Nedávno mi bylo vytknuto, že beru ateismus jenom z určitých hledisek a že forem ateismu je více. Samozřejmě je to tak, pohledů existuje povícero. Já se snažím dobrat takovému ateismu, který skutečně bude věrný svému názvu a nebude jen skrytou vírou. Snažím se ho vykázat jako formu odmítnutí výkladu svého života na základě iracionální metafyziky, ukazované neproblematicky jako něco absolutně daného.(metafyzika = za-fyzika, tedy určitá za-přirozenost ... například určení dobra a zla jako reálné existence je metafyzika ... vysvětlování jevů v tomto světě jakýmsi mimo-světem, to je metafyzika) Je to odmítnutí nechat svůj život ovládat náboženskými fantaziemi či náboženské fantazie propagujícími organizacemi (církev, různé sekty, atd.) a hlavně odmítnutí vnímat tyto fantazie neproblematicky. Už jsem dříve psal, že na náboženských fantaziích není nic špatného, ale musíme pořád vědět, že jsou to jen fantazie a realita je už něco trošku odlišného. A je jedna věc bavit se o těch fantaziích s možností jejich aplikace na realitu a jiná věc je vnímat je jako reálné.
Ale zpět k dnešnímu tématu. Již mnohokrát jsem se setkal s křesťany nadávajícími na komunisty, případně snažícími se neodlučně spojit dohromady pojmy 'ateismus' a 'komunismus'. Dnes vysvětlím, proč to nejenom jsou nespojitelné věci, ale proč to jsou i naprosté protiklady a proč skutečný ateista nemůže být komunistou!
Začnu u Hegela. Jeho filosofie byla totiž silně ovlivněna křesťanskou mentalitou, stejně tak jako on pak ovlivnil Marxe. Hegelovým velkým 'vynálezem' je dějinnost. Tvrdil totiž, že dějiny mají svůj konec, ke kterému systematicky směřují. Vše se dá převést na systém: teze, antiteze a synteze. Teze je například nějaké tvrzení, antiteze je jeho opak a z výsledku jejich střetu vyjde synteze a takhle to pokračuje jak pyramida pořád nahoru. Hegel tvrdil, že takto fungují i dějiny a směřují tak k určitému konci. Mluvil o absolutním duchu, který skrz svět poznává sebe sama a sám k sobě se postupně navrací. Prostě metafyzika jak vyšitá. Je ale dějinnost tak úplně jeho vynález? Odkud asi tak mohl mít toho absolutního ducha a finále dějin v kompletnímu navrácení se k němu? Nevím jak vám, ale mě to tady docela smrdí křesťanskou eschatologií (eschatologie = nauka o konci. O posledních věcech člověka, jako je smrt, nesmrtelnost duše, vykoupení, osud duše v pekle, očistec, atd. ... též ale nauka o konci časů, apokalypse, vzkříšení, atd.). Za zmínku stojí i Hegelovo pojetí státu a svobody. Stát stavěl do božské role a svoboda jedince se vyměřovala až jeho poměrem ke státu. Svoboda u něj byla velmi důležitý pojem, ale ani omylem ji nebral jako my, kdy svobodu vnímáme jako autonomii. Svoboda pro něj byla poznanou nutností. Nutností podřídit se státu například. Tímto pojetím se za čas silně inspiroval i nacismus, fašismus a komunismus.
