Ahoj, již dlouho se setkávám s tím, že ateista je člověk odmítající duchovno. Člověk neznající výhody věření, atd., atd. Rozhodl jsem se tedy napsat další článek, který doufám už definitivně vysvětlí, že tomu tak ani omylem být nemusí.
Prvně je třeba vysvětlit pojem ateismu. Často se setkávám s tendencemi vnímat ateismus jako nějakou ideologii, která stojí na opačné straně barikády než jsou nábožensky věřící a tedy ateista je člověk odmítající duchovno protože věřící je brán za člověka duchovního. Na tom ale není ani zbla pravdy. Náboženství je ideologie postavená na iracionálnu. Náboženská víra z nikoho ještě nedělá duchovní bytost. A ateismus? To je pouhý stav. Není to myšlenkový směr, který by nějak určoval lidský život. Ateista vyjadřuje svým postojem, že dokáže žít život aniž by ho podmiňoval nějakým Bohem nebo bohy vnímanými jako reálné bytosti. Často se pak lidé ptají, z čeho ateista bere svoji morálku, když nemá Boha. Odpověď je jednoduchá. Bere ji přesně tam, kde kdokoliv jinej. Čerpá ze svých myšlenek a ze své zkušenosti. Člověk k morálce Boha nepotřebuje. Chcete důkaz? Důkazem jsou miliony lidí, kteří bez něj žijí spokojený a vyrovnaný život.
Často se taky setkávám se snahou míchat dohromady ateismus a komunismus. Ateismus je součástí komunistického materialismu. O tom žádná. Ale komunismus či nějaký jiný ismus není součástí ateismu. Jak jsem již říkal, ateismus je stav, kdy jednoduše nepotřebujete Boha či bohy ke svému životu. Dokážete žít život i bez nich. Ateista tedy může být hlupák, stejně tak jako génius, může to být komunista, nacista, demokrat, apolitik. Může to být dobrák, stejně tak jako to může být totální svině. Ateismus o člověku vypovídá pouze jediné - že nepotřebuje svůj život podmiňovat či spojovat s vírou v reálnou existenci nadpřirozených bytostí (či bytosti), které (která) řídí či nějak ovlivňují (ovlivňuje) náš život.
Následuje pojem víry. V tom je to taky dost zamotaný. Především je za věřícího považován člověk zpravidla náboženský, za nevěřícího pak ateista. To jsou hovadiny. Věřící jsme všichni. Víra je součástí našich každodenních životů. Ne však ta náboženská. Náboženská víra a víra jsou dvě naprosto rozdílné věci plynoucí však ze stejného přirozeného základu. Víra je je naprosto obvyklá danost. Člověk nemá v moci na sto procent něco poznat. Neznáme ani sami sebe a pak se divíme, jak jsme ve vypjaté situaci zareagovali. Kdykoliv člověk něco dělá, aplikuje přitom víru. Kdykoliv vyjádříme nějaký názor, tak i když si jim sami nejsme jistí, už v tu chvíli vyjadřujeme zároveň víru, protože kdybychom ani trošku nevěřili ve smysl toho, co říkáme, tak bychom to neříkali. Když jdeme do práce nebo do školy. Když si ráno a večer čistíme zuby. Když si utřeme zadek po použití toalety. Když já teď píšu tenhle článek a vy ho později čtete. Ve všech těchto chvílích musíme tak nějak věřit, že to má smysl. Víra jako taková je tedy něco totálně nekonkrétnícho, co se v konkrétno projevuje až ve chvíli, kdy věříme v něco či něčemu nebo když děláme něco. Náboženská víra znamená, že člověk něčemu konkrétnímu věří. Věří, že něco je tak či onak, věří, že něco tak či onak bylo, věří v bytost, jejíž existenci nemůže prokázat, atd. Komunista věří své ideologii, nacista věří své ideologii, demokrat věří své ideologii, atd., atd.
Podstatnou roli pak hraje schopnost rozlišování racionality a iracionálna. Není nic neobvyklého, že člověk ke svému životu potřebuje nějakou tu mystiku, atd. Pořád je ale nutné umět to oddělit od reality. Můžeme se například bavit o náboženských přikázáních, možnostech žití či nežití pod nimi, jejich základech, atd., ale fakticky to nelze směšovat nějak s realitou. To plyne už ze samotného pojetí víry. Náboženská víra je iracionální. Kdyby nebyla, nejednalo by se o věření, ale o otázku, kdo to ví a kdo ještě ne. Již dlouhá staletí jsou zde pokusy vysvětlovat náboženství skrz aristotelskou logiku. To je ale nesmysl. Může zde být argument, že Bůh se vyjevuje v přírodě a i člověka udělal ke svému obrazu, tedy je možné na víru aplikovat aristotelskou logiku, protože ta je aplikovatelná na věci v přírodě a ty jsou propojeny s Bohem. Není to ale pravda. Pokud vezmeme něco reálného, prokazatelného, ověřitelného jako tvrzení A a k tomu přidáme nějaké biblické tvrzení B, výsledek pak nikdy nemůže být racionální. Bude to samozřejmě v sobě mít kousek racionálna, ale stejně tak kousek iracionality. Celkově to ale pak jako racionální brát nelze.
Dále je zde otázka víry a rozumu. Obě se svým způsobem nepotřebují, přesto se musí doplňovat, aby měly smysl. Věřit se dá čemukoliv ať už je to sebenereálnější nebo naopak sebereálnější. Proto je zde rozum, aby víru korigoval. Víra a rozum jsou dva principy, které se doplňují. Rozum rozvažuje, víra koná. Dá se říct, že se oba potřebují. Jelikož je vše relativní, tak rozum potřebuje víru, aby mohl konat, víra pak potřebuje rozum, aby nekonala blbosti. Můžu například uvěřit, že když teďka otevřu okno a skočím ven, tak budu létat. Proč by ne? Uvěřit se tomu dá. Ale zabiju se. Proto je tu rozum a já teďka nepůjdu a nevyskočím z okna. Stejně tak často potřebujete konat, přestože rozum říká, že je to konání rizikové a může to blbě dopadnout. Bez rizika by se ale člověk nikdy nehnul z místa. V jakékoliv situaci vykazující nějaké riziko se svým způsobem nutíme překonávat rozum vírou. Stejně tak nás ale rozum stále koriguje, abychom si "nevěřili až moc". Jak vidíte, namíchání těchto dvou principů je záležitostí jednotlivce a to v jakékoliv situaci.
A teď to duchovno. Často se člověk může setkat s tím, že náboženský věřící považující za reálné nadpozemské bytosti, ráj, peklo, onen svět, atd., je považován za člověka duchovního zatímco náboženský nevěřící není. Já jsem však přesvědčen, že víra v Boha z člověka ještě ani zdaleka nedělá duchovní bytost. Že věříte v Boha či další zmíněné věci, z vás dělá pouze příznivce teorie jejich existence. Ideální příklad takového člověka jsem potkal nedávno. Nadával mi do vykořeněných ateistů, snažil se mě spasit svoji "dokonalou" vírou a smál se tomu, že někdo věří v nějaký energie ve stromech, předmětech, v léčitelství, atd. Samozřejmě neopoměl dodat, jak moc se těší až se budu smažit v pekle, křesťan jeden milující:))) ... Samozřejmě tímto nechci říct, že člověk vyznávající náboženství musí být jen ideolog nebo stejnej magor jako výše zmíněný případ. Ani omylem. Jenom tvrdím, že přihlášením se k náboženství nezačíná lidská spiritualita.
