pátek 13. března 2009

Pokrytectví mezi dobrem a zlem

Ahoj, zrovna jsem se setkal s argumentem, že plno nacionalistů jsou nacionalisté jen proto, že si něco ventilují. Nebylo to zdaleka poprvé, co jsem na něco podobného narazil a tak mne napadlo, že by to stálo za vyjádření.
Zneužívaní, šikanovaní, lidé z rozpadlých rodin, ze špatného sociálního prostředí, lidé, kteří měli v životě nějakou smůlu, atd. To vše jsou nebohé oběti. Ovšem pouze za předpokladu, že to nejsou nacionalisté. V takovém případě se z nich stávají hajzlové a srabi, co se s tím nedokážou vyrovnat a tak si to musej ventilovat. Pozorně si toho všimněte. Když se někde "odborně" i "neodborně" mluví o tom, proč se lidé dávají k těm a těm sdružením, často se někdo ozve s tím, že měli špatné dětství, někdo je zneužíval, šikanoval, případně nemají správné vzdělání (přijde mi, že tím je často myšlen správný ideologický názor), atd. Tohle není nic jiného než demokratická (či spíše demokraturní) verze toho, co zde dělal ještě před pár lety bolševik, když ztěžoval život dětem s buržoazním a jiným "nevhodným" původem.
Těžko říct, zda si lidé toto hlásající uvědomují své lži a klamání ostatních tím, že se snaží nepohodlné názory označovat za "něco vzešlého ze zla" nebo jsou už sami tak zblblí propagandou naší demokratury a lidí, kteří se za její zástupce rádi vydávají, že jim to ani nedochází a šíří to nevědomky.
V lidech je stále zakořeněná absolutistická křesťanská morálka, která od sebe odděluje striktně dobro a zlo a přesně tohodle hlasatelé podobných názorů vědomě či nevědomě využívají. Člověk schopný pochopit, že z dobra se může rodit zlo a naopak, nikdy nesežere pseudoargument, že nacionalismus a podobné myšlenky jsou špatné jen proto, že dotyčný byl v mládí nějak zneužíván nebo má za sebou nějaká podobná traumata (či nedostal tu správnou výchovu a nebyly mu pouštěny správné filmy, jak jsem to někde nedávno od někoho četl). Takovému člověku totiž dojde, že zaprvé existovalo a existuje spousta hlasatelů daných názorů, kteří jsou z bezkonfliktního prostředí a nikdy je nic podobného nepotkalo, za druhé není pravidlem, že člověk mající zlou zkušenost ji musí zlem ventilovat. Namátkově si teď vzpomínám na případ nyní dospělé oběti pedofila, která se dnes zaměřuje na jejich vyhledávání a zabraňuje tak, aby se podobné zrůdnosti staly více dětem. Stejně tak najdeme příklady, kdy děcko vyrůstá ve špatném prostředí a ve finále z něj vyroste jen tohle špatné prostředí kopírující zmetek. Dále je plno případů lidí z nekonfliktních prostředí, kteří vyrostli v neskutečné svině, stejně tak jako lidí, na které evidentně toto prostředí dobře zapůsobilo.
Co zde chci říct je, že si všichni musíme dát na tohle pozor. Tady dochází k jasné manipulaci. Když se někomu hodí udělat z vás oběť, tak litujou vaší minulosti. Jindy z vás dělaj oběť-hrdinu, když se jim hodí, co jste prožili (viz Mandela). Když někomu prozměnu neseděj vaše názory, tak jste označeni za monstrum, co se nevyrovnalo s traumatem a proto hlásá bludy, které nejsou jeho názorem, ale vycházejí ze zla, které mu bylo způsobeno a mohlo zplodit jedině zlo ve formě jeho názorů. A lidi to sežerou pokaždý a kořen toho je právě v onom již zmíněném pokřiveném pohledu na dobro a zlo.
Celý tohle je nesmysl. Musíme se naučit nenechat si tyhle řeči nakukávat. Jasný, je třeba dost případů, kdy určitý jednání zplodí většinou určitý jednání. S tím je třeba počítat. Ale nelze brát jako argument proti něčímu názoru, že zažil nějaký trauma. Představte si, že se s někým neshodnete a on by vám řekl, že nemáte stejnej názor jako má on proto, že vám v pěti letech otec dal pohlavek. A i kdyby toto třeba nějak vás skutečně ovlivnilo, tak to jeho názoru nijak nenahrává. Je třeba se vyhnout jakýmukoliv používání takovéto "argumentace" a upozorňovat na ni kdykoliv, když na něco podobného narazíte. Dávám to do uvozovek, protože se nejedná o argumentaci, ale snahu utlačovat cizí názor na základě velmi pochybné tendence dávat mu kořen ve zlu a tím vyvolávat falešný dojem špatnosti tohodle názoru. Zkráceně když nám názor nesedí, spojíme ho s něčím obecně považovaným za zlé.
Nenechte si nic nakecávat od nikoho. A aby si někdo nemyslel, že zde kážu jen svoje vlastní bludy, tak vzpomeňte na staré přísloví: "Chybama se člověk učí." Co tohle přísloví v překladu říká? Že ze zla vzniká dobro. Máme to celou dobu před očima. Různá přísloví lahodí našim uším, ale smysl mají až když je začneme žít a ne jen papouškovat.
Jinak aby si nikdo nemyslel, tak nijak nepopírám, že člověk musí rozlišovat dobré a zlé, ale opět by to neměl brát jako jasně dané metafyzické kategorie, ale jako relativní pojmy, které se běžně vzájemně prolínají. Zároveň nikdy nevíte, co z čeho vznikne. Je další velmi zakořeněnou lží, že zlo zplodí jen zlo a dobro plodí jen dobro a čím dříve se ji zbavíme, tím dříve se zbavíme i podobných primitivních snah o manipulaci. Respektive těch snah se nezbavíme, ale budeme je umět kriticky prohlédnout.
A na závěr - kdysi jeden můj kámoš řekl, že lidi tě budou zbožňovat, když jim dáš možnost svobodně přemejšlet, ale ukamenujou tě, když po nich budeš chtít, aby ji používali. Nevim jestli je to jeho myšlenka nebo to odněkud vyhrabal, ale na tom nesejde. Průšvih je, že to zatím vypadá, že má pravdu. Takže možná by bylo načase udělat vše pro to, aby časem už tu pravdu neměl.