A teď k Marxovi - Hegela velmi obdivoval a většina jeho raných spisů nějak kalkuluje s jeho myšlenkami. Marx byl velký lidumil a přemýšlel, jak to udělat, aby na zemi byla spravedlivá společnost bez utrpení. Nutno zmínit, že v jeho době byla naprosto běžná například práce dětí v továrnách; práce byla často nebezpečná a náročná, práva a odměny minimální. Marx postupem času identifikoval původce všeho zla. Bylo jím soukromé vlastnictví. Převzal Hegelovu ideu dějin směřujících ke svému cíli, aplikoval ji na lidskou společnost a celé dějiny redukoval na systém třídních bojů. Z toho následně vyvodil majetek jako hlavní jejich příčinu a ztělesnění zla. Toto zlo lze dle něj odstranit pouze odstraněním soukromého vlastnictví. Doslova mluví o hříchu soukromého vlastnictví. Tuto revoluci má právo provést pouze jedna třída a tou je proletariát (lidé bez majetku a tedy neposkvrnění tímto hříchem). Ten převezme do svých rukou veškeré prostředky a sám se tím stane osvoboditelem všech a zároveň vykupitelem svých nepřátel (buržoazie), kteří, oproštěni od majetku, se budou moct navrátit zpět ke svému pravému lidství. Marx totiž tvrdí, že ve společnosti, kde je právo na soukromé vlastnictví, se postupně i člověk sám stává kapitálovou hodnotou a tím se od svého lidství vzdaluje. Proletariát pak doslova hraje roli Ježíše, který sám nestvořený z hříchu se stane vykupitelem všech, včetně svých nepřátel. Komunistická společnost následně hraje roli ráje, který bude nastolen již na zemi. Ráje, kde nikdo nebude mít nedostatek, nebude žádné utrpení a všichni budou šťastní. Ráje, který je konečnou stanicí, za jejíž hranice se už nikam nepokračuje. Tento ráj by samozřejmě nemohl vzniknout bez oné myšlenky o konečnosti dějin. O tom, že dějiny nejsou neustále se měnícím systémem, ale mají svůj cíl, ke kterému směřují a od kterého se již měnit nebudou. Jak je tedy vidno, celý ten křesťanský patos o hříchu, vykoupení, porážce zla a návratu do ráje se dokonale promítl do komunismu. Je o to směšnější, že komunisté sami nemají metafyziku rádi a považují se za ateisty a materialisty, protože i jejich vzor, Marx, si tohle o sobě myslel. Sám sebe považoval za někoho, kdo vychází z naprosto reálných základů. Výslednou komunistickou společnost pak považoval za vzor demokracie. Za skutečnou vládu lidu. To je i myslím dostatečné vysvětlení pro všechny, kdo někdy přemýšleli, proč jen se všechny krvavé komunistické diktatury označují za demokracii (například Korejská lidově demokratická republika). Zároveň to i vysvětluje, proč si komunisti i po těch stovkách milionů lidí, které zbídačili a minimálně 100 000 000 obětí (nejnižší uváděné číslo, většinou se mluví o 130 000 000 plus mínus) stále myslí, že to, co dělají, dělají pro lidi a že oni jsou ti skuteční humanisté.
Jak je tedy vidno, komunismus je víra založená na naprosto nevykazatelných metafyzických základech a tím se stává ničím jiným než - náboženstvím. Ateista je člověk, který odmítá nechávat si život vysvětlovat absolutistickou metafyzikou a naopak pracuje s reálným pluralitním světem neabsolutních hodnot. O něčem takovém v případě komunistů nemůže být řeč ani omylem. Komunista se zřejmě často za ateistu označí, ale je to jen lež, které sám věří. Náboženská metafyzika je naprostým základem komunistické víry a skutečný ateista tedy nikdy komunismus jako vysvětlení světa přijmout nemůže. Zároveň zde stojí za zmínku, že obří množství myšlenek současné, zpravidla multikulturalistické, levice, má své kořeny v komunismu. Je jím například patos o rovnosti lidí, případně ras.