Již jsem psal, že ateista není ideolog, ale člověk nevěřící v reálnou existenci boží na základě fatálního nedostatku důkazů o ní. Tento stav mimochodem považuji za naše kulturní dědictví a historickou zkušenost, na níž bychom měli pamatovat, ale o tom se rozepíšu více až někde jinde. Nevěření v metafyzický mimosvět, konkrétního Boha či jeho zjevený morální řád však nemusí z ateisty dělat neduchovní bytost. Neznamená to, že ateista nemůže ničemu věřit nebo že nemůže mít i vlastní idoly (bůžky). Já jsem třeba ateista, přesto na krku nosím obrácenej kříž a Thorovo kladivo. Oba tito bozi mi hodně pomohli. Ne tím, že by existovali, ale tím, že každý z nich mi byl příkladem. Podobně jako někdo má za příklad třeba celebrity, atd. Oba mě dovedli k mnohým myšlenkám, vidina jejich povah a skutků mi často dokázala ovlivnit rozhodnutí, donutilo mě to rozvažovat nad hodně věcma, zlepšit hodně věcí, atd. Tohle je dle mě pravé duchovno. Víra v nadpřirozeno z člověka dle mě nedělá duchovní bytost. Schopnost sám sebe měnit a vnímat i okolí nejenom z vnějšku ale i z vnitřku a schopnost těžit z vlastní iracionální a neideologizované mystiky je dle mě duchovnem. I obyčejný strom může mít v sobě tak velkou sílu, že to člověka změní. Pamatuji si na jeden takový. Uprostřed jehličnatého lesa, sám taky asi nějaký druh jehličnanu, už přesně nevím. Vypadal jako strom druidů. I v tom lese vypadal jako z jiného světa. Stál jsem pod ním a vnímal neuvěřitelnou moc, bázeň a sílu života. Napadalo mě spousta myšlenek, uvědomoval jsem si spoustu věcí aniž by padlo jediné slovo. To je duchovno, ale takové duchovno najdeme jenom v určitých předmětech, tvorech, situacích. Proto třeba já, ateista, nijak nepopírám domácí bůžky, vlastní božstva, božstva určitých míst, stromů, atd. Vše toto má smysl a že se nejedná o všemocnou bytost? Že je to třeba i fantazie? To nevadí. Člověk potřebuje právě omezené vzory. Nepotřebuje něco, co je tak mocné, že je to vším. Věci mají smysl ve své ohraničenosti. Ohraničenost je ale nedokonalostí. Dokonalost je něco, nad čím můžeme přemýšlet, ale nesmíme to brát zase až tak vážně. My nemáme s dokonalostí co do činění. Ani nemůžeme mít. Život by zanikl. A přesně proto třeba tvrdím, že křesťanství vzývá smrt, zánik, úpadek. Snahou o dokonalost se stává absolutním a to v praxi znamená, že některé vlastnosti staví na piedestal dějin, jiné se snaží totálně vyhladit. To je ale špatně, protože není jenom zlá nebo jenom dobrá vlastnost. Viz komunismus - základním pramenem a vlastností byl altruismus, ve jménu kterého se vraždilo. I u křesťanství se vraždilo pro lásku a to pořádně. Můžeme třeba nesouhlasit s tím, že tohle není projev lásky, ale proč by nemohl být? Vždyť jen obyčejná žárlivost ve vztahu vede k tomu, že se občas najde magor, co svoji milovanou ze žárlivosti zavraždí. Žárlivost jako taková je přirozená věc a neškodí v malém množství, ale jak v malém, tak ve velkém, je projevem lásky. Jindy zase třeba nějaký vědec může vymyslet něco, co pomůže tisícům lidí a žene ho přitom ne nějakej zájem o ně, ale egoismus a vidina vlastní slávy a bohatství:). Nic není jen černé nebo bílé. Markýz de Sade ve své Justině popisoval, jak nebohou Justinu análně znásilňoval a bičoval člověk, kterému předtím zachránila život a ona ho prosila a ptala se, proč ji takhle ubližuje, když mu pomohla a on se ji vysmál s tím, že se ji nikdo neprosil aby ho zachraňovala a že tím, že ho zachránila, udělala dobře vlastnímu svědomíčku a že on ji má teď být vděčnej za to, že ona si udělala dobře? ... Chápu, zní to děsně zvrhle a je to extrémní a samozřejmě ne vždy platný případ, ale i takhle to často je. Získáte vlastní dobrý pocit z pomoci někomu, ale nic z toho by nebylo, kdyby on se nedostal do potíží. Samozřejmě není pravidlem stejná následná reakce, jakou měl onen násilník ani že vždy děláte něco pro vlastní dobrý pocit, atd. Chci tím jen ukázat propojenost a relativitu toho všeho. ... Pomocí cizímu děláš sám sobě dobře, protože též v tu chvíli máš moc. Ty v tu chvíli rozhoduješ, řídíš situaci a opájíš se pocitem moci a síly. Tohle věděl Sade, Nietzsche, věděl to i Immanuel Kant, který proto svůj kategorický imperativ zakládal apriorně a který proto taky tvrdil, že morální je jen to, co neuděláme z žádných konkrétních pohnutek, ale čistě pro morálno samotné. Jak ale vidíme, tak absolutizací morálka ztrácí smysl. Pokud chceme někomu pomáhat pro morálno samotné, pak je nám defakto ten jedinec naprosto u řiti. Vůbec pak o pomoc tomu člověku nejde. Jde o morálku, na něj se zvysoka kašle. Tím se z morálky stává totálně nelidská ideologie, protože ztrácí svoji partikularitu. Tohle platí i o ostatních hodnotách. Postavíme-li je na absolutní piedestal dokonalosti, zabijeme je.
Jak tedy vidno, neodmítám jakožto ateista duchovní zážitky, ale jejich ideologizující absolutizaci. Můžu si je samozřejmě vykládat všelijak a hledat v nich všechno možné, ale absolutizace je zde naprosto neodůvodněným jevem. Plno z nich taky může být blouznění, plno může být placebo, plno cizích zážitků může být výsledkem choroby (schizofrenie třeba), která ale samotná může mít sakra zvláštní projevy třeba v tom, když (o tomhle jsem slyšel, ale nemám potvrzený zdroj) se prý dělaly výzkumy a kolikrát se stalo, že skupina schizofreniků viděla ty samé přeludy. Pak tady je otázka naladěnosti. Například jsem dříve poslouchal párkrát uklidňující kazety. Myslím, že to namlouval Moravec nebo někdo takovej s podobně hlubokým hlasem. Bylo tam plno zvuků přírody, atd. a já jsem poslouchal a poslouchal a naprosto jsem se uvolnil a nechal jsem "ať to v hlavě prostě nějak plyne" a za chvíli jsem zjistil, že představy, které jsem viděl, jsem viděl chvíli předtím než on sám je začal přesně takto popisovat. A teď je otázka, co vlastně proběhlo, atd. Pak tady je třeba léčitelství přikládáním rukou. Sám jsem s tímhle experimentoval a prostě to funguje. Nebo když vidíme duchovní síly některých mistrů bojových umění, kteří prostě dělají věci, co logicky nejdou vysvětlit, vypadá to často, že porušují fyzikální zákony a používají k tomu svoji duchovní sílu, práci s energií, atd. Ale s jakou energií? To je taky otázka.
Rozhodně tedy neodmítám duchovno ani existenci boha (teď nemyslím toho křesťanského, ale spíše formu síly mající jakousi zvláštní, pro nás nepochopitelnou energii) či bohů, jenom si myslím, že je zde příliš mnoho otázek na to, abychom směli tvrdit, že máme nějakou odpověď a též si myslím, že Bůh je jednou z těch jednoduchých odpovědí. Různé mystické odpovědi se jeví hluboké, přitom se často díky totální neprokazatelnosti a odtrženosti od všeho dění nedají označit ani jako povrchní. Pak tady je třeba spousta situací, kdy se říká o někom, že se "podruhý narodil". Člověk má tendence za tím něco hledat, protože mu přijde prakticky nemožné, aby tohle byla "jenom náhoda." Ale opět jsou to vše spekulace. Takže duchovno neodmítám, jenom se snažím držet při zemi, protože vím, jak má člověk bujnou fantazii (A to hlavně v otázkách nadpřirozena, které už svojí podstatou automaticky boří veškerou logiku, protože jsou od začátku brány jako "mimo přirozenost a tedy i mimo rozum, standartní postupy myšlení, racionální zkušenost") a jak zrádná je zde i ona zmíněná logika. Ideální příklad je Däniken se svojí kombinací racionality a iracionálna. Vše, co píše, dává na první pohled smysl. A jsou to až neuvěřitelný věci to o mimozemským původu života, atd. Jenže ten chlápek dělá přesně to, co dělají mnozí náboženští věřící. Kombinuje racionální poznatky s logikou a fantazií. On to založí na realitě, něco si domyslí, dohromady to dává smysl, ale obří část toho je fantazie - tedy celkový výsledek je iracionální. Vezměme si třeba nějakou reálnou událost, kolem které jsou otázky. Nějak si to reálně vysvětlíme, ale musíme k tomu něco domýšlet. Pokud pak ale toto celé následně použijeme jako základ pro něco, tak už se dostáváme do bludného kruhu fantazií, kdy ty používáme jako reálný základ něčeho, co už má kousek fantazie obsažený v sobě a tenhle třeba i jen malej kousek způsobí promítnutí té fantazie do dalšího celku, který tím vznikne (a to s plným použitím logiky).
Tím se dostáváme k otázce poznání - je prokázané, že neznáme pořádně ani sebe samotné, natož pak abychom mohli na 100 % poznat něco jiného. Vezměme si teď třeba do ruky nějakej předmět. Vidíme ho celý? Nevidíme, přesto ho tak vnímáme. Když koukáme na slona zepředu, tak si musíme představovat zadek, aby nám to dávalo smysl. Respektive si ho nepředstavujeme, ale domýšlíme a ani na to přitom nemyslíme. Prostě to tak vnímáme. Takže ta fantazie funguje tak trošku všude. A teď z toho vydestilovat nějaké skutečné poznání. Tady je hrozný množství otázek. Na mnohé se dá tak nějak dobře odpovědět, ale mnohé, jako třeba Bůh, nebe, peklo, zásvětí celkově, duše, atd., jsou už založené hrozně moc na té fantazii, přestože nad mnoha duchovními silami doslova "zůstává rozum stát" a i onen placebo efekt je prakticky neuvěřitelná věc, když si vezmeme, že pouhou myšlenkou se někdo uzdraví. Zkráceně jsou zde prokazatelně ohromné zkušenosti s mnoha věcmi, které neumíme zatím pořádně vysvětlit. A já jednoduše odmítám nechat si to vysvětlit fantazií, přestože vím, že reálně se ji úplně vyhnout taky nelze. Musíme ale hledat co nejméně fantazírující postupy nebo v otázkách mystiky a víry naopak fantazírovat na plné obrátky, ale s vědomím toho, že je to jen fantazie.
S náboženstvími je to často podobně jako když někdo stojí před tabulí, úplně dutej, učitel mu klade otázky a on, protože to nevzdá, si vymejšlí odpovědi a snaží se logicky si domyslet, jak to asi mohlo být. Jenže před tou tabulí vás učitel sejme, pokud si vymyslíte nějakou kravinu. V náboženství se toto nekoná. Jak řekl Pat Condell: "Teolog je expertem na neprokazatelné." V náboženské fantazii, která je reakcí na nějaký duchovní prožitek nebo vnitřní puzení, vás nikdo nesrovná a nepošle do lavice s pětkou, protože není nikdo, kdo by mohl prokázat, zda kecáte či nekecáte. Ale člověk, kterému nebylo něco vyvráceno, má tendence tomu věřit. Však jsme to jistě sami mnohokrát zažili. Bavíme se s jedním a tomu našimi argumenty rozdrtíme ty jeho a to nám dá skvělej pocit pravdy přesně do tý chvíle než přijde druhej a rozseká stejně naše ideje:) Otázek okolo toho je mnoho a přesně proto je třeba hledat odpovědi co nejstřízlivěji a plně si uvědomovat, s čím zde kalkulujeme a že jednou z nejčastějších lží je obelhání sebe sama. A znakem obelhání sebe sama je, že si to neuvědomujeme, jenže tomu věříme a vydáváme to za pravdu a tak můžeme nechtě zblbnout mnohé další.