18 komentářů:

  1. Pěkné :) Chybama se člověk učí, souhlasím.. A že chtít po lidech, aby používali mozek je podel reakcí okolí to nejtěžší provinění. Kecy "může za to dětství" jsou jen půl pravdy - výchova ano, ale druhá věc je vliv okolí, sociální faktory, atd.

    Mimochodem - vykládáš křesťanskou morálku ne-úplně-správně. Říká se, že zlý skutek nemůže sloužit dobrým učelům. Př. pokud s holkou spíš a chodíš dál jen proto, aby jsi ji neublížil rozchodem.. je to pseudodobro.. vlastně zlo, protože když zjistí, že jste spolu dva roky "jen tak", že máš bokovku, tak jí to ublíží mnohem více než když se rozejdeš rovnou. Příklad na znásilněné je pro vysvětlení křesťanské morálky principielně špatný.. člověk se může změnit a to co prožil pak využívat k osvětě (tedy zlé zkušenosti využít pro dobro lidí kolem sebe). Ale to jen naokraj, že jsme probírali křesťanství.

    OdpovědětVymazat
  2. Pavel: Díky:)

    Mno, já to s tou křesťanskou morálkou beru úplně do základu, kde je dobro a zlo striktně oddělené a beru, že právě z týhle mentality plynou ona nedorozumění. Ony i samotné pojmy dobra a zla jsou velmi problematické, ale lidé žijící už po staletí v dualistické mentalitě dobra a zla to mají už zažrané v sobě tak, že jim to ani problematické často nepřipadne.

    OdpovědětVymazat
  3. Pat: Ano, dobré a zlé je oddělené striktně, ale rozeznávat to dokáže jen Bůh, my jsme o tu možnost přišli díky dědičnému hříchu (fakt to nedělám naschvál, už je to tu zase). Právě proto, že jeden myslí, že je něco dobré a druhý, že je to zlé (a nedokáží se domluvit, protože objektivní pravdu nejsou schopni vidět - tedy jestli je to skutečně dobré nebo zlé) vznikají nejčastěji rozbroje. Vlastně svými slovy dáváš praktickou ukázku toho, co říká církev.

    OdpovědětVymazat
  4. Pavel: No a to je právě ta neshoda. Podle mě dobré a zlé striktně oddělené není a též dobré či snaha o dobré může zplodit zlé, stejně tak naopak. Tady se dostáváme ale k objektivní pravdě. Ta dle mě neexistuje, jsou jen interpretace. Svými slovy ale potvrzuješ i ta moje. Dejme tomu, že bych teď uznal dědičný hřích. Teď jsi potvrdil, že dědičným hříchem jsme se stali lidskými a proti čemu církev jde je lidskost (v nejširším slova smyslu).