A co z toho všeho plyne? Ateismus a komunismus jsou dva naprosto neslučitelné PROTIKLADY a pokud chceme skutečně začít směřovat k nějaké lepší společnosti, je třeba tento nábožensko-metafyzický patos identifikovat všude, kde se skrývá, a s tím následně pracovat. Dovede nás to do nějakého ráje? Nikdy. Ale pokud si různé imaginární přátele a ideologie nenecháme příliš přerůstat přes hlavu a budeme život brát takový, jaký je, se vší jeho pluralitou a propojeností, a nebudeme ho špinit tím, že ho budeme poměřovat s jakýmisi 'ráji', máme šanci na změnu. Utopické ideje, místo aby vycházely z přirozeného poměru věcí, vycházejí ze snu. Sen ale v realitě časem narazí. Jak se ale zachová utopie? Přizpůsobí sen realitě? Nikdy. Naopak se snaží realitu přizpůsobit násilím snu a to, co 'přebývá', je nemilosrdně odřezáváno a likvidováno. Plivat na svět skutečný - toť funkce imaginárních světů. Možná, až si jednou začneme více vážit tohoto světa se všemi jeho pro a proti ... až se budeme radovat ze života se vší tou krásou i hrůzností, kterou v něm každý prožíváme ... Až ho budeme vnímat takový, jaký je a nebudeme se snažit okolí měnit na základě snů, ale na základě reality ... tak možná pak se nám tady bude dýchat o něco lépe.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Pat: "Plivat na svět skutečný - toť funkce imaginárních světů." -> s tím nesouhlasím. JE potřeba pracovat s pojmy IDOL a IDEÁL. funkce imaginárních světů je býti IDOLem (vzorem) a lidé vzhlížející k takovému idolu se snaží přiblížit svým působením skutečný svět onomu IDEÁLu. Neznamená to plivat na, ale aktivně působit a tvořit. Ale chápu, že pro Tebe pojem IDEÁL nemá význam, protože to je absolutistický pojem.
OdpovědětVymazat"až se budeme radovat ze života se vší tou krásou i hrůzností, kterou v něm každý prožíváme ... Až ho budeme vnímat takový, jaký je a nebudeme se snažit okolí měnit na základě snů, ale na základě reality" -> souhlasím a jsem rád, že jako křesťan vnímám svět takový jaký je, nemusím se na něj dívat přes eufemismy, zakrývat chyby frázemi a lhát sám sobě. Křesťanství je o lásce, tedy i radosti. Křesťané se učí jak děkovat Bohu za krásy světa, křesťané díky své víře hledají ve věcech to pozitivní, takže ano, první i druhou část křestané naplňují bezezbytku a jak píšeš - dýchá se jim lépe než lidem zahleděným do sebe.
Snad jen k spojení slov komunismus a ateismus - je to dané historicky a je to nepřesné slovní spojení. Za socialismu (ČSSR) se komunistická strana snažila ovládnout církev zevnitř (založila Československou církev husitskou mající prvky katolické i protestantské) - neúspěšně. Poté byla církev de facto osekána (potřeba státního souhlasu, bonzování na lidi co chodili do kostela, znepříjemňování jim života) a dodnes se z této rány vzpamatovává. Ještě uteklo málo času na to, aby se církve zbavily nálepky která na ní byla 40 let (a sama se u nás moc nesnaží, dlužno kriticky dodat). Snad za dvacet, třicet let bude lépe. Dědictvím Evropy je křesťanství, nikoliv ateismus =u)
Pavel: S imaginárníma světama se holt neshodnem. A mít idol je jedna věc, ale mít ho za absolutní je ta druhá. Pokud plně věříš realitě imaginárního světa, pak je to už špatný. Já taky mám přeci idoly, ale pořád stojim nohama na zemi. A pojem ideál? Nevadí mi to ani jako absolutistický pojem, ale pouze za předpokladu, že si člověk s ním pracující uvědomuje jeho nereálnost a onen sen u něj nezpůsobuje odpor k tomuto světu.
OdpovědětVymazatK odstavci 2 - Mno, tvůj pojem lásky je hodně ideologicky podloženej. Láska je vášeň, šílenost a radost dohromady. Tvůj pojem lásky jsou pravidla. Alespoň mi to tak přijde, jinak bys neodmítal například potraty a euthanasii a nebrojil proti sexuálním úchylkám jako proti něčemu nepřirozenému, co musíme ovládat. Nechápu ale proč by člověk zahleděný do sebe nemohl dobře dýchat. Veškerá bohatství máme uvnitř sebe:) A sám jsi říkal, že "milovat bližního svého jako sebe sama"...tedy čím větší zahleděnost do sebe, čím větší sebeláska, tím větší láska i k okolí, ne?:)
odstavec 3 - Tady se neshodnem. Pro mě je ateismus dědictvím Evropy, ačkoliv spíše bych ho měl nazývat "historickým koncem náboženství a dalším krokem vpřed"...možná to říkám blbě, když tomu říkám dědictví, na druhou stranu to myslím tak, že je to výsledek naší historické zkušenosti. Tím dědictví. Ateismus je symbol svobody. Ať už od náboženských systémů nebo od těch kryptonáboženských, jako je třeba komunismus...