A koneckonců - kdyby něco z toho všeho zásvětního bylo prokázáno, nejednalo by se o věření v to něco, ale o vědění toho něčeho. Nebyl by rozdíl věřící a nevěřící, ale vědoucí a člověk, který to ještě neví a kdyby se to skutečně dokázalo, každý by se mohl přetrhnout, aby to ostatním sdělil:)
Závěrem: Nebojme se pracovat jak s racionálnem, tak s iracionálnem. Přeci jenom - kolikrát nás napadnou úžasné věci právě ve chvíli, kdy se naše iracionální fantazie totálně urve ze řetězu. Kolik umění již takto vzniklo. Nebojme si přiznat, že je plno věcí, kterým nerozumíme, nebojme se zkoumat a experimentovat. Učme se ale přitom odlišovat to, co jsme si vyfantazírovali od reálně potvrzených věcí a mějme přitom na vědomí, že není nikdo, kdo by nás v takovém okamžiku dokázal "opravit". A přesně proto si musíme o to víc uvědomovat, že zde hraje roli neskutečné množství neprobádaných činitelů a v takových případech není nic jednoduššího než podlehnout vlastní odpovědi.
středa 25. března 2009
neděle 22. března 2009
Masakr ve Winnendenu aneb vítězství blbosti na všech frontách
Už delší dobu různá zpravodajství pravidelně plní reportáže o masakru ve Winnendenu. Je to velmi smutná událost, ale zdá se, že peklo, které tam rozpoutal násilnický trotl, ještě zdaleka neskončilo a může mít spoustu dalších obětí. Těmi oběťmi můžeme být my. Zřejmě teď v hlavě máte otazníky. Vrah je přeci mrtvý, v nemocnicích už nikdo není, počet obětí je konečný. Omyl. Vrah je sice mrtvý, ale jedna oběť je ještě na operačním sále a stále se čeká, zda to přežije nebo ji půjdem všichni brzo na pohřeb. A to všichni myslím doslova, protože tou další obětí je svoboda rozumných bytostí.
Začalo to stejně jako u jakéhokoliv zvěrstva (zvláště pak, když je to mediálně sledované a tedy i peníze a slávu sypající zvěrstvo, o čemž se v případě masakru ve Winnendenu nedá pochybovat). Lidé jsou nejprve v šoku. Pak se ale začnou ptát: "Kdo? Jak? PROČ?" Poslední z trojce otázek jsem schválně napsal caps lockem. "Proč" totiž hraje nejdůležitější roli. Lidé se snaží zjistit, co vedlo k tomu, že se něco takového stalo a jak zabránit, aby se to už neopakovalo. Tato snaha je naprosto přirozená, rozumná a není na ni co vyčítat. Co už ale nemusí být rozumné, jsou často výsledky této snahy. To se bohužel týká i tohoto případu.
Již jsem zmínil, že takovýto případ je velmi dobrou možností pro mnohé supy, kteří si na mrtvolách obětí a smutku pozůstalých snaží přihřát vlastní polívčičku. Asi nejmenší podíl si vždy vybere církev, která sice uspořádá "jen" mši za pozůstalé, ale já osobně bych nechtěl, aby za mne či někoho mne blízkého (pokud bych nevěděl jistě, že by to tak ten někdo chtěl) vedli mši ti, kdo mají na rukou podstatně více krve než vrah, který by celou "akci" vyvolal. Jako je to jejich věc, ale mě osobně by to prostě vadilo a přijde mi to celý tak trošku absurdní. Za nimi následují různí "odborníci", média a politici. S těma už to bývá horší a zrovna tenhle případ je toho dokonalou ukázkou. Už jsem psal, že lidé se začnou ptát "proč". A též jsem už mnohokrát psal, že lidé velmi často přijmou jakoukoliv odpověď než aby se drželi trošku při zemi a uznali, že to třeba může být složitější. Jaká je odpověď na "proč" tohoto případu bude každému jasné z následujícího citátu z jednoho článku, co se o daném případu objevil na www.ct24.cz: "Během projevu při následném státním smutečním aktu bojoval prezident Köhler s třesoucím se hlasem a slzami poté, co znovu přečetl jména všech 15 obětí milovníka střelných zbraní a akčních počítačových her." Ano, poznali jste správně. Tentokrát za to všechno můžou počítačové hry a je jen otázkou času než nebudeme smět pro naši bezpečnost nosit ani nic na osobní ochranu. Pro mnohé fanatické pacifisty je zřejmě příjemnější fňukat nad mrtvolou bezbranného člověka nebo posadit do kriminálu člověka, co se ubránil a ublížil přitom chudáčkovi násilníkovi, který si zbraň vždy nějak opatří. Ale zpět k tématu. "Odborníci" jistě zase "potvrdí" negativní vliv her na mládež (neřešíc přitom otázku, že bez problémů tyto hry hrají po celém světě snad stovky milionů lidí), toho se následně chytnou média, politici a rodiče pozůstalých. U médií ani politiků to nijak nepřekvapí a u rodičů pozůstalých se to dá vzhledem k vypjaté situaci tolerovat.
Mnohem horší je ale nerozum veřejnosti. Rodiče pozůstalých se kategoricky vyjádřili k zákazu hraní krvavých počítačových her a spousta veřejnosti se bohužel vemi ráda přidá. Musíme si zde uvědomit pár důležitých věcí. Především rodiče zabitých nejsou momentálně kompetentní něco požadovat. Jsou plní oprávněné nenávisti, ale potřebujou si najít obětního beránka. Budou se cítit líp, když budou stovky milionů lidí po celým světě trpět zákazama, jen aby ukojili vlastní nenávist. Chtěj si vybít vztek. Choděj kolem a říkaj si, že někdo za to může, protože to přeci není normální a někdo za to musí trpět. Považují se za ty hodné a proto nám ve jménu dobra chtějí zakázat hrát některé hry. Kdyby se jim to povedlo, budou se cítit ukojeni, budou dál chodit truchlit nad hroby svých blízkých a říkat si, že pro svět něco udělali. Vůbec jim už nedojde, že plno obětí násilníka jistě hrálo tyhle brutální hry taky. Ani je to nenapadne, protože oni si našli beránka, kterýmu chtěj teď podřezat hrdlo a to je pro ně důležitější. Přirozený pud jim velí krev vykoupit krví. My se ale nesmíme nechat zblbnout. Oni mají na svoji nenávist právo a je chápatelný, že jsou mimo. My ale nejsme. Nás se to svým způsobem netýká a proto bychom měli prokázat narozdíl od nich chladnou hlavu a jednat víc z pozice rozumu než z pozice nenávisti a strachu. Já chápu jejich nenávist, zlobu a smutek, ale je mi zle z toho, že je plno lidí v tomto šílení podporuje. Ten týpek zabíjel, protože to byl magor, ne protože hrál hry. K čemu jsou vůbec hry? Stačilo si pustit zprávy, když se chtěl posilnit. Tam je krve mnohem víc než ve hrách. Skutečný krve, ne tý virtuální, kterou holt občas nějakej dement nedokáže rozpoznat od skutečný a tak si díky němu další mraky šílenců (a lidí podělanejch strachy, že se jim to může stát taky) potom přihřejvaj polívčičky na stupidních zákazech omezujících lidskou svobodu. Ten zákaz jim může přijít jako možná prevence, ale fakticky je to jen buzerace a NIČEMU TO NEZABRÁNÍ! Když nebude mít hry, pustí si akční filmy. Když zakážeme je, pustí si již zmíněné zprávy. Když zakážeme i ty, tak zaživa vykuchá vlastního křečka nebo přitluče kočku na strom. Půjdete pak vyhlazovat zvířata, protože "blbeček se posilnil zabitím zvířete a je třeba dělat prevenci"? Je prokázáno, že mnoho masových vrahů "začínalo" mučením zvířat. Co takhle je vyhladit, no? Nebylo by bez těch nebezpečnejch "němejch tváří" na světě lépe? Je to úplně stejný jak když pozůstalí po těžkém kuřákovi žalují tabákové koncerny. Zřejmě jim nestačej obří nápisy na cigaretách, který varujou před zničením vlastního zdraví. Zřejmě jim nestačí, že každej blb ví o škodlivosti cigaret a že i tak se mnozí SVOBODNĚ ROZHODNOU pro kouření. Někteří nezemřou, jiní ano. Takhle to chodí. Ale vždy se najde dost lidí, co si potřebujou ukázat, že jsou morální a tak chtěj všem ostatním VNUTIT SVOJE DOBRO. Již se mě jeden člověk ptal, zda bych si troufl toto říct do očí i pozůstalým obětí. Má odpověď je: Ano, přesně toto bych si jim troufl říct do očí a s radostí bych to i udělal. Hlavně bych podtrhnul to, že i jejich milovaná dítka (nic ve zlém proti nim) jistě taky hrála podobné hry. Téměř každej mladej člověk projde obdobím, kdy takovéto hry hraje. Je to přirozené. Přirozený je i strach z toho, že se něco takového stane, ale tomu prostě nelze zabránit. Taky přemýšlejte nad tím, kolik lidí si vybije agresivitu u počítače a NEPROVEDOU PAK NĚCO TAKOVÉHO. To už odborníci nezmíněj, přestože je to taky ověřený fakt. Kolika takovým masakrům již zřejmě bylo zabráněno, protože si dotyčný vybil agresi ve virtuálním světě, u zpráv nebo akčního filmu? Ale o těch se nedozvíte. Jak byste taky mohli, když se to nestalo. Těžko vám ve zprávách řeknou: "Dnes, v této a této škole nedošlo k masakru, protože potenciální vrah si pravidelně vybíjí agresi u počítačových her. Přejme jeho potenciálním obětem pěkný a dlouhý život a nyní se podívejme na předpověď počasí." Zákaz je oblíbené a jednoduché řešení. Proč použít mozek, když můžeme použít sílu? To už se totiž nehodí. Dneska se hodí pranýřovat počítačový hry. Dneska se hodí buzerovat, omezovat a zakazovat.
Lidi, mějte sakra rozum. Ať už máte jakejkoliv pohled na svět. Ať už jste levičáci, pravičáci, pánbíčkáři, ateisti nebo cokoliv jiného. TOHLE JE O SVOBODĚ A TA SE TÝKÁ NÁS VŠECH. Ta událost je velkou tragédií a vždy bude šance, že se něco takového stane. Zákaz to ale nevyřeší. Magor zůstane magorem. Podobné případy budou následovat a určitě se zase najde spousta lidí, co sami sebe považují za vzor morálky a správného názoru a budou se snažit VNUTIT TO OSTATNÍM. Je jenom na nás, zda si to vnutit necháme. Pozůstalí obětí mají právo takhle šílet. Potkala je příšerná tragédie, kterou by neměl nikdo zažít. Celá situace pak působí jakoby "spojovacím dojmem". Nemylte se. Nikoho tohle nemění, nikoho to skutečně nespojuje. Na chvíli si připadáme bližší, protože "na jedný straně je vrah a na druhé jsme my". Je to ale iluze. Takovéto tragédie NESMĚJÍ být měřítkem. Jsou to choré výjimky způsobené chorými mozky. To nejhorší, co můžeme udělat, je vyvolání stejně choré reakce a vlastní strach a nenávist ventilovat v nějakém dementním zákazu.
