neděle 27. září 2009

Papež v ČR

Původně jsem na tohle téma nic psát nechtěl, ale světová média, pohrdavě píšíc o našem bezvěrectví a nezájmu o papeže, mi opět dodala energii k sepsání dalšího antikřesťanského článku. Prý zde chyběly plakáty a početné davy lidí, které by přivítaly svatého otce. Dokonce samotné New York Times psaly, že jsme ground zero náboženské apatie v Evropě a boj proti ateistické ideologii a konzumerickému hedonismu by měl začít právě zde! Chápete to? NEW YORK TIMES nám budou kázat o konzumní společnosti. Docela bych se i zasmál, kdyby něco tak absurdního nebylo spíše k pláči. Vatikán papežovu návštěvu zde pasoval do role "návštěvy apoštola mezi odpadlíky". Jejich nadutost zřejmě nezná mezí a tak nás považují za jakýsi svůj majetek, který by se měl "přirozeně" navrátit do lůna matičky církve. Pro mne to znamená jediné - hrozba rozšíření křesťanské totality je stále zde a je třeba proti ni bojovat a nikdy v tomto boji nepřestávat. Mnohokrát jsem se od některých (ne všech a toho si vážím) křesťanů dočkal označení "ateistický fanatik". Ateisté jim prý nevadí, byť je nemají v lásce, ale vadí jim ateističtí fanatici. A jak se takový jedinec pozná? Lehce tím, že dává svůj ateismus najevo. Takže pokud jste ateista nebo člověk uznávající osobní spiritualitu jedince, ale nemající v lásce organizovaná náboženství - NEAKTIVITA V BOJI PROTI ORGANIZOVANÉMU VĚŘENÍ JE PŘESNĚ TO, CO PO VÁS CÍRKVE CHTĚJÍ. Vyvození důsledků z tohoto poznatku je už na vás.

Nesmíme zapomínat, že křesťanství je exkluzivní náboženství. Nezastaví se dokud neovládne naprosto vše a způsoby jeho jednání s oponenty nejsou závislé na nějaké etice, ale na možnostech. Příkladem budiž pronásledování křesťanů, které skončilo zrovnoprávněním této víry a během pár desítek let pokračovalo křesťanskou dominancí a likvidací starých kultů a kohokoliv, kdo měl něco proti. Hranice s čarodějnicemi dnes nehoří jen díky nemožnosti něčeho takového.

V dnešním článku se nehodlám zabývat analýzou papežovy návštěvy v ČR, vyvracet, dokazovat, upozorňovat, atd. Na to bude ještě času dost. Nedávno jsem si ale přečetl Úvahy o vládnutí a o vojenství - soubor třech děl od Niccoló Machiavelliho. Lze tam najít dost zajímavých myšlenek. Včetně pár úvah o křesťanství. Ty budou tvořit zbytek článku, protože jsem dospěl k závěru, že nejlepší reakcí na papežovo misionářství v ČR bude připomenout, co je křesťanství zač a jak "mile" se tento vynález zachoval ke skutečným kulturám našich předků. Těm kulturám, které teď křesťanství ignoruje a namísto toho samo sebe lživě označuje za něco původního, k čemu bychom se měli navracet.

Citát 1.: "Proč starověké lidstvo milovalo svobodu víc než národy moderní? Domnívám se, že příčiny tkví v rozdíné výchově tehdejší a dnešní. Křesťanství nás učí pohrdat světskými poctami a hodnotami, pohané si jich však nade vše vážili, považovali je za smysl života a proto byli tak udatní a bojovní."

Citát 2.: "Pro nás je nejvyšší ctností pokora, sebezapření a pohrdání světskými poctami, pro tehdejší lidi byla ideálem smělost ducha, tělesná síla a zdatnost."

Citát 3.: "Křesťanství žádá sílu jen na to, aby člověk snášel trýzeň, trápení a útlak."

Citát 4.: "Tak se postupem času z nás stali slaboši, snadná kořist zločinců a ti nás beztrestně sužují, protože za vidinu posmrtného ráje obětujeme pokorně svou lidskou důstojnost."