Pat: Tady už to bude rychlé - křesťané si uvědomují, že "ráj na Zemi" je nedosažitelný, ale stojí za to udělat hodně pro to, abychom se mu přiblížili (opět se odvolávám na lásku, jinak to neumím).
OdpovědětVymazatMůj pojem lásky je naopak širší práv podle hesla "miluj bližního svého jako sebe sama" (pobavil jsi mě - tohle není daná rovnováha, o tuhle rovnováhu bychom se měli snažit). Potrat znamená, že toho malého člověka (že je to homo sapiens je nesporné) nemáš rád ani z malé části jako sebe, když mu bereš život (výjimka je, jak jsem psal, záchrana života matky), podobně euthanasie má kořeny v tom, že ti lidé se cítí býti opuštěni a nemilováni (návštěva LDN patří dodnes k mým nejhorším zážitkům). Propojení psychiky a odolnosti vůči bolesti je prokázané, pokud pominu fakt, že umíme velice účinně nišit bolest. Proto odmítám euthanasii a potraty. Co se sexuálních úchylek týká - s homosexualitou nemám problém, stejně jako mám pochopení pro neobvyklé praktiky jako je např. S/M, svazování, atp. Spíš mám strach z přehnané liberalizace, ale to až vedle. A na závěr - "veškeré bohatství máme uvnitř sebe" -> souhlasím, ale je k ničemu, když se o tu radost z něj nemáš s kým podělit ;)
Já prostě nemám pocit, že by mě náboženství jakkoliv svazovalo. Jsem bílý heterosexuál co si snaží udělat VŠ při práci a s pravidly které mi církev dává problém prostě nemám. Jsem svobodný, mohu si dělat co chci, církev nikoho nesvazuje, pouze Ti dá kdykoliv zpětnou vazbu na Tvoje činy a je na Tobě jestli ji přijmeš nebo ne. Mimochodem - pokud se dostaneš k minulému Reflexu (č.15) je tam tenhle článek, snad Tě zaujme: http://www.reflex.cz/Clanek35685.html Jinak právě pro onu zpětnou vazbu, kterou můžu dostat kdykoliv na základě pravidel, která uznávám jako platná (jakkoliv je porušuji) si křesťanství vážím a jsem křesťanem rád. Díky křesťanství si nemůžu lhát do kapsy.
Pavel: Mno jo, ale jakému ráji se chceš přibližovat? Pokud totiž myšlenka ráje mimo zem je nerealistická, tak už tím bude cesta k ráji na této zemi pokroucená. Proto je lepší se na ráje kompletně vykašlat.
OdpovědětVymazatPotrat znamená, že ten shluk pár buněk neschopných vlastního života nepovažuji za člověka. Euthanasie má kořeny v tom, že ti lidi trpěj neskutečně a nic už jim nepomáhá a vůbec nemusej být opuštění. Tady se mimochodem dokonale projevuje křes´tanskej absolutismus - Ničíte život tím, že se mu snažíte vzít smrt. Což mě zároveň přivádí k myšlence, že je možná špatné označovat křesťanství za náboženství smrti, protože tady zrovna život oslavujete, ale v tak pokroucený formě, že mi připadá, že srovnávat tohle náboženství se smrtí je pro něj až moc měké....
Zase jsi pěkně řekl, že je nám to bohatství k ničemu, když se o něj nemáme s kým dělit. Samota je fajn, ale koneckonců i Zarathustra věděl, že ty ostatní lidi potřebuje.
Z čeho máš strach ohledně té liberalizace v sexu?