Cituji opět z jednoho článku na www.ct24.cz (přesná adresa zde: http://www.ct24.cz/svet/49202-obcane-i-politici-ve-winnendenu-uctili-obeti-skolniho-masakru/ ): "Prezident Köhler a kancléřka Merkelová se dnes měli sejít s příbuznými obětí. Právě na ně a Oettingera se v otevřeném dopisu obrátili příbuzní pěti z winnendenských obětí (moje poznámka: pěti obětí? Zajímal by mě názor zbytku). "Chceme, aby se v této společnosti něco změnilo, a chceme přispět k tomu, aby se žádný druhý Winnenden nemohl odehrát," napsali rodiče v listu. V něm volají po zvýšení věkové hranice pro výcvik střelby z pistolí velkého kalibru z dnešních 14 let na 21 nebo úplný zákaz takových zbraní ve sportovní střelbě (opět moje poznámka: Ano, vrah spáchal sebevraždu, tak potrestáme aspoň sportovce). Násilí by mělo být podle rodin obětí omezeno i v televizi (moje pozn.: vivat cenzura), děti a mládež mají být lépe chráněny na internetu (moje pozn.: vivat další cenzura!). Kategoricky rodiny požadují zákaz takzvaných zabijáckých počítačových her (moje pozn.: vivat lidská blbost!). Německý řetězec obchodních domů Galeria Kaufhof mezitím oznámil, že s ohledem na krveprolití ve Winnendenu stáhne takové hry z nabídky (moje pozn.: lidská blbost v praxi.)." ---> K tomu snad jen dodám, že (historií mnohokrát ověřeno) mezi přeborníky na tento druh zákazového kreténismu jsou Němci na prvním místě. O to větší důvod nenechat si to od nich naočkovat a použít radši rozum.
Pamatujte na to. Magorům jako byl tenhle NIKDY NEZABRÁNÍTE ZPŮSOBIT TRAGÉDII. Zato si spolehlivě můžete zkurvit vlastní život kupou zákazů, které si necháte "vnutit pro své dobro" (Viz USA po teroristických útocích nebo podobných útocích magorů na jejich školách - zákazy pro vlastní bezpečnost, omezení svobody kde to jen šlo - když se něco takového stane, je to hrozné, ale bodnout proto vlastní svobodu do zad je dle mého větší tragédie.). Co zde vymýšlejí různí zastánci cenzur a zakázů není taky nic jiného než terorismus. Snaží se využít atmosféry strachu k prosazení útlaku svobody. Je nesmírná škoda jakékoliv podléhání podobným tendencím. Ať už se jedná o Ameriku, jejíž pověst svobodné země nesmírně trpí pod tíhou všemožných omezení vyvolaných strachem o vlastní bezpečnost nebo o jakoukoliv jinou zemi. Přemýšlejte nad tím prosím. Případ masakru ve Winnendenu se týká skutečně nás všech. Vyvolává totiž stav, kdy může být cizí blbostí ohrožena naše svoboda a když se tohle stane skutečností (viz opět citát výše), to je pak teprve skutečnej průšvih.
Začalo to stejně jako u jakéhokoliv zvěrstva (zvláště pak, když je to mediálně sledované a tedy i peníze a slávu sypající zvěrstvo, o čemž se v případě masakru ve Winnendenu nedá pochybovat). Lidé jsou nejprve v šoku. Pak se ale začnou ptát: "Kdo? Jak? PROČ?" Poslední z trojce otázek jsem schválně napsal caps lockem. "Proč" totiž hraje nejdůležitější roli. Lidé se snaží zjistit, co vedlo k tomu, že se něco takového stalo a jak zabránit, aby se to už neopakovalo. Tato snaha je naprosto přirozená, rozumná a není na ni co vyčítat. Co už ale nemusí být rozumné, jsou často výsledky této snahy. To se bohužel týká i tohoto případu.
Již jsem zmínil, že takovýto případ je velmi dobrou možností pro mnohé supy, kteří si na mrtvolách obětí a smutku pozůstalých snaží přihřát vlastní polívčičku. Asi nejmenší podíl si vždy vybere církev, která sice uspořádá "jen" mši za pozůstalé, ale já osobně bych nechtěl, aby za mne či někoho mne blízkého (pokud bych nevěděl jistě, že by to tak ten někdo chtěl) vedli mši ti, kdo mají na rukou podstatně více krve než vrah, který by celou "akci" vyvolal. Jako je to jejich věc, ale mě osobně by to prostě vadilo a přijde mi to celý tak trošku absurdní. Za nimi následují různí "odborníci", média a politici. S těma už to bývá horší a zrovna tenhle případ je toho dokonalou ukázkou. Už jsem psal, že lidé se začnou ptát "proč". A též jsem už mnohokrát psal, že lidé velmi často přijmou jakoukoliv odpověď než aby se drželi trošku při zemi a uznali, že to třeba může být složitější. Jaká je odpověď na "proč" tohoto případu bude každému jasné z následujícího citátu z jednoho článku, co se o daném případu objevil na www.ct24.cz: "Během projevu při následném státním smutečním aktu bojoval prezident Köhler s třesoucím se hlasem a slzami poté, co znovu přečetl jména všech 15 obětí milovníka střelných zbraní a akčních počítačových her." Ano, poznali jste správně. Tentokrát za to všechno můžou počítačové hry a je jen otázkou času než nebudeme smět pro naši bezpečnost nosit ani nic na osobní ochranu. Pro mnohé fanatické pacifisty je zřejmě příjemnější fňukat nad mrtvolou bezbranného člověka nebo posadit do kriminálu člověka, co se ubránil a ublížil přitom chudáčkovi násilníkovi, který si zbraň vždy nějak opatří. Ale zpět k tématu. "Odborníci" jistě zase "potvrdí" negativní vliv her na mládež (neřešíc přitom otázku, že bez problémů tyto hry hrají po celém světě snad stovky milionů lidí), toho se následně chytnou média, politici a rodiče pozůstalých. U médií ani politiků to nijak nepřekvapí a u rodičů pozůstalých se to dá vzhledem k vypjaté situaci tolerovat.
Mnohem horší je ale nerozum veřejnosti. Rodiče pozůstalých se kategoricky vyjádřili k zákazu hraní krvavých počítačových her a spousta veřejnosti se bohužel vemi ráda přidá. Musíme si zde uvědomit pár důležitých věcí. Především rodiče zabitých nejsou momentálně kompetentní něco požadovat. Jsou plní oprávněné nenávisti, ale potřebujou si najít obětního beránka. Budou se cítit líp, když budou stovky milionů lidí po celým světě trpět zákazama, jen aby ukojili vlastní nenávist. Chtěj si vybít vztek. Choděj kolem a říkaj si, že někdo za to může, protože to přeci není normální a někdo za to musí trpět. Považují se za ty hodné a proto nám ve jménu dobra chtějí zakázat hrát některé hry. Kdyby se jim to povedlo, budou se cítit ukojeni, budou dál chodit truchlit nad hroby svých blízkých a říkat si, že pro svět něco udělali. Vůbec jim už nedojde, že plno obětí násilníka jistě hrálo tyhle brutální hry taky. Ani je to nenapadne, protože oni si našli beránka, kterýmu chtěj teď podřezat hrdlo a to je pro ně důležitější. Přirozený pud jim velí krev vykoupit krví. My se ale nesmíme nechat zblbnout. Oni mají na svoji nenávist právo a je chápatelný, že jsou mimo. My ale nejsme. Nás se to svým způsobem netýká a proto bychom měli prokázat narozdíl od nich chladnou hlavu a jednat víc z pozice rozumu než z pozice nenávisti a strachu. Já chápu jejich nenávist, zlobu a smutek, ale je mi zle z toho, že je plno lidí v tomto šílení podporuje. Ten týpek zabíjel, protože to byl magor, ne protože hrál hry. K čemu jsou vůbec hry? Stačilo si pustit zprávy, když se chtěl posilnit. Tam je krve mnohem víc než ve hrách. Skutečný krve, ne tý virtuální, kterou holt občas nějakej dement nedokáže rozpoznat od skutečný a tak si díky němu další mraky šílenců (a lidí podělanejch strachy, že se jim to může stát taky) potom přihřejvaj polívčičky na stupidních zákazech omezujících lidskou svobodu. Ten zákaz jim může přijít jako možná prevence, ale fakticky je to jen buzerace a NIČEMU TO NEZABRÁNÍ! Když nebude mít hry, pustí si akční filmy. Když zakážeme je, pustí si již zmíněné zprávy. Když zakážeme i ty, tak zaživa vykuchá vlastního křečka nebo přitluče kočku na strom. Půjdete pak vyhlazovat zvířata, protože "blbeček se posilnil zabitím zvířete a je třeba dělat prevenci"? Je prokázáno, že mnoho masových vrahů "začínalo" mučením zvířat. Co takhle je vyhladit, no? Nebylo by bez těch nebezpečnejch "němejch tváří" na světě lépe? Je to úplně stejný jak když pozůstalí po těžkém kuřákovi žalují tabákové koncerny. Zřejmě jim nestačej obří nápisy na cigaretách, který varujou před zničením vlastního zdraví. Zřejmě jim nestačí, že každej blb ví o škodlivosti cigaret a že i tak se mnozí SVOBODNĚ ROZHODNOU pro kouření. Někteří nezemřou, jiní ano. Takhle to chodí. Ale vždy se najde dost lidí, co si potřebujou ukázat, že jsou morální a tak chtěj všem ostatním VNUTIT SVOJE DOBRO. Již se mě jeden člověk ptal, zda bych si troufl toto říct do očí i pozůstalým obětí. Má odpověď je: Ano, přesně toto bych si jim troufl říct do očí a s radostí bych to i udělal. Hlavně bych podtrhnul to, že i jejich milovaná dítka (nic ve zlém proti nim) jistě taky hrála podobné hry. Téměř každej mladej člověk projde obdobím, kdy takovéto hry hraje. Je to přirozené. Přirozený je i strach z toho, že se něco takového stane, ale tomu prostě nelze zabránit. Taky přemýšlejte nad tím, kolik lidí si vybije agresivitu u počítače a NEPROVEDOU PAK NĚCO TAKOVÉHO. To už odborníci nezmíněj, přestože je to taky ověřený fakt. Kolika takovým masakrům již zřejmě bylo zabráněno, protože si dotyčný vybil agresi ve virtuálním světě, u zpráv nebo akčního filmu? Ale o těch se nedozvíte. Jak byste taky mohli, když se to nestalo. Těžko vám ve zprávách řeknou: "Dnes, v této a této škole nedošlo k masakru, protože potenciální vrah si pravidelně vybíjí agresi u počítačových her. Přejme jeho potenciálním obětem pěkný a dlouhý život a nyní se podívejme na předpověď počasí." Zákaz je oblíbené a jednoduché řešení. Proč použít mozek, když můžeme použít sílu? To už se totiž nehodí. Dneska se hodí pranýřovat počítačový hry. Dneska se hodí buzerovat, omezovat a zakazovat.
