, absolutní, vše přetrvávající. Vidí v ní naprostou důležitost a tak se ji snaží dát metafyzické (meta = za, fyzické = přirozené) kořeny. Jenže přesně tím tu hodnotu totálně znehodnotí. Vytrhne ji jejím kořenům. Dobyté území už není něco, čeho si vážíme, protože to naši předci zaplatili svoji krví. Je to prostě stát, kam jsme se narodili a dál už se to neřeší. S lidskými právy se rodíme místo abychom se učili o jejich krvavé minulosti a křehkosti. O všech těch nesnázích, kterými lidé prošli než získali něco tak cenného.
Člověk se nerodí s implantovanou svobodou ani s implantovanými lidskými právy nebo právem na území. Nerodí se rovný s ostatními a nerodí se do rovné kultury. Všechno jsou to žvásty. Celá naše civilizace je sakra těžká metafyzika. Jsme potomky tisíců generací před námi. Generací lidí, kteří přežili dost dlouho na to, aby dokázali předat své geny a výdobytky svých kultur dál. A právě v tom jsou skutečné kořeny veškerých hodnot. Minulost. V ní je třeba hledat ty potoky krve, po kterých nám naše hodnoty připlavaly od lidí, kteří je neměli tak jisté a proto za ně museli bojovat. Možná bychom pak přišli i na to, jak spousta hodnot vznikla ze svých protikladů. Jak hodnota svobody vznikla tím, že někdo nejdříve musel o ni přijít, aby si uvědomil její pravou cenu. Jak dobro vzniká z potřeby vyhnout se násilí a žít ve společnosti, kde nehrozí smrt na každém kroku. Jak člověk poznal, že příroda je krutá, nemilosrdná a uznává pouze právo toho, kdo si ho umí získat a proto si toto právo získal a vytvořil civilizaci. Svůj svět, ve kterém si určuje vlastní pravidla, aby se mu lépe žilo. V tom je třeba hledat pravé kořeny hodnot, protože jedině znalostí ceny, která za ně byla zaplacena, dokážeme jejich hodnotu určit.