Mno, pocit, že tě nesvazuje náboženství? Ale svazuje. Tím, že přijímáš jeho hodnoty a snažíš se jima řídit. Viz třeba ten sex před svatbou. Jasný, přijal jsi je sám, ale i tak:)
Církevní zpětnou vazbu nepřijímám, protože je pokroucená. Nevychází z přirozenosti a proto její rady budou pokroucené.
Ten článek z reflexu si přečtu, vypadá to zajímavě, teď musim zmizet pryč.
Mno, to je otázka s tím lhaním si do kapsy. Ono sebeobelhání má ten znak, že si myslíš, že se neobelžeš. A celý křesťanství tady pracuje s naprosto neprokazatelnou metafyzikou ať v pojmech nebo v tom, co slibuje na posmrtný život...tomu samotnýmu uvěřit je podle mě sebeobelhání. Přinejhorším bych to bral ještě jako starou teorii výkladu světa,ale jinak moc teda ne..
Pat: už tím, že by si lidé vzájemně nelhali by to byl výrazný krok k "ráji" :) Ber to jako příklad.
OdpovědětVymazatZačnu potraty -> pokud se spojí spermie a vajíčko, vznikne zygota a z té nevyroste už nic jiného než člověk, tedy je člověkem a tka by se s ním mělo zacházet. Zajímala by mě Tvá definice, kdy se člověk stává člověkem.
Pokračuji euthanasií -> jak jsem psal, zohledňuješ fyzickou bolest, kterou umíme úspěšně tišit, ale je potřeba brát také ohledy na lidskou psychiku jak jsem psal. Euthanasie je vražda/sebevražda. Neříkám (jsem proti tomu, dokonce) aby se lidem uměle protahoval život, ale pomáhat jim zemřít je pro mě nepřijatelné a beru to jako velkou ostudu této společnosti. Smrt životu neberu, ale musí to být smrt přirozená, ne vynucená.
Co se liberalizace sexu týká -> mám obavu z toho, že co nám dnes přijde zvrhlé (pedofilie) to bude za nějaký čas "normální" (raději používám termín běžné) a odvolávám se na starý Řím. Prostě nevěřím, že se tento nastolený trend dokáže zastavit (už teď je podle mě na hranici únosnosti a nemá kam dál jít). Co se přijímání hodnot a pravidel týká - pokdu nemáš nějaká pravidla, je to anarchie, pokud je máš, pak Tě svazují (vycházím z Tebou psané úvahy) -> taková argumentace nevede nikam, alespoň podle mě. Na závěr sebeobelhávání se -> nesnažím se být dobrým člověkem proto, abych se dostal do nebe. Snažím se být dobrým člověkem, protože mi to tak přijde přirozené a správné. A ze všech sbírek pravidel mi to křesťanské přijde jako nejbližší tomuc o si myslím, že je správné. Každé pravidlo prozkoumávám z mnoha stran než se jím začnu řídit a zatím jsem nenašel žádné, které by mi přišlo nepřirozené nebo divné:
1. nemůžeš pořád dřít jak kůň, zastav se taky, udělej si čas na sebe, vypni na chvilku
2. k rodičům se chovej s úctou, rodina je základ ze kterého vycházíš a je to právě rodina o koho by ses měl starat jako se stará ona o Tebe
3. neubližuj bezdůvodně lidem kolem sebe, ať už fyzicky nebo i psychicky, nikdy nevztáhni ruku na svůj život - je to dar, který jsi dostal a nemáš právo si jej odříct
4. respektuj ostatní a jejich vlastnictví, nebuď sobec, nemusíš mít všechno
5. nelži! lež zabijí vztahy, ničí chrakter a vždy se provalí..
6. Nezáviď! Je to hnusná vlastnost, která nikomu k ničemu nepomohla a jen ničí mezilidksé vztahy.
Pavel: Mno, to lhaní je taky tak nějak dvojsečná zbraň. Občas to prostě nutný je. Každej si dovedeme takový případy představit. Též si uvědom, že lidská komunikace může fungovat jen díky jisté paušalizaci všeho a na fantaziích. To je svým způsobem taky lhaní. Ale taky je spousta případů lhaní, které je zavrženíhodné. Prostě to opět nesmíš brát absolutisticky.