Lidi, mějte sakra rozum. Ať už máte jakejkoliv pohled na svět. Ať už jste levičáci, pravičáci, pánbíčkáři, ateisti nebo cokoliv jiného. TOHLE JE O SVOBODĚ A TA SE TÝKÁ NÁS VŠECH. Ta událost je velkou tragédií a vždy bude šance, že se něco takového stane. Zákaz to ale nevyřeší. Magor zůstane magorem. Podobné případy budou následovat a určitě se zase najde spousta lidí, co sami sebe považují za vzor morálky a správného názoru a budou se snažit VNUTIT TO OSTATNÍM. Je jenom na nás, zda si to vnutit necháme. Pozůstalí obětí mají právo takhle šílet. Potkala je příšerná tragédie, kterou by neměl nikdo zažít. Celá situace pak působí jakoby "spojovacím dojmem". Nemylte se. Nikoho tohle nemění, nikoho to skutečně nespojuje. Na chvíli si připadáme bližší, protože "na jedný straně je vrah a na druhé jsme my". Je to ale iluze. Takovéto tragédie NESMĚJÍ být měřítkem. Jsou to choré výjimky způsobené chorými mozky. To nejhorší, co můžeme udělat, je vyvolání stejně choré reakce a vlastní strach a nenávist ventilovat v nějakém dementním zákazu.
Cituji opět z jednoho článku na www.ct24.cz (přesná adresa zde: http://www.ct24.cz/svet/49202-obcane-i-politici-ve-winnendenu-uctili-obeti-skolniho-masakru/ ): "Prezident Köhler a kancléřka Merkelová se dnes měli sejít s příbuznými obětí. Právě na ně a Oettingera se v otevřeném dopisu obrátili příbuzní pěti z winnendenských obětí (moje poznámka: pěti obětí? Zajímal by mě názor zbytku). "Chceme, aby se v této společnosti něco změnilo, a chceme přispět k tomu, aby se žádný druhý Winnenden nemohl odehrát," napsali rodiče v listu. V něm volají po zvýšení věkové hranice pro výcvik střelby z pistolí velkého kalibru z dnešních 14 let na 21 nebo úplný zákaz takových zbraní ve sportovní střelbě (opět moje poznámka: Ano, vrah spáchal sebevraždu, tak potrestáme aspoň sportovce). Násilí by mělo být podle rodin obětí omezeno i v televizi (moje pozn.: vivat cenzura), děti a mládež mají být lépe chráněny na internetu (moje pozn.: vivat další cenzura!). Kategoricky rodiny požadují zákaz takzvaných zabijáckých počítačových her (moje pozn.: vivat lidská blbost!). Německý řetězec obchodních domů Galeria Kaufhof mezitím oznámil, že s ohledem na krveprolití ve Winnendenu stáhne takové hry z nabídky (moje pozn.: lidská blbost v praxi.)." ---> K tomu snad jen dodám, že (historií mnohokrát ověřeno) mezi přeborníky na tento druh zákazového kreténismu jsou Němci na prvním místě. O to větší důvod nenechat si to od nich naočkovat a použít radši rozum.
Pamatujte na to. Magorům jako byl tenhle NIKDY NEZABRÁNÍTE ZPŮSOBIT TRAGÉDII. Zato si spolehlivě můžete zkurvit vlastní život kupou zákazů, které si necháte "vnutit pro své dobro" (Viz USA po teroristických útocích nebo podobných útocích magorů na jejich školách - zákazy pro vlastní bezpečnost, omezení svobody kde to jen šlo - když se něco takového stane, je to hrozné, ale bodnout proto vlastní svobodu do zad je dle mého větší tragédie.). Co zde vymýšlejí různí zastánci cenzur a zakázů není taky nic jiného než terorismus. Snaží se využít atmosféry strachu k prosazení útlaku svobody. Je nesmírná škoda jakékoliv podléhání podobným tendencím. Ať už se jedná o Ameriku, jejíž pověst svobodné země nesmírně trpí pod tíhou všemožných omezení vyvolaných strachem o vlastní bezpečnost nebo o jakoukoliv jinou zemi. Přemýšlejte nad tím prosím. Případ masakru ve Winnendenu se týká skutečně nás všech. Vyvolává totiž stav, kdy může být cizí blbostí ohrožena naše svoboda a když se tohle stane skutečností (viz opět citát výše), to je pak teprve skutečnej průšvih.
pondělí 16. března 2009
Pár slov (neo)nacistům
Tento článek vzniká jako reakce na nedávnou demonstraci neonacistů v Plzni. Akce proběhla v sobotu 14. 3. 2009.
Jakožto člověk nemající rád levičáky, antifu (která je ztělesněním toho nejhoršího), multikulturalisty v současném pojetí a jim podobnou svoloč se často dostávám do situace, kdy jsem sám za nacistu označován. Mám v této komunitě dost dobrých přátel a ačkoliv se sám za nacistu nepovažuji a proti mnoha věcem mám tvrdé výhrady, vždy se nakonec nějak domluvíme (alespoň zatím tomu tak vždy bylo).
Jelikož se mezi těmito lidmi pohybuji již nějakou dobu, vím dobře, že se nejedná o nějak ucelenou scénu hlásající společně jeden názor. Existuje zde velký počet skupin a názorových směrů.
Některé z těch myšlenkových směrů však nepovažuji za zrovna přínosné. Demonstrace v Plzni budiž důkazem. Skupinka neonacistů považujících sama sebe za ochránce národa zde pochodovala s anglickými nápisy na transparentech (to se ještě dá překousnout, ale je to u takové akce směšné) a co mnohem hůř - s portrétem íránského vůdce Mahmúda Ahmádínežáda + palestinskými a íránskými vlajkami.
Přijde mi to jako docela krutá ironie, ale do smíchu mi z toho zrovna moc není. Celé naší civilizaci hrozí totální destrukce ze strany muslimů a lidé označující se za ochránce národních hodnot pochodují s transparenty jakéhosi Ahmádíneřáda den před výročím okupace ČR nacisty!
Vím, že zdaleka ne všichni lidé hlásící se k podobně smýšlejícím hnutím podporují něco takového a proto následující slova jsou adresována především těm, co tohle podporují a na "vlastenecké" demonstraci s muslimskými vlajkami nevidí nic špatného.
Znám velmi dobře přísloví, že "nepřítel mého nepřítele je můj přítel" a nijak vám nevyčítám, že bojujete proti sionismu, ale tohle už je prostě moc! Pochodovat před výročím okupace je humus nejhoršího kalibru a schvalování tohoto není ochranou národních hodnot, ale kolaborace a zrada. Německo bylo okupační velmoc a že přinášelo pro mnohé milovanou ideologii nic nemění na faktu, že samostatnost naší země tím docela těžce utrpěla. Často slyším různé řeči o autonomii - Ok, souhlas, taky chci autonomii. Ale být pod vládou jakýkoliv jiný mocnosti, byť je vám třeba sympatická, není žádná autonomie! Je zde argument, že demonstrace měla být už před měsícem a soudy to zakázaly a nakonec to vyšlo až na tohle datum. Ok, dejme tomu, že bych ten argument uznal. V takovém případě by se ale jednalo "pouze" o neuvěřitelnou botu, protože každej si tu demošku automaticky spojí s výročím okupace. A kdo tohle pořádal musel vědět dobře, co je za datum a já osobně nevěřím, že to nemá spojitost. Kdo tak miluje Německo, může se tam koneckonců přestěhovat. Tady je ČR.
Říká se, že satira poslední dobou ztrácí na účinku, protože realita často překonává fantazii jakéhokoliv satirika. Je to pravda. Nikdo by se nesmál, kdyby viděl českého neonacistu (často se prezentujícího jako bojovník za autonomii ČR) s portrétem muslimské uzenky (v dobách, kdy Evropu doslova okupují muslimští imigranti) den před výročím okupace naší země, protože nikoho by nenapadlo, že někdo může tohle myslet vážně a satira by tak vypadala přehnaně. Bohužel, realita opět překonala veškerá očekávání.
Největší hrozbou je pro bílou rasu i kulturu islám. Za nepřítele máte muslimy i Židy, byť ty druhé za většího nepřítele. Proč se do toho tedy vůbec montujete? Muslimové a Židi se řežou mezi sebou jak šílení. Bráno z vašeho pohledu - měli byste spíš slavit a přát jim ať si co nejdýl vydržej dávat do držky nebo se vyhladěj vzájemně. Postavit se na stranu barevných vyznavačů středověkých sektářských praktik, kteří například v Palestině nemají nejmenší problém používat vlastní ženy a děti jako živý štíty (stavěním zbrojnic ve školách, nemocnicích, atd.) aby pak mohli o to víc fňukat před světovými médii - to je přinejlepším neuvěřitelná bota, na které nic nemění názor, že nejdříve se vypořádáme s Židem a pak s Arabem.