Citát 5.: "Zrod každého nového náboženství následuje po čase snaha vymýtit starou víru a tím upevnit vlastní existenci. Všimněme si jen, jak nemilosrdně zacházelo křesťanství s pohanstvím, jak do základu bořilo jeho obyčeje, obřady a památky. Svatý Řehoř a další cílevědomě vymazávali vzpomínky na antický svět, pálili díla básníků a historiků, ničili obrazy a sochy. Jestliže se jim to přece jen zcela nepodařilo, pak jen díky tomu, že i církev se dorozumívala latinským jazykem. Kdyby se byla mohla uchýlit k jazyku jinému, nebyla by po starověku zůstala ani stopa."

Dále Machiavelli připomíná, že ona svoboda, které si pohané tak moc vážili a kterou křesťanská mentalita potlačila, byla i jedním z důvodů, proč měli Římané tak ohromné trable ve svých snahách o získání kontroly nad mnoha jinými pohanskými národy. A co vy? Chcete být svobodní nebo svůj život obětujete fiktivním křesťanským představám o zásvětí? Ač se mnohým z vás může zdát křesťanství zde překonané, opak je pravdou. Stále žijeme v mentalitě, kterou křesťanství tisíce let budovalo. Nacházíme se v době, kdy se nás snaží imigrací ovládnout Arabové v čele s totalitní islámskou ideologií. Pokud nezačneme být stejně udatní a svobodomilní jako staří pohané, budou výdobytky naší společnosti již brzy nenávratně ztraceny. Je tedy jen na nás, zda si necháme od křesťanů nakukávat, že křesťanství je základem naší civilizace, ke kterému se máme navrátit. Skutečná záchrana spočívá v inspiraci v dobách předkřesťanských a v udatnosti našich pohanských předků před příchodem křesťanství - vynálezu zkázy.

8 komentářů:

  1. Jaký to zajímavý a podnětný článek se tu dnes přede mnou objevil.
    Veskrze musím souhlasit s mnoha věcmi v něm. Přesto ale upadá kamsi hluboko vše, s čím bych jen mohl souhlasit, pakliže kriticky zhodnotím, zda východisko skutečně odpovídá účelu, za nímž bylo vybráno.
    Odpověď nepohladí nikoho, komu se článek zalíbil.
    Machiavelli není, a nemůže být, vhodným východiskem pro kritiku křesťanství.
    V krátkosti předvedu, proč. Můj agrument se udává celkem ve dvou bodech:
    1. Niccoló byl úředník a písař. Měl sice, to je pravda, dalekosáhlé historické znalosti, ale jistě je nezvládal užívat jinak, než mu bylo vzhledem k jeho pracovní náplni přirozené - totiž utilitaristicky, účelově a především poplatně vlastním zájmům. Nyní je třeba uvědomit si, v jaké žil době. Renesance byla sama o sobě založena spíše v lidských hodnotách, nežli v duchovním sebezapření, kterým se zdá být křesťanské náboženství. Nicollo tedy nebyl převratný myslitel. Mnohem spíše to byl člověk slabé vůle, ve všem svém myšlení poplatný době.
    2. Druhý argument, mnohem dalekosáhlejší, tkví v samotných principech Machiavelliho konceptu světa. Netřeba zmiňovat, že následující úvahy jsou založeny na jiném spisu, mnohem známějším a dostupnějším - o Principe.
    Shrňme si v krátkosti doporučované metody: Násilí, útlak, ničení konkurence, lhaní, přetvářka, plané slibování.
    A nyní se poohlédněme zpět do článku. Nebylo zde psáno o pálení čarodějnic (násilí), křesťanské dominanci (útlak), likvidaci starých kultů (ničení konkurence), patetickém pokusu člověka věřit, proti všemu smyslu, v hlásanou vyšší instanci (lhaní), Slabomyslnému obětování vlastní důstojnosti ve prospěch čehosi nepřítomného a nedosažitelného (přetvářka), a především, což se ve článku nepsalo o Edenu v zásvětí (plané slibování)?!
    Nyní si položme otázku? Což nebylo obé více, než co jiného, přísně účelové?!
    Moje argumentace v neprospěch Machiavelliho tedy vyvstává v následující větě:
    "Není, nebylo a nemůže být člověka, který tak obratně a zdatně pochopil, zobecnil a užíval křesťanské principy, jako tomu dovedl Nicolló."
    Pokud chceme kritizovat křesťanství, musíme tak činit na základě nejsilnější lidské přirozenosti - totiž rozumu - nikoli na základě nástrojů námi kritizovaného křesťanství.
    Lít do rozbouřené řeky vodu nám proti povodním nepomůže, a právě tak, lhát a podvádět, abychom shodili lháře a podvodníka. Jakkoli se mohou zdát argumenty článku pádné a pravdivé, jsou to stále jen argumenty od člověka, který by se mohl snadno pokládat za nejznámějšího lháře v historii.
    Postavme proti náboženství rozum, proti církvi obci, proti náboženství pravou víru a nebude třeba žádné kritiky. Křesťanství samo sebou zmizí, neboť historicky žádné lži nic jiného nepřísluší.
    Sám Aristoteles věděl, že koncepce stavěná na nepravdivých pojmech sama sobě odporuje. My víme, že křesťané jsou stejnými vrahy, zloději a smilníky, jakými jsme my, ateisté. Tak "jim odpusť, Pane, neboť nevědí, co činí!"