OdpovědětVymazatK odstavci 2 - Člověk se pro mě stává skutečným člověkem až výchovou. Nicméně to právo být chráněn získává z mého pohledu až po oddělení se od matky. Do té doby nevidím žádný problém v potratu, protože matka dítě nechce nebo v potratu i v pozdní době, když se prokáže, že to ohrožuje život matky nebo je plod silně poškozen a na 100 % by z něj vyrostl jen retard. Osobně bych se přikláněl i k možnosti euthanasie u opravdu velmi silně poškozených už narozených dětí. Když se v Římě narodilo dítě, které bylo "špatné", tak letělo ze skály a nikdo s tím problém neměl. A já osobně například kategoricky odmítám možnost, že bych vychovával retardované dítě. Proč? Aby se o něj celej život někdo staral a ono nebylo samostatné? Pokud bych zjistil, že se mi s mladou má něco takového nedejsatane narodit, tak bych vyžadoval potrat, případně následné okamžité zbavení se toho dítěte. Chci předat kvalitní a silné potomstvo, které zplodí další kvalitní a silné potomstvo, ne zmetky. Chápu, že to může znít mnohým krutě, ale taková je holt už příroda. Tam když se narodí něco slabého, tak to prostě taky nepřežije.
V mnoha případech tu bolest už pak taky tišit prakticky nejde. Pacient by musel brát tolik tišících prostředků, že by ho to okamžitě zabilo..takže si vezme jen nějaký a vesele dál trpí...Ohledy na lidskou psychiku samozřejmě je třeba brát a případy musejí být prozkoumány a následné možnosti jasně stanoveny. Pomoct někomu v takovém případě zemřít není ostuda, ale milosrdenství...případně, pokud někomu nechceš pomáhat, ale zároveň tedy nechceš prodlužovat zbytečně, tak ho můžeš prostě odpojit od přístrojů, pokud na nich je nebo ho dotáhnout někam do přírody a tam ho nechat v bolestech zemřít. Nebo je možnost nechat mu dýchnout nějaký ten plyn a nechat ho vklidu odejít (euthanasie) a v tom nevidím žádný problém. Problém v tom vidí akorát křesťanský absolutismus, protože ve své snaze striktně oddělovat dobro od zla oddělili taky život od smrti. Respektive se snaží životu ukrást smrt. A neboj, euthanasie není smrt vynucená. Ne pro člověka, který by měl být už dávno mrtvý a nemá nejmenší naději na zlepšení stavu.
Liberalizace - neměj obavy. Pedofilie je jasný poškozování dětí, to samý znásilnění je jasný poškození oběti, omezování svobody, atd. Nic z toho legální nebude. S touhle logikou bys mohl třeba zakazovat líbání, protože to je předehra k sexu a ten může být i nedobrovolný nebo s dětmi...blbost. Liberalizace se zde ani omylem nemusíme obávat. A Řím byla totálně jiná společnost, která neměla ani v nejmenší možnosti jako máme my. My už můžeme prokázat škodlivost spousty věcí (jako například olověného římského vodovodního potrubí), které oni neměli možnost prokázat a proto se tím taky budem řídit.
Sebeobelhávání - jj, to děláš dobře. K tomu není potřeba ale křesťanství ani žádnej absolutní systém hodnot.
1 - Souhlas.
2 - Souhlas. Jenom bych k tomu dodal ještě národ jako důležitou jednotku.
3 - Souhlas až na ten dar. Vycházíš z toho, že mi život někdo dal a tedy, že jsem byl plánovanej. To jsem ale nebyl. Rodiče si to prostě rozdali a já jsem vzniknul. Přímo mě nikdo neplánoval a nebo pro to alespoň nejsou nejmenší důkazy. Sebevraždou samozřejmě pohrdám, ale i u ní jsou prostě případy (euthanasie), kdy pohrdání není na místě.
4 - Souhlas.
5 - Souhlas i nesouhlas. Lež se nemusí vždy provalit a též nemusí být vždy špatná, ale ano, ve většině případů platí, že lhát se nevyplácí a není to rovné chování.