A pár slov závěrem - akcema tohodle typu dosáhnete pouze jediného - obyčejní lidé, jejichž přízeň byste se měli snažit si získávat, na vás budou akorát tak nasraní. Takováhle akce je neskutečně velkej risk a její dopad je z celkového hlediska silně negativní. Za žádných okolností by v dalších akcích tohoto typu nemělo být pokračováno. Akce typu Janov - souhlas a plná podpora. Ale u tohodle dávám palec dolů a všichni zůčastnění by se měli nad sebou přinejmenším velmi zamyslet.
Jakožto člověk nemající rád levičáky, antifu (která je ztělesněním toho nejhoršího), multikulturalisty v současném pojetí a jim podobnou svoloč se často dostávám do situace, kdy jsem sám za nacistu označován. Mám v této komunitě dost dobrých přátel a ačkoliv se sám za nacistu nepovažuji a proti mnoha věcem mám tvrdé výhrady, vždy se nakonec nějak domluvíme (alespoň zatím tomu tak vždy bylo).
Jelikož se mezi těmito lidmi pohybuji již nějakou dobu, vím dobře, že se nejedná o nějak ucelenou scénu hlásající společně jeden názor. Existuje zde velký počet skupin a názorových směrů.
Některé z těch myšlenkových směrů však nepovažuji za zrovna přínosné. Demonstrace v Plzni budiž důkazem. Skupinka neonacistů považujících sama sebe za ochránce národa zde pochodovala s anglickými nápisy na transparentech (to se ještě dá překousnout, ale je to u takové akce směšné) a co mnohem hůř - s portrétem íránského vůdce Mahmúda Ahmádínežáda + palestinskými a íránskými vlajkami.
Přijde mi to jako docela krutá ironie, ale do smíchu mi z toho zrovna moc není. Celé naší civilizaci hrozí totální destrukce ze strany muslimů a lidé označující se za ochránce národních hodnot pochodují s transparenty jakéhosi Ahmádíneřáda den před výročím okupace ČR nacisty!
Vím, že zdaleka ne všichni lidé hlásící se k podobně smýšlejícím hnutím podporují něco takového a proto následující slova jsou adresována především těm, co tohle podporují a na "vlastenecké" demonstraci s muslimskými vlajkami nevidí nic špatného.
Znám velmi dobře přísloví, že "nepřítel mého nepřítele je můj přítel" a nijak vám nevyčítám, že bojujete proti sionismu, ale tohle už je prostě moc! Pochodovat před výročím okupace je humus nejhoršího kalibru a schvalování tohoto není ochranou národních hodnot, ale kolaborace a zrada. Německo bylo okupační velmoc a že přinášelo pro mnohé milovanou ideologii nic nemění na faktu, že samostatnost naší země tím docela těžce utrpěla. Často slyším různé řeči o autonomii - Ok, souhlas, taky chci autonomii. Ale být pod vládou jakýkoliv jiný mocnosti, byť je vám třeba sympatická, není žádná autonomie! Je zde argument, že demonstrace měla být už před měsícem a soudy to zakázaly a nakonec to vyšlo až na tohle datum. Ok, dejme tomu, že bych ten argument uznal. V takovém případě by se ale jednalo "pouze" o neuvěřitelnou botu, protože každej si tu demošku automaticky spojí s výročím okupace. A kdo tohle pořádal musel vědět dobře, co je za datum a já osobně nevěřím, že to nemá spojitost. Kdo tak miluje Německo, může se tam koneckonců přestěhovat. Tady je ČR.
Říká se, že satira poslední dobou ztrácí na účinku, protože realita často překonává fantazii jakéhokoliv satirika. Je to pravda. Nikdo by se nesmál, kdyby viděl českého neonacistu (často se prezentujícího jako bojovník za autonomii ČR) s portrétem muslimské uzenky (v dobách, kdy Evropu doslova okupují muslimští imigranti) den před výročím okupace naší země, protože nikoho by nenapadlo, že někdo může tohle myslet vážně a satira by tak vypadala přehnaně. Bohužel, realita opět překonala veškerá očekávání.
Největší hrozbou je pro bílou rasu i kulturu islám. Za nepřítele máte muslimy i Židy, byť ty druhé za většího nepřítele. Proč se do toho tedy vůbec montujete? Muslimové a Židi se řežou mezi sebou jak šílení. Bráno z vašeho pohledu - měli byste spíš slavit a přát jim ať si co nejdýl vydržej dávat do držky nebo se vyhladěj vzájemně. Postavit se na stranu barevných vyznavačů středověkých sektářských praktik, kteří například v Palestině nemají nejmenší problém používat vlastní ženy a děti jako živý štíty (stavěním zbrojnic ve školách, nemocnicích, atd.) aby pak mohli o to víc fňukat před světovými médii - to je přinejlepším neuvěřitelná bota, na které nic nemění názor, že nejdříve se vypořádáme s Židem a pak s Arabem.
A pár slov závěrem - akcema tohodle typu dosáhnete pouze jediného - obyčejní lidé, jejichž přízeň byste se měli snažit si získávat, na vás budou akorát tak nasraní. Takováhle akce je neskutečně velkej risk a její dopad je z celkového hlediska silně negativní. Za žádných okolností by v dalších akcích tohoto typu nemělo být pokračováno. Akce typu Janov - souhlas a plná podpora. Ale u tohodle dávám palec dolů a všichni zůčastnění by se měli nad sebou přinejmenším velmi zamyslet.
pátek 13. března 2009
Pokrytectví mezi dobrem a zlem
Ahoj, zrovna jsem se setkal s argumentem, že plno nacionalistů jsou nacionalisté jen proto, že si něco ventilují. Nebylo to zdaleka poprvé, co jsem na něco podobného narazil a tak mne napadlo, že by to stálo za vyjádření.
Zneužívaní, šikanovaní, lidé z rozpadlých rodin, ze špatného sociálního prostředí, lidé, kteří měli v životě nějakou smůlu, atd. To vše jsou nebohé oběti. Ovšem pouze za předpokladu, že to nejsou nacionalisté. V takovém případě se z nich stávají hajzlové a srabi, co se s tím nedokážou vyrovnat a tak si to musej ventilovat. Pozorně si toho všimněte. Když se někde "odborně" i "neodborně" mluví o tom, proč se lidé dávají k těm a těm sdružením, často se někdo ozve s tím, že měli špatné dětství, někdo je zneužíval, šikanoval, případně nemají správné vzdělání (přijde mi, že tím je často myšlen správný ideologický názor), atd. Tohle není nic jiného než demokratická (či spíše demokraturní) verze toho, co zde dělal ještě před pár lety bolševik, když ztěžoval život dětem s buržoazním a jiným "nevhodným" původem.
Těžko říct, zda si lidé toto hlásající uvědomují své lži a klamání ostatních tím, že se snaží nepohodlné názory označovat za "něco vzešlého ze zla" nebo jsou už sami tak zblblí propagandou naší demokratury a lidí, kteří se za její zástupce rádi vydávají, že jim to ani nedochází a šíří to nevědomky.
V lidech je stále zakořeněná absolutistická křesťanská morálka, která od sebe odděluje striktně dobro a zlo a přesně tohodle hlasatelé podobných názorů vědomě či nevědomě využívají. Člověk schopný pochopit, že z dobra se může rodit zlo a naopak, nikdy nesežere pseudoargument, že nacionalismus a podobné myšlenky jsou špatné jen proto, že dotyčný byl v mládí nějak zneužíván nebo má za sebou nějaká podobná traumata (či nedostal tu správnou výchovu a nebyly mu pouštěny správné filmy, jak jsem to někde nedávno od někoho četl). Takovému člověku totiž dojde, že zaprvé existovalo a existuje spousta hlasatelů daných názorů, kteří jsou z bezkonfliktního prostředí a nikdy je nic podobného nepotkalo, za druhé není pravidlem, že člověk mající zlou zkušenost ji musí zlem ventilovat. Namátkově si teď vzpomínám na případ nyní dospělé oběti pedofila, která se dnes zaměřuje na jejich vyhledávání a zabraňuje tak, aby se podobné zrůdnosti staly více dětem. Stejně tak najdeme příklady, kdy děcko vyrůstá ve špatném prostředí a ve finále z něj vyroste jen tohle špatné prostředí kopírující zmetek. Dále je plno případů lidí z nekonfliktních prostředí, kteří vyrostli v neskutečné svině, stejně tak jako lidí, na které evidentně toto prostředí dobře zapůsobilo.
Co zde chci říct je, že si všichni musíme dát na tohle pozor. Tady dochází k jasné manipulaci. Když se někomu hodí udělat z vás oběť, tak litujou vaší minulosti. Jindy z vás dělaj oběť-hrdinu, když se jim hodí, co jste prožili (viz Mandela). Když někomu prozměnu neseděj vaše názory, tak jste označeni za monstrum, co se nevyrovnalo s traumatem a proto hlásá bludy, které nejsou jeho názorem, ale vycházejí ze zla, které mu bylo způsobeno a mohlo zplodit jedině zlo ve formě jeho názorů. A lidi to sežerou pokaždý a kořen toho je právě v onom již zmíněném pokřiveném pohledu na dobro a zlo.
Celý tohle je nesmysl. Musíme se naučit nenechat si tyhle řeči nakukávat. Jasný, je třeba dost případů, kdy určitý jednání zplodí většinou určitý jednání. S tím je třeba počítat. Ale nelze brát jako argument proti něčímu názoru, že zažil nějaký trauma. Představte si, že se s někým neshodnete a on by vám řekl, že nemáte stejnej názor jako má on proto, že vám v pěti letech otec dal pohlavek. A i kdyby toto třeba nějak vás skutečně ovlivnilo, tak to jeho názoru nijak nenahrává. Je třeba se vyhnout jakýmukoliv používání takovéto "argumentace" a upozorňovat na ni kdykoliv, když na něco podobného narazíte. Dávám to do uvozovek, protože se nejedná o argumentaci, ale snahu utlačovat cizí názor na základě velmi pochybné tendence dávat mu kořen ve zlu a tím vyvolávat falešný dojem špatnosti tohodle názoru. Zkráceně když nám názor nesedí, spojíme ho s něčím obecně považovaným za zlé.
Nenechte si nic nakecávat od nikoho. A aby si někdo nemyslel, že zde kážu jen svoje vlastní bludy, tak vzpomeňte na staré přísloví: "Chybama se člověk učí." Co tohle přísloví v překladu říká? Že ze zla vzniká dobro. Máme to celou dobu před očima. Různá přísloví lahodí našim uším, ale smysl mají až když je začneme žít a ne jen papouškovat.
