Proč jsem pro zákaz předvolebních průzkumů

Po určitých úvahách jsem dospěl k závěru, že v rámci poctivé soutěže politických stran by měly být zakázány politické průzkumy o procentuelních "šancích" těch a těch stran vyhrát nebo prohrát ty či ony volby.

Průzkumy jsou velmi dobře zneužitelné a nepochybuji o tom, že jsou i zneužívané. Stačí se na ně někdy podívat. Jednou vede ODS, najednou příště vede ČSSD a modroptáci ztrácej, jindy se zase na stránkách DS objevil průzkum před volbami do europarlamentu, kde se psalo, že 4,6 % voličů chce dát této straně hlas. Je to přitom tak jednoduché. Pokud průzkum není kompletně zfalšován, lze ho provádět v oblastech, které jsou známé silnými základnami voličů určitých stran. Pokud průzkum DS nebyl totální výmysl, zřejmě byl prováděn v Janově nebo někde, kde měla DS podporu. Ukázat vysoké číslo bylo nutné, aby se lidé nebáli tuto stranu volit. ODS a ČSSD to mají složitější. Vysoká čísla mohou před volbami daným stranám uškodit, protože jejich potenciální voliče ukolébají v pocitu bezpečí. Naopak se hodí spíše nižší čísla, protože pak to může skalní odpůrce opačné strany vyburcovat k volení a podpoření "menšího zla".

Je mi samozřejmě jasné, že existují i skutečné průzkumy, kdy strany opravdu chtějí zjistit své přibližné šance. Nicméně síla falešného průzkumu je opravdu velká. Pamatujete na zelené a jejich vstup do vysoké politiky? Zeptejte se pár lidí v okolí a pokud někdo přejde ohromný stud a přizná se, že tuhle špínu volil, tak se ho pak zeptejte na důvod této volby. V drtivé většině případů se dozvíte, že zeleným dal hlas proto, že se všude psalo o jejich šancích na vstup do parlamentu. Že se jednalo o neznámou stranu zde hrálo důležitou roli, protože nikdo neviděl skandály a kontroverzní chování. Kdo, kde a koho podplatil si netroufám odhadovat, nicméně faktem je, že zelení, do té doby se motající u dna a naprosto neznámí, získali šanci až poté, co se o nich začlo psát, že mají šanci.

Celkově vzato jsou předvolební průzkumy velmi účinnou formou manipulace s voliči a zároveň nástrojem k vyšachování malých stran (Kdo nikdy neslyšel o tom, jak malé strany nemají šance a nemá proto cenu je volit a to vše založené na volebních průzkumech?) nebo naopak k podpoření malé strany, která se hodí. Co totiž zplodili zelení? Kocába, Džamilu, biomasu Jacques, syna zbohatlíků a socialistického retarda Matěje Stropnického, pár kudel do zad větších stran, atd. Strana zelených je ale koneckonců okrasou snad všech evropských parlamentů a zpravidla bývá útočištěm těch nejhorších multikulturních zrádců. Zřejmě někomu "vzadu" došlo, že by bylo dobré, kdybychom i my zde měli nějaký podobně rozkladný element. Naštěstí teď vše vypadá, že se ten element díky vnitrostranickým hádkám rozložil sám a v dalších volbách už o něm neuslyšíme.

Nenechte sebou manipulovat. Volte podle svědomí, ne podle volebních průzkumů. A nebojte se, že volbou menší strany něco pokazíte. Beztak jsou ti nahoře všichni podobná verbež, takže prakticky není co ztratit.

Multikultura - jiný název pro sebevraždu

Z rádií, magazínů, televize, filmů, atd. se na nás valí růžově natřená ideologie; multikulturalismus v dnešním pojetí - tedy vesměs levicové myšlenky o rovnostářství, multikulturní a multirasové společnosti. Je situace ale opravdu tak růžová?