6 - Omyl. Závist je naprosto přirozeným motorem ženoucím nás k vyšším výkonům. Stejně tak je to možnost, jak sám sebe spolehlivě zničit nebo dostat do pěknejch hoven. Zase ten absolutismus. Zbytečnej. K čemu ho potřebuješ? Tohle je v křesťanství to nejhorší a taky to, co se nám bude nejhůř odstraňovat. Tenhle absolutismus...
Pat: První odstavec - podle mě to zybtečně relevantizuješ :) Druhý odstavec - retard Stephen Hawking by zaplesal. Třetí odstavec - křesťané se nesnaží životu sebrat smrt, ale zachovat život tak jak si zaslouží, tedy do přirozeného konce. Liberalizace - zkus mi odpověď na otázku kam dál by se podle Tebe dalo v sexu liberalizovat, co se dá ještě rozvolnit? Mnohoženství? Adopce pro homosexuální páry? Já fakt nevím, podle mě jsme už teď velice na hraně.
OdpovědětVymazatK systémům hodnot - jaký je smysl života? Jsme tu podle Tebe náhodou a tady nemáme žádný účel? Můžeme si tedy dělat co chceme?
Pavel: Vše je třeba brát relativně a to zvláště v případě, že je rozšířena morálka absolutní a navíc nekritická.
OdpovědětVymazatHawking - nevím proč by měl. Jeho nemoc se projevila až později a svojí hlavou se stává velmi cenným přínosem společnosti. Jemu nefunguje tělo, v hlavě to má v pořádku víc než mnozí jiní. Nevidím důvod ho posílat na euthanasii.
Smrt - mučit někoho, aby co nejdýl vydržel, protože si zbytek společnosti potřebuje připadat morálně skrz cizí utrpení, není přirozený konec.
Liberalizace - v sexu máme ještě hodně co dělat a to hlavně v oblasti upřímnosti k němu samotnému. Stále je silně tabuizován a v pohledu na něj je stále zakořeněná křesťanská mentalita špinavosti pohlavního aktu (A kdyby to někdo navíc dělal pro radost, no to už vúúbec neee! Radovat se smí člověk až po smrti.). Tuhle mentalitu je třeba jednou provždy vykořenit.
Systémy hodnot - O co je tvůj život cennější, když ho redukuješ pouze na kolečko ve stroji dějin železně směřujících ke svému finále? (tohle si od vás mimochodem vzali komunisti). Proč by život nemohl mít cenu v životu samotném? Ne ale pobíraném ve smyslu existence, ale ve smyslu pohybu. Proč? A defakto ano, teoreticky si můžeme dělat, co se nám zlíbí.
Křesťanská absolutní morálka je velice kritická :) Pokud člověk umírá, pak není mučený, je to, jak jsi psal, přirozené. Pokud se bavíme o ŘKC, pak sex má dvě funkce a jedna z nich je, aby způsoboval radost, křesťané nečekají na smrt, to je bludný výklad, tedy není co vykořeňovat.
OdpovědětVymazatSystém hodnot - já jsem svůj život neredukoval, věřím, že tady nejsem náhodou a že můj život má nějaký smysl, nějaký účel. Život, jak píšeš, je něc neskutečně cenného samo o sobě (proto jej nelze nikomu upírat). To o pohybu je na mě asi moc filosofie na málo řádcích, omlouvám se, nepobral jsem to.
Připomínka k jednomu textu Pavel. Československá církev husitská nemohla vzniknout za doby ČSSR, její zakladatel později odešel a založil pravoslavnou církev. Otcovi rodiče nechtěli být katolíci po zkušenostech z Rakouska, chtěli být v církvi. Všichni podobní přešli sem a on se narodil v roce 1927.
OdpovědětVymazatPetr: máš pravdu, byla založena po první světové válce, moje nepřesnost, pardon.
OdpovědětVymazatPavel: Pohyb VS existence - Když ležíš v nemocnici ve vegetativním stavu a držej tě naživu přístroje, pak je to existence. Když jsi se topil a měl mozek dlouho bez kyslíku a dopadl například jako ten kluk, jehož stav doktoři popisují jako "bdělé bezvědomí", tak je to existence. Když svůj život vnímáš, reguluješ, prožíváš, žiješ, tak je to ten pohyb. Pohybem je prostě myšleno, že se něco musí v tom životě dít. Jinak to není život.