    OdpovědětVymazat
  2. Lichck:
    Hehehe, tak jsi konečně vykoumal jak přispívat?:D
    Vím dobře, že Machiavelli pro hlubší kritiku křesťanství není stavěný. Nicméně tohle prostě vystihnul dobře.
    Co jsi od něj přečetl? Pokud jsi nekoumal úvahy o vládnutí a o vojenství (tři spisy v tom jsou), tak si je určo pokoumej, protože tam zjistíš, že ačkoliv mohl působit NM povrchně, tak takový podle mne ani omylem nebyl. S tím účelem světícím prostředky je to u něj taky trošku složitější. Opět zjistíš až si to přečteš.
    Dále jsem si vědom, že spousta kritiky křesťanství v mém článku chybí, ale jednoduše se mi nechtělo psát brutálně dlouhý esej a všechno tam opětovně vypisovat. Chtěl jsem napsat něco krátkého a výstižného a podpořit to pár myšlenkama odjinud. A to se dle mě povedlo.
    Nicméně neboj - mám tady skvělou knížku s názvem "křesťanská etika" (text v ní končí na straně 666) a už dříve jsem v ní našel pár věcí, které mne zvedaly ze židle. Takže až se mi podaří ji přelouskat, bude z toho taky článek:) ... To samé platí o kladivu na čarodějnice, které mám taky rozečtené doma....sakra, mám toho rozečtenýho nějak moc...
    Každopádně díkes za zajímavej a podnětnej koment:)

    OdpovědětVymazat
  3. No, mimoto i ti praprapředci byli lidi, a to lidi zvědaví, takže ne vždycky bylo potřeba použít násilí ze strany jednověrců. Leckde stačilo počkat, až přijde dost lidí s myšlenkou na změnu a za myšlenkou, byť stejně těžko uvěřitelnou nebo dosažitelnou, jako ty původní, ráje a blahobytu a vůbec.
    Vždycky a všude se prostě najdou bytosti na bázi uhlíku, které si myslí, že digitální hodinky jsou docela dobrý nápad... A pak už stač jen řetězová reakce davu.