Jinak aby si nikdo nemyslel, tak nijak nepopírám, že člověk musí rozlišovat dobré a zlé, ale opět by to neměl brát jako jasně dané metafyzické kategorie, ale jako relativní pojmy, které se běžně vzájemně prolínají. Zároveň nikdy nevíte, co z čeho vznikne. Je další velmi zakořeněnou lží, že zlo zplodí jen zlo a dobro plodí jen dobro a čím dříve se ji zbavíme, tím dříve se zbavíme i podobných primitivních snah o manipulaci. Respektive těch snah se nezbavíme, ale budeme je umět kriticky prohlédnout.
A na závěr - kdysi jeden můj kámoš řekl, že lidi tě budou zbožňovat, když jim dáš možnost svobodně přemejšlet, ale ukamenujou tě, když po nich budeš chtít, aby ji používali. Nevim jestli je to jeho myšlenka nebo to odněkud vyhrabal, ale na tom nesejde. Průšvih je, že to zatím vypadá, že má pravdu. Takže možná by bylo načase udělat vše pro to, aby časem už tu pravdu neměl.
Zneužívaní, šikanovaní, lidé z rozpadlých rodin, ze špatného sociálního prostředí, lidé, kteří měli v životě nějakou smůlu, atd. To vše jsou nebohé oběti. Ovšem pouze za předpokladu, že to nejsou nacionalisté. V takovém případě se z nich stávají hajzlové a srabi, co se s tím nedokážou vyrovnat a tak si to musej ventilovat. Pozorně si toho všimněte. Když se někde "odborně" i "neodborně" mluví o tom, proč se lidé dávají k těm a těm sdružením, často se někdo ozve s tím, že měli špatné dětství, někdo je zneužíval, šikanoval, případně nemají správné vzdělání (přijde mi, že tím je často myšlen správný ideologický názor), atd. Tohle není nic jiného než demokratická (či spíše demokraturní) verze toho, co zde dělal ještě před pár lety bolševik, když ztěžoval život dětem s buržoazním a jiným "nevhodným" původem.
Těžko říct, zda si lidé toto hlásající uvědomují své lži a klamání ostatních tím, že se snaží nepohodlné názory označovat za "něco vzešlého ze zla" nebo jsou už sami tak zblblí propagandou naší demokratury a lidí, kteří se za její zástupce rádi vydávají, že jim to ani nedochází a šíří to nevědomky.
V lidech je stále zakořeněná absolutistická křesťanská morálka, která od sebe odděluje striktně dobro a zlo a přesně tohodle hlasatelé podobných názorů vědomě či nevědomě využívají. Člověk schopný pochopit, že z dobra se může rodit zlo a naopak, nikdy nesežere pseudoargument, že nacionalismus a podobné myšlenky jsou špatné jen proto, že dotyčný byl v mládí nějak zneužíván nebo má za sebou nějaká podobná traumata (či nedostal tu správnou výchovu a nebyly mu pouštěny správné filmy, jak jsem to někde nedávno od někoho četl). Takovému člověku totiž dojde, že zaprvé existovalo a existuje spousta hlasatelů daných názorů, kteří jsou z bezkonfliktního prostředí a nikdy je nic podobného nepotkalo, za druhé není pravidlem, že člověk mající zlou zkušenost ji musí zlem ventilovat. Namátkově si teď vzpomínám na případ nyní dospělé oběti pedofila, která se dnes zaměřuje na jejich vyhledávání a zabraňuje tak, aby se podobné zrůdnosti staly více dětem. Stejně tak najdeme příklady, kdy děcko vyrůstá ve špatném prostředí a ve finále z něj vyroste jen tohle špatné prostředí kopírující zmetek. Dále je plno případů lidí z nekonfliktních prostředí, kteří vyrostli v neskutečné svině, stejně tak jako lidí, na které evidentně toto prostředí dobře zapůsobilo.
Co zde chci říct je, že si všichni musíme dát na tohle pozor. Tady dochází k jasné manipulaci. Když se někomu hodí udělat z vás oběť, tak litujou vaší minulosti. Jindy z vás dělaj oběť-hrdinu, když se jim hodí, co jste prožili (viz Mandela). Když někomu prozměnu neseděj vaše názory, tak jste označeni za monstrum, co se nevyrovnalo s traumatem a proto hlásá bludy, které nejsou jeho názorem, ale vycházejí ze zla, které mu bylo způsobeno a mohlo zplodit jedině zlo ve formě jeho názorů. A lidi to sežerou pokaždý a kořen toho je právě v onom již zmíněném pokřiveném pohledu na dobro a zlo.
Celý tohle je nesmysl. Musíme se naučit nenechat si tyhle řeči nakukávat. Jasný, je třeba dost případů, kdy určitý jednání zplodí většinou určitý jednání. S tím je třeba počítat. Ale nelze brát jako argument proti něčímu názoru, že zažil nějaký trauma. Představte si, že se s někým neshodnete a on by vám řekl, že nemáte stejnej názor jako má on proto, že vám v pěti letech otec dal pohlavek. A i kdyby toto třeba nějak vás skutečně ovlivnilo, tak to jeho názoru nijak nenahrává. Je třeba se vyhnout jakýmukoliv používání takovéto "argumentace" a upozorňovat na ni kdykoliv, když na něco podobného narazíte. Dávám to do uvozovek, protože se nejedná o argumentaci, ale snahu utlačovat cizí názor na základě velmi pochybné tendence dávat mu kořen ve zlu a tím vyvolávat falešný dojem špatnosti tohodle názoru. Zkráceně když nám názor nesedí, spojíme ho s něčím obecně považovaným za zlé.
Nenechte si nic nakecávat od nikoho. A aby si někdo nemyslel, že zde kážu jen svoje vlastní bludy, tak vzpomeňte na staré přísloví: "Chybama se člověk učí." Co tohle přísloví v překladu říká? Že ze zla vzniká dobro. Máme to celou dobu před očima. Různá přísloví lahodí našim uším, ale smysl mají až když je začneme žít a ne jen papouškovat.
Jinak aby si nikdo nemyslel, tak nijak nepopírám, že člověk musí rozlišovat dobré a zlé, ale opět by to neměl brát jako jasně dané metafyzické kategorie, ale jako relativní pojmy, které se běžně vzájemně prolínají. Zároveň nikdy nevíte, co z čeho vznikne. Je další velmi zakořeněnou lží, že zlo zplodí jen zlo a dobro plodí jen dobro a čím dříve se ji zbavíme, tím dříve se zbavíme i podobných primitivních snah o manipulaci. Respektive těch snah se nezbavíme, ale budeme je umět kriticky prohlédnout.
A na závěr - kdysi jeden můj kámoš řekl, že lidi tě budou zbožňovat, když jim dáš možnost svobodně přemejšlet, ale ukamenujou tě, když po nich budeš chtít, aby ji používali. Nevim jestli je to jeho myšlenka nebo to odněkud vyhrabal, ale na tom nesejde. Průšvih je, že to zatím vypadá, že má pravdu. Takže možná by bylo načase udělat vše pro to, aby časem už tu pravdu neměl.
čtvrtek 12. března 2009
Rasa jako kulturní dědictví
Už dlouhá léta se setkávám s různými názory ohledně pojmu "rasa". Mé vlastní názory se za tu dobu též různě měnily a rozvíjely. Kdo ví, jak to bude dál. V reakcích na svůj blog se právě na toto téma setkávám s mnoha odezvami a i to je důvod, proč tedy nyní rozepíšu své stanovisko trošku podrobněji.
Jako první namířím svoji kritiku na současný rádoby antirasistický multikulti-systém. Slova "rádoby" si prosím povšimněte. Hraje v té větě významnou roli. Náš systém totiž ve skutečnosti rasistický je. Aby nebyl rasistický, nesměl by se chovat tak, jak se chová. Skutečně nerasistický systém by pojem rasa nesměl znát. Ale dělá to snad ten západní? Když někomu rozbijete hubu, tak je to napadení. Když rozbijete hubu tmavému, tak je to rasový zločin. A co zaběhnuté pojmy jako "pozitivní diskriminace", kterou bych měl spíše nazvat pozitivním rasismem, který se například na mnoha západních univerzitách projevuje tak, že mají nastavenou kvótu, kolik musejí přijmout afričanů či latinských američanů. To v praxi znamená, že můžete být chytří a schopní, ale vaši možnost studovat vám vezmou ve prospěch méně schopného, zato více "opáleného" a s těmi správnými "multikulturními kořeny". Pozitivní diskriminace se všemi jejími projevy není ničím jiným než útlakem z pohledu zvýhodněného. A kdo je zde ve výhodě? No nebojte, vy to nejste, protože jste bílí a jste ve vlastní zemi. Tento pojem -pozitivní diskriminace- není ničím jiným než doslova orwellovským slovíčkařením, které má znít pozitivně a uchlácholit hloupou ovci, která nad tím nebude přemýšlet a poslušně zkonzumuje nabídnutou lahůdku. Co to ale je ta pozitivní diskriminace? Není to náhodou jen narůžovo natřený pojem, který nám ve skutečnosti říká, že se musíme nechat utlačovat ve vlastní zemi lidmi, od kterých jsme navíc zvyklí na podstatně častější výskyt primitivního a kriminálního chování? Jenže pravými slovy to nazvat nelze. Lidé by mohli vidět pravdu. Opět si teď vzpomínám na slova jednoho zastánce multikulturalismu, který mi do očí tvrdil, že je třeba tutlat zločiny menšin (Ano, jsou to problémové menšiny, které jsou "pozitivně diskriminovány", protože ty neproblémové to nepotřebují.) před většinovou společností, aby se tak dosáhlo kýženého "multikulturního" efektu.
Zde opět doporučuji k četbě Orwellův román "1984" - geniální dílo, ve kterém pozorný čtenář najde mnoho (h)různých paralel s naší svobodnou (hahaha) a demokratickou (opět hahaha) společností.
Ale pokračujme dál. Jak tedy vidíme, ta nejhorší forma rasismu je zde přítomna a naprosto otevřeně aplikována na většinovou společnost. Jsi bílej a ve vlastní zemi? Máš prostě smůlu.