OdpovědětVymazatNekritickou morálkou jsem myslel to, že je absolutní. Co je absolutní, to je nehybné, nekritické, jasně dané, vycházející z víry v reálně daný a jediný správný systém hodnot. Já vycházím z pravého opaku.
Přirozená smrt a přirozená smrt jsou dvě věci. Když by někdo už dávno měl být mrtvej, ale uměle ho držíme při životě, aby co nejdýl vydržel a co nejdýl si to umírání vychutnával, tak to dle mě není přirozená smrt.
Křesťanství a sex pro radost? To mi nejde zrovna moc dohromady teda:) Spíš jde dohromady sex pro plození dětí a jen v povolených polohách a s povolenými praktikami.
Systém hodnot - pokud svůj život vysvětluješ z pohledu jakéhosi železného procesu dějin, tak ho tím skutečně redukuješ. Život má největší hodnotu, když je skutečně náhodný, protože tím je nejunikátnější jaký může být. Tak je skutečně samostatný a samořízený. Není už jen naplánovaným zrnkem písku v přesýpacích hodinách.
Pat: Není snaha o to nechat člověka "vegetovat". Pokud mu selže životně důležitý orgán, má se nechat umřít, ne držet při životě (podle mě se v tomhle shodujeme), podobně dokud je potřeba pouze živit člověka v komatu, kterému funguje mozek (EEG) je to OK, pokud však je mozek mrtvý, co s ním? Pokud člověk nechce žít, může odmítnout léčbu a zemřít (to by bylo přirozené) ne se nechat usmrtit (to není přirozené). Křesťané mají v přirozené smrti poměrně jasno a stejně jako nikdo nemá právo smrt rozdávat, tak nikdo nemá právo přirozenou smrt upírat.
OdpovědětVymazatAno, křesťanství a sex pro radost k sobě jde (bavíme se o ŘKC, ostatní toto tolik neřeší a je to zřejmé). To co jsi napsal je založené na mylných informacích, je mi líto :(
Můj život je unikátní, jakkoliv není náhodný, to se nevylučuje. Nevím jak to popsat, tohle je hodně o tom v co věřím, ale já se můžu rozhodnout jak chci, přesto Bůh ví, jak se rozhodnu. Nejsem figurka za kterou někdo rozhoduje, ale je někdo, kdo mě zná velice dobře, takže ví co udělám..
Pavel: V prvním odstavci celkem shoda, akorát si myslím, že ty v tom jasno máš, ale drtivá většina křesťanů už ne.
OdpovědětVymazatKřesťanství a sex - Mno, ten sex pro radost mi moc nejde s křesťanstvím právě k sobě. Možná u někoho jo, ale celkově ne. O tomhle budu víc psát až pořádně prostuduju křesťanskou etiku, co mám doma. Je to už dlouho, co jsem to četl. To bude pak článků:)
Unikátnost života - Celkově se ale zařazuješ do jakéhosi božího plánu směřujícího k určitému cíli, ne?
Pat: Křesťanská etika je fascinující, ale dohodněme se, že se budeme bavit o jednom konkrétním náboženství, ne křesťanech jako celku, ano?
OdpovědětVymazatUnikátnost života - boží plán nesměřuje k určitému cíli.. konec světa je armagedon (ať už je to cokoliv včetně přetvoření slunce na hypernovu), do té doby si lidé mohou dělat co chtějí a pak už to bude jedno.. ;)
Pavel: No, o jednom konkrétním náboženství - to se ti lehce řekne, protože křesťané, ač rozdělení na mnoho sekt, mají pořád tak nějak hodně podobné základy a přesně to já zde napadám.
OdpovědětVymazatunikátnost života - mno, pak by se ovšem dalo taky říct, že žádný plán být nemusí, když není ani žádný cíl, což je zpravidla finále plánu:)...Ačkoliv plánem může být, že žádný plán není:)