Multikultura jako soužití mnoha na jednom území je přirozená pouze ve chvíli, kdy spolu dané skupiny chtějí žít. A pokud má multikultura někde fungovat, musí se jednat o velice pomalý, jemný, dobrovolný a oboustranně aktivně podporovaný proces sbližování, za kterým nejsou skryté žádné nekalé úmysly jedné či druhé strany.

Pokud ji ale lidé nechtějí, musí být multikultura vnucená, což je přesně náš případ. Multikulturalismus se chová jako jakýkoliv jiný systém v ohrožení – začne jednat totalitně a potírat své nepřátele. To je aspekt, kterého si lze dnes všimnout taky. Nejste multikulturalista? Pak jste extrémista, xenofob, nácek, rasista, měli by vás vyhodit z práce nebo nejlépe zavřít do blázince tak, jak to občas dělali komunisté lidem, kteří chtěli utéct na západ (kdo by totiž utíkal ze socialistického ráje). Anti-multikulturalista je prostě kacíř moderní doby. A jako ke kacíři je k němu přistupováno.

Multikultura nevydrží bez zázemí. Chce-li přežít, musí si mezi obyvatelstvem vychovat nositele. O to se ta naše snaží, jenže ji to nejde, protože ji obří množství lidí odmítá jako vnucený a nepřirozený systém a hlavně – odmítají ji většinově i přistěhovalci, kteří na rozdíl od nás nejsou zmasírováni dekadentní propagandou a umějí si více vážit svých hodnot. Sice ji naoko podporují, ale jen proto, aby mohli lépe protlačit vlastní názory a získat vrch nad námi. Současná multikultura tak není zničující jen pro nás všechny, ale svojí podstatou ničí i sebe samotnou. Ke zkáze odsuzuje ale i demokracii, protože i její stav bude závislý na stále větším počtu lidí, kterým podobné hodnoty nic neříkají. Multikulturní systém tím doslova páchá sebevraždu a výsledkem zde nebude multikultura jako soubor kultur, které se vzájemně tolerují, skvěle spolu vycházejí a nemají spolu problémy. Výsledkem bude (a vlastně už je) akorát multibordel, který s trochou štěstí nepřeroste v celoevropskou občanskou válku.

Své počínání odůvodňuje současná multikultura rovností a tolerancí. Ona sama taková ale není. Je třeba si položit otázku: "Proč někdo vymýšlel ideologii multikultury tak, jak je nám dnes ze všech stran vnucována?" Odpověď zní: "Protože se snažil vytvořit systém lepší než byly ty, které znal.“ A v tom je zakopaný pes. Multikultura sama sebe považuje za NADŘAZENOU. A co se považuje za nadřazené, to samo sebe vidí jako lepší než něco jiného. A co se považuje za lepší než něco jiného, to velmi lehce podlehne dojmu, že když je to tedy lepší, bude to tak i vnímáno a každý to s radostí přijme. Nebo snad viděl někdy někdo, že by multikultura sama sebe stavěla na úroveň monokultury? NE! Multikultura rovnost šíří, ale sama taková není. Rovnost je v ní obsažena v absolutní podobě a tak si multikultura nepřipouští možnost svého neúspěchu. A v tom je její zkáza. Ona totiž naprosto bez skrupulí a v naivní víře umožní, aby proces míchání a kulturních změn proběhl tak rychle, že nikdo nestačí její myšlenky přejmout. A taky - spousta těch, kterým dá prostor, její myšlenky ani NEBUDOU CHTÍT PŘEJMOUT. Multikultura tuhle otázku neřeší, protože se považuje za nadřazenou ostatním pohledům, ale ti ostatní ji tak nevnímají. Berou ji pouze jako prostředek k prosazení nadřazenosti vlastních kultur. Multikultura tak umožní jenom jediné - smíchá vše se vším a nějaká myšlenka pak prorazí a smete ji. Jenže zatím to ani omylem nevypadá na myšlenku, která by naší civilizaci nějak prospěla. Naopak to v současnosti vypadá na islám - ideologii, která demokracii považuje za zločin proti Bohu, protože v demokracii lidé přejímají jeho funkci a to je nejhorší hřích.