    OdpovědětVymazat
  5. Pat: Církev jistě nejde proti lidskosti.. Církev jde proti hříchu, ale hřích není synonymum pro lidskost. Být člověkem není hřích a dokonce nás bytí člověkem ani nezavazuje k tomu, že musíme hřešit. Hřešíme-li z nevědosti, pak existuje v církvi pravidlo "neznalost omlouvá".

    OdpovědětVymazat
  6. Pavel: Mno, podle mě jde proti lidskosti (a opět myslím lidskost v nejširším slova smyslu, ne jenom jako kladná lidskost, jak se to občas používá). Onen hřích nám dal poznání. Lidmi jsme se stali až po hříchu. Předtím jsme nebyli tím, čím jsme teďka.

    OdpovědětVymazat
  7. Pat: V tom případě nechápu slovo "lidskost" v Tvém podání, promiň. Lidmi jsme byli i před prvním hříchem, jen nefungoval jeden ze smyslů. Ber to jako evoluci druhu :D sobně navrhuji stopnout diskuzi tam jde je, protože se nejsme schopni (a jsem rád, že ochota by byla!) dostat přes slovo "lidskost" a kdy je člověk člověkem..

    OdpovědětVymazat
  8. Patri: k nacionalistům ... obecně vzato jde o skupinu lidí, kteří řeší problémy, které se jich týkají jen okrajově, používají solová řešení a nejednají konstruktivně .... zda za tím stojí nějaký problém je druhá věc ..

    OdpovědětVymazat
  9. Pavel: Lidskostí myslím kladné i záporné vlastnosti, která z nás dělají "lidi"...

    OdpovědětVymazat
  10. Tom: Mno, jak vidíš, tak můj blog je plný nacionálních příspěvků a přesto si nemyslím, že by to bylo nějak špatně a že bych řešil problém, který se nás týká jen okrajově. Já osobně to beru jako určitou odpovědnost k sobě, svým blízkým, svým přátelům i případnému potomstvu, též ke své kultuře a rase.

    OdpovědětVymazat
  11. Pat: hmm.. zkusím to maličko jinak -> znáš pověst o pandořině skříňce? Která skrývala zlo a nemoci? Něco takového je ovoce ze stromu poznání. Oni byli lidmi i předtím.
    Církev říká "víme, že jsme lidé hříšní, takže snažte se nehřešit, když se to nepovede, take it easy, dá se z toho vyzpovídat" tak že pořád se nesnaží popírat lidství..

    OdpovědětVymazat
  12. Pat: ty to vždy krásně rozebereš co a jak .. zkus taky být konkrétní a něco navrhnout ...
    Když napíšeš že je něco špatně, pak napiš jak by jsi si představoval řešení. Pak pro mě budeš víc než jen přemýšlivý nacionalisticky zaměřený jedinec

    OdpovědětVymazat
  13. Pavel: Podle mě je tohle ale už jenom aplikace na dnešek. Cílem je stále cosi, co je považováno za dokonalé a tedy nemožné, tím se opět dostáváme k absolutizaci dobra a zla.....Jinak jako chápu to s Pandořinou skříňkou a tak, jak to myslíš, zamysli se ale nad tím, proč se tomu říká "Strom poznání". Ten název tam není jentak ze srandy.