    OdpovědětVymazat
  4. Pat: asi bych uměl napsat i dlouhý komentář, ale jsem v záklanu, tak jen tolik:
    1) muslimové nás zválcují, protože jsme duchovně prázdní a hledáme se (což by nebylo samo o sobě tak hrozné), jenže tady prostě CHYBÍ SJEDNOCUJÍCÍ PRVEK. Oni jsou muslimové. 2) Oficielní dokumenty (které mi prošly rukama) z blízkého východu začínají poděkováím Alláhovi a moudrému panovníku, atd. Křesťanství jako pojicí prvek (nový film Hanebný parchanti pracuje s židovskou vírou jako pojícím prvkem) je v Evropě mrtvý, nacionalismus se zakazuje a pod pojmem evropan si nikdo nedovede nic představit, nic k tomu necítí. 3) To co navrhuješ Ty jako návrat k pohanství (ať je to cokoliv, podle mě myslíš především národnost na základě uvědomění si, kde žiji a obrany této části). Já si myslím, že návrat ke křesťanství by byl snažší, ale cokoliv. Věřím, že oba se shodneme na jednom - je potřeba nějak lidi SPOJIT.

    OdpovědětVymazat
  5. Pavel:
    Taky jsem poslední dobou časově nějakej mimo...Tohle jsem sepsal během asi dvou hodinek, což je u mě na článek hodně rychlá záležitost....
    1) Můj názor na muslimy znáš, takže víš, že si jejich hrozbu uvědomuji. Sjednodující prvek oficiálně chybí, ale ani zdaleka by to nemuselo být křesťanství. Touha po svobodě by mohla bohatě stačit. Jednoduše lidem ukázat, že náboženství dalo Evropě dříve dost zabrat a teď se sem snaží nacpat jiné, nereformované, mnohem agresivnější a krutější náboženství a pokud si vážíme své svobody, neměli bychom ho zde tolerovat.
    2) Ano, ten návrat k pohanství ber hodně s rezervou a nemyslím tím rozhodně obnovu starých kultů, ale spíše inspirace v našich předkřesťanských předcích. ... Nedávno jsem někde četl zajímavou myšlenku, že pohanství nikdy nevedlo čistě náboženské války, protože mnohost bohů mu byla přirozená, ale monoteismus se svým jedním Bohem se automaticky stává něčím, co se vůči mnohobožství vymezuje a dá se tak říct, že zatímco pohanství je v tomto přirozeně tolerantní, je monoteismus už ze své podstaty přirozeně intolerantní. ... Ohledně spojení - jo, tohle jsi vystihl dokonale. Podle mne by to mělo jít právě na oné svobodě, protože to je něco, co je blízké každému. Však si vem, jak se tady kolikrát zhádáme my dva, ale na té svobodě se celkem shodnem. Co ty na to?

    OdpovědětVymazat
  6. Pat: promiň, práce, i teď bych měl dělat něco jiného.
    1 - "svoboda" jako jednotící prvek je možný pouze pokud je útlak hmatatelný. Virtuální hrozba islámu k semknutí nepovede (můj názor)
    2 - je zvláštní, že na jedné straně říkáš, že "tolerance" v evropském pojetí je zhoubná a na straně druhé jsi pro "toleranci" duchovní. V jednom případě jsi uvnitř (bílý evropan) a v případě druhém vněm (nevěřící). Neber to, prosím, jako výtku, jen mě to zaujalo, že se to takhle ukázalo
    3 - už jsme o tom psali. Sjednocení musí předcházet identifikace sebe sama. Dokud nebudeme začleněni (jakkoliv nic není černobílé), tak se nemáme k čemu hlásit. Jen netuším, jak z toho ven..
    PS: Na křesťanství jako jednoticím prvku netrvám, jen mi to, v rozporu s Tvým názorem, přijde jako přirozené :)

    OdpovědětVymazat
  7. Pavel:
    1) Myslel jsem svobodu jako ideový prvek a určitý cíl, kterého si vážíme a je třeba ho bránit....
    2) Mrkni na můj starší článek "ateismus, duchovno a pár věcí okolo toho"...tam uvidíš, že proti duchovnosti celkem nic nemám, povaužji ji za přirozenou, ale naopak třeba křesťanství považuji za zhoubnou ideologizaci duchovnosti. Podle mě by měl člověk z duchovnosti čerpat inspiraci a rozvažovat, ale neměl by se nikdy nechat strhnout její ideologizací.
    3) Jo, s tou identifikací máš samozřejmě pravdu. Je otázka jak to udělat. Musíme prostě makat, makat a makat a doufat, že to vyjde.

    OdpovědětVymazat