Osobně nejsem rasista toho typu, který by chtěl vyhladit všechny "méněcenné" rasy. Z tohoto důvodu nesouhlasím s nějakým vyhlazováním, pokud by to nebyla poslední možnost, jak zachránit vlastní civilizaci. Pozitivní diskriminace ale není ničím jiným než právě tímto druhem genocidy...tedy spíš jejím začátkem...postupný útlak pro menší rychlostí se množící původní bílé obyvatelstvo. Jak dlouho bude trvat než se velkou rychlostí množící-se tmaví po celé západní civilizaci dostanou k moci natolik, že ty nesprávně barevné zavřou do koncentráků v jejich vlastních zemích? Ale budou to snad jejich země? Mám pocit, že v té době už dávno ne. Bílá rasa bude bezdomovcem v tom nejrširším slova smyslu a to jen do doby než nakonec nebude už vůbec. Kdo po tom touží, klidně dál podporujte levicové multikulturalisty....
Je mi jasné, že za tento článek budu označen za nacistu, protože kdokoliv, kdo vyjádří v naší svobodné (hahaha) společnosti jiný názor než je názor oficiálně schválený multikulturním diktátem, bude takto označen.
Jenže já nacista nejsem. Přicházím totiž se zcela novým pojetím rasy a to rasy jako kulturního dědictví. Již dříve jsem napsal, že pokud chceme svět skutečně pestrý, je třeba jeho pestrost zachovat. To lze ale jedině tím, že necháme jednotlivé kultury, aby si samy na svém území rozhodovaly, ale zároveň se takto suveréním způsobem budeme chovat i na našem území.
Aby toto bylo možné, musíme si tedy chránit svoji kulturu. A já tvrdím, že součástí naší kultury je i naše rasa. Pokud mají pravdu ti, kteří tvrdí, že jsme všichni potomci opičáků z Afriky, pak muselo trvat šílenou dobu než se rozvinuly rasy tak, jak je známe dnes. Levicový multikulturalista je tvor, který toto vše chce zničit. Jeho nihilismus a destrukce, kterou šíří, je ale tak obrovská, že si neuvědomuje, že neničí jenom nás, ale i všechny ostatní (s tou drobností, že bílí jsou první na řadě vzhledem k procentuálnímu zastoupení v lidské populaci). Levicový multikulturalismus je zhoubou všech, kdo k němu přičichnou a nechají se omámit jeho vábením.
Rasu tedy považuji za součást dědictví, které musíme aktivně chránit. Naopak ale nesouhlasím s rasismem založeným na nadřazenosti nějaké rasy a jejímu právu na celý svět, atd. Myslím, že této koncepci bychom se měli vyhnout. Pojetím rasy jako kulturního dědictví nejehom chráníme sebe, ale stáváme se tak skutečně uvědoměle tolerantními vůči ostatním rasám a zemím, kde žijí. Uznáváme jejich právo na existenci, podporujeme jejich unikátnost tím, že do nich nemícháme tu svoji a naopak.
Ještě jednu věc je ale třeba si uvědomit. Lidé se v dnešní době za označení "rasista" stydí a bojí se ho. To je třeba změnit. Rasismus jak ho popisuji je naprosto přirozená a skutečně pozitivní věc, která ochrání všechny. V globálním smyslu nezvýhodňuje ani jednu rasu a tolerantně chápe jejich specifika a právo na existenci. Ne jako pozitivní diskriminace, která je narůžovo natřeným názvem pro pozvolnou genocidu vlastních lidí, a to včetně sebe sama. Je třeba se otevřeně přihlásit k této formě rasismu a pozvolna ukázat, že rasismus není jen negativní záležitostí, ale je i možností, jak zachovat unikátnost. Míšení ras je krok, který nelze vzít zpět. A zvláště pro bílé je to krok finálový, protože nás je na světě jen asi 8 %.
Jako první namířím svoji kritiku na současný rádoby antirasistický multikulti-systém. Slova "rádoby" si prosím povšimněte. Hraje v té větě významnou roli. Náš systém totiž ve skutečnosti rasistický je. Aby nebyl rasistický, nesměl by se chovat tak, jak se chová. Skutečně nerasistický systém by pojem rasa nesměl znát. Ale dělá to snad ten západní? Když někomu rozbijete hubu, tak je to napadení. Když rozbijete hubu tmavému, tak je to rasový zločin. A co zaběhnuté pojmy jako "pozitivní diskriminace", kterou bych měl spíše nazvat pozitivním rasismem, který se například na mnoha západních univerzitách projevuje tak, že mají nastavenou kvótu, kolik musejí přijmout afričanů či latinských američanů. To v praxi znamená, že můžete být chytří a schopní, ale vaši možnost studovat vám vezmou ve prospěch méně schopného, zato více "opáleného" a s těmi správnými "multikulturními kořeny". Pozitivní diskriminace se všemi jejími projevy není ničím jiným než útlakem z pohledu zvýhodněného. A kdo je zde ve výhodě? No nebojte, vy to nejste, protože jste bílí a jste ve vlastní zemi. Tento pojem -pozitivní diskriminace- není ničím jiným než doslova orwellovským slovíčkařením, které má znít pozitivně a uchlácholit hloupou ovci, která nad tím nebude přemýšlet a poslušně zkonzumuje nabídnutou lahůdku. Co to ale je ta pozitivní diskriminace? Není to náhodou jen narůžovo natřený pojem, který nám ve skutečnosti říká, že se musíme nechat utlačovat ve vlastní zemi lidmi, od kterých jsme navíc zvyklí na podstatně častější výskyt primitivního a kriminálního chování? Jenže pravými slovy to nazvat nelze. Lidé by mohli vidět pravdu. Opět si teď vzpomínám na slova jednoho zastánce multikulturalismu, který mi do očí tvrdil, že je třeba tutlat zločiny menšin (Ano, jsou to problémové menšiny, které jsou "pozitivně diskriminovány", protože ty neproblémové to nepotřebují.) před většinovou společností, aby se tak dosáhlo kýženého "multikulturního" efektu.
Zde opět doporučuji k četbě Orwellův román "1984" - geniální dílo, ve kterém pozorný čtenář najde mnoho (h)různých paralel s naší svobodnou (hahaha) a demokratickou (opět hahaha) společností.
Ale pokračujme dál. Jak tedy vidíme, ta nejhorší forma rasismu je zde přítomna a naprosto otevřeně aplikována na většinovou společnost. Jsi bílej a ve vlastní zemi? Máš prostě smůlu.
Osobně nejsem rasista toho typu, který by chtěl vyhladit všechny "méněcenné" rasy. Z tohoto důvodu nesouhlasím s nějakým vyhlazováním, pokud by to nebyla poslední možnost, jak zachránit vlastní civilizaci. Pozitivní diskriminace ale není ničím jiným než právě tímto druhem genocidy...tedy spíš jejím začátkem...postupný útlak pro menší rychlostí se množící původní bílé obyvatelstvo. Jak dlouho bude trvat než se velkou rychlostí množící-se tmaví po celé západní civilizaci dostanou k moci natolik, že ty nesprávně barevné zavřou do koncentráků v jejich vlastních zemích? Ale budou to snad jejich země? Mám pocit, že v té době už dávno ne. Bílá rasa bude bezdomovcem v tom nejrširším slova smyslu a to jen do doby než nakonec nebude už vůbec. Kdo po tom touží, klidně dál podporujte levicové multikulturalisty....
Je mi jasné, že za tento článek budu označen za nacistu, protože kdokoliv, kdo vyjádří v naší svobodné (hahaha) společnosti jiný názor než je názor oficiálně schválený multikulturním diktátem, bude takto označen.
Jenže já nacista nejsem. Přicházím totiž se zcela novým pojetím rasy a to rasy jako kulturního dědictví. Již dříve jsem napsal, že pokud chceme svět skutečně pestrý, je třeba jeho pestrost zachovat. To lze ale jedině tím, že necháme jednotlivé kultury, aby si samy na svém území rozhodovaly, ale zároveň se takto suveréním způsobem budeme chovat i na našem území.
Aby toto bylo možné, musíme si tedy chránit svoji kulturu. A já tvrdím, že součástí naší kultury je i naše rasa. Pokud mají pravdu ti, kteří tvrdí, že jsme všichni potomci opičáků z Afriky, pak muselo trvat šílenou dobu než se rozvinuly rasy tak, jak je známe dnes. Levicový multikulturalista je tvor, který toto vše chce zničit. Jeho nihilismus a destrukce, kterou šíří, je ale tak obrovská, že si neuvědomuje, že neničí jenom nás, ale i všechny ostatní (s tou drobností, že bílí jsou první na řadě vzhledem k procentuálnímu zastoupení v lidské populaci). Levicový multikulturalismus je zhoubou všech, kdo k němu přičichnou a nechají se omámit jeho vábením.
Rasu tedy považuji za součást dědictví, které musíme aktivně chránit. Naopak ale nesouhlasím s rasismem založeným na nadřazenosti nějaké rasy a jejímu právu na celý svět, atd. Myslím, že této koncepci bychom se měli vyhnout. Pojetím rasy jako kulturního dědictví nejehom chráníme sebe, ale stáváme se tak skutečně uvědoměle tolerantními vůči ostatním rasám a zemím, kde žijí. Uznáváme jejich právo na existenci, podporujeme jejich unikátnost tím, že do nich nemícháme tu svoji a naopak.
Ještě jednu věc je ale třeba si uvědomit. Lidé se v dnešní době za označení "rasista" stydí a bojí se ho. To je třeba změnit. Rasismus jak ho popisuji je naprosto přirozená a skutečně pozitivní věc, která ochrání všechny. V globálním smyslu nezvýhodňuje ani jednu rasu a tolerantně chápe jejich specifika a právo na existenci. Ne jako pozitivní diskriminace, která je narůžovo natřeným názvem pro pozvolnou genocidu vlastních lidí, a to včetně sebe sama. Je třeba se otevřeně přihlásit k této formě rasismu a pozvolna ukázat, že rasismus není jen negativní záležitostí, ale je i možností, jak zachovat unikátnost. Míšení ras je krok, který nelze vzít zpět. A zvláště pro bílé je to krok finálový, protože nás je na světě jen asi 8 %.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