    OdpovědětVymazat
  14. Tom: K čemu bys třeba chtěl konkrétní řešení? Tady hraje důležitou roli pár věcí - například nevím, kolik mých článků jsi četl a zda tě tedy mám někam odkázat nebo ne. Já se snažím o konkrétnost, ale začínám ji skutečně na nejhlubší úrovni. Například poukazováním na nutnosti změn ve vnímání určitých věcí. Viz ten můj relativismus. Teď jsem ti třeba napsal odpověď v článku o rase jako kulturním dědictví, kde jsem též rozepsal určité konkrétnější kroky, dále si myslím, že konkrétněji zaměřený je třeba i článek o změně politického systému. Myslím, že se to jmenuje "nový politický systém", ale krk bych za to nedal, teď nevim. Bude to jeden ze starších článků. Nemyslím si ale, že by většina mých článků byla pouze kritikou. Když něco kritizuju, snažím se nastínit i nějaké řešení. Roli též hraje, že vše je nějak propojené. Svým způsobem by celý můj blog mohl být jeden dlouhý článek, kde bych postupně vysvětloval to a ono a různě bych navazoval. To ale nejde. Já to musim nějak rozdělit a větší smysl to začne dávat až při komplexnějším pročtení a pochopení těch mých názorů. Další věc je pak taková, že ačkoliv rozvíjím pokud možno vlastní myšlenkový systém, tak stále to ani zdaleka není hotový a plno myšlenek si postupně ujasňuju, atd. Tady trošku musím ještě rozpracovat svoje pojetí duchovna a kultury. To ještě nějakej čas potrvá. Víš, vše začíná kritikou. Když si uvědomím, že je něco špatně, tak analýza je první krok. Musí následovat i ono řešení a myslím si, že v mnohém z toho, co píšu, se řešení celkem rýsuje nebo tam je i napsané, ale přiznávám, že v mnohém mi zde řešení ještě chybí. ... Dneska mě třeba napadla tahle věta: "Jak žít v neustálé otázce a přitom i vždy mít odpověď." Pokud je vše relativní a zpochybnitelné, pak vzniká problém se společností, která aby fungovala, potřebuje mít pilíře. Proto třeba rozvíjím tu myšlenku pilíří hodnot braných z účelového hlediska, tedy čistě jako pilíře hodnot, ne jako absolutní hodnoty. ... takovejch myšlenek mám spousty a postupně se snažím hledat možnosti jejich realizace. ... Současně s tím jsem velmi rád i za různé diskuse jak s lidma mimo, tak s tebou, Pavlem, atd. Drtivá většina myšlenek mě napadne právě při té kritice něčeho. Viz nedávno...byl jsi to ty, ne? Kdo mě inspiroval k napsání článku o pokrytectví mezi dobrem a zlem. Ale nebyl jsi samotný. Pomohl jsi mi rozvinout problém, protože jsem se na něj díky tobě a plno dalším lidem, co to nějak nakousli, mohl zaměřit. Z různých diskusí ten problém tak nějak "vykrystalizoval" a já jsem napsal článek. Na ten samozřejmě schytám od spousty lidí různé reakce, protože své články šířím, kde mohu. A z těch reakcí a svých reakcí na ně pak opět poznám, co dál upravit nebo kde jsem co naopak napsal dobře. Ale znova - pokud ti někde chybí nějaká konkrétní odpověď (jako jsi se třeba teď ptal v článku o rase) ptej se, ptej se, ptej se. Hoď vždycky konkrétní otázku, co kde ti chybí a tak, já budu mít potravu k přemýšlení:) Podle mě je toto nutné, protože jeden ze základních pilířů mojí kritiky všeho možného je zkoumání, zda "to něco" vychází z reality nebo zda si někdo vysnil ideál a pak se snaží mu realitu podřídit bez ohledu na ni samotnou. Jenže každej tak trošku sníme, máme ideály, atd. a proto je potřeba, abychom onou realitou byli zpraženi a usměrňováni a proto je třeba zkoumat, hledat konkrétní aplikace, atd.

    OdpovědětVymazat
  15. Pat: Ano, je to strom poznání. Škoda, že to musíme řešit přes net, ústně by to bylo rychlejší.. Je to poznání. Tedy přeneseně - tvrdíš, že malé dítě je méně člověk než dospělák a učeň méně člověk než např. vysokoškolák - to vše podle míry "poznání". (Je to podpásovka, nevěřím tomu, že si něco takového myslíš).

    OdpovědětVymazat
  16. Pavel: To by měl být ale spíše strom nepoznání, pokud by to bylo myšleno tak, jak to říkáš. A další věc - tohle mi zní jako jakési učení o rovnosti. Lidé si nejsou rovni. Jako jasný, měli bychom si být rovni před zákonem, aby společnost klapala dobře, ale jinak si nikdo ničím nejsme rovni. A tím neříkám, že učeň je míň než vysokoškolák, ale že prostě rovnost neexistuje.

    OdpovědětVymazat
  17. Pat: Ano, z jistého úhlu pohledu je to strom nepoznání (člověk od té doby nepozná, co je dobré a co zlé) =uD Učení o rovnosti - nevím kam tím míříš, takže se nemám moc k čemu vyjádřit. Člověk si je rovný před Bohem. Člověk si je rovný před zákonem (a v lidksých právech). Člověk si není rovný v tom co umí.

    OdpovědětVymazat
  18. Pavel: Ok, te´d bychom se zase mohli dostat k pravdivosti tohodle celýho příběhu, protože pokud by Adam a Eva v ráji nebyli přesným popisem události, byla by to celý jen pohádka, ale budiž, to bychom se zase motali dokola:) ... K té rovnosti - ok, taky pořešeno.

    OdpovědětVymazat