Zde je třeba si uvědomit, že velkou roli hraje víra v integraci. Tedy v přizpůsobení různých etnik, přijetí hodnot multikultury, stejného smýšlení (mylně se nekalkuluje s rozdíly mezi rasami) a stejného chování. Doslova se počítá s mávnutím kouzelného proutku a následným vytažením skvěle fungující a všemi opěvované multikulturní společnosti z klobouku. Fanaticky se zde věří v jakousi automatickou proměnu všech cizinců na rodilé příslušníky. To je ale naprostý nesmysl. Ještě je možné, aby byla NĚKTERÁ etnika dobře vstřebána, pokud se budou do dané společnosti dostávat jen po opravdu malých dávkách a místo ústupků na ně bude vyvíjen tlak na přizpůsobení a nepřizpůsobiví budou okamžitě vykazováni z našeho území. Ale i tak se jedná o opravdu dlouhodobou záležitost. Ale dnešek? Otevřená stavidla s nedotknutelnými "právy" etnik na jedné straně a povinnostmi původní majority na druhé? Neúnosné!

To je samozřejmě velkému množství lidí proti srsti, protože taková společnost je naprosto nepřirozená. Lidé se ale nevzbouří, protože je nám to šikovně servírováno v malých dávkách. Kdyby nám sem najednou chtěli nastěhovat několik milionů většinově černých muslimů, postavit stovky mešit, začít výuku islámu na školách, zkrouhnout naše práva, výrazně posílit práva cizích menšin a po celé zemi rovnoměrně rozestavět tisíce nebezpečných ghett, lidé by se okamžitě vzbouřili. Ale takhle ne. Jde to po kapkách. A na každou tu kapku je člověk naštvanej, ale nejde kvůli ní demonstrovat, protože "je to jen jedna kapička". Je ale jen otázkou NĚKOLIKA DESETILETÍ než tohle bude naprosto běžné. Přitom je to hrozně krátká doba. Na západ, jih i sever od nás už to takhle mají. A u nás to bude stejné, pokud to dopustíme.

Jak je tedy vidno, chceme-li si zachovat (Ačkoliv možná bych měl spíše než slovo "zachovat" použít slovo "vytvořit", protože svoboda má v naší společnosti docela mouchy.) svobodnou společnost, musíme multikulturu přehodnotit. Když to neuděláme, multikultura to tu rozloží a než sama zanikne, stihne napáchat nenávratné škody. Proběhnou hodně velké a nemilé změny a nás jednoduše nebude dost, abychom to mohli zvrátit. To je ale jen jedna varianta. Druhá není optimističtější. Pokud bude pokračovat současné vnucování soužití lidem, kteří o to nestojí, může se stát, že poklička spadne z kotlíku dříve než multikultura završí své dílo zkázy. … ale obávám se, že na povrch pak nevybublá nic pěkného...

Psychologická manipulace a její nástrahy

Existuje široká škála možností zneužít psychologii ve prospěch naprosto kohokoliv nebo proti naprosto komukoliv. Často mluvíme s obdivem o úspěšných lidech, kteří měli zlé mládí, ale pokud s někým nesouhlasíme, tak se hnedka hodí jako protiargument, že matka byla alkoholička nebo otec chyběl u rodiny či dítě bylo už zamlada drzé a problémové ve škole.

K tomu hodně přispívají lidé parazitující na psychologii a nevědomosti průměrného člověka o záludnosti psychologických tvrzení. Ideální příklad nedávno předvedl při soudu s neonacisty český politolog Zdeněk Zbořil, když názory neonacistů označil za vadné a odůvodnil to tím, že se jedná o kluky, co si nenašli holku. S podobnými pohledy se setkávám i na diskusích. Každou chvilku se tam ukáže nějaký zaručený odborník na psychologii, který všem vysvětlí, že někoho nějaký názor přejde až si holku najde. A stále se najde dost blbců, kteří to naprosto neproblematicky sežerou.

Pokud někdo ještě neměl holku (dámy prominou, budu používat jen mužský příklad), může ho lehce psycholog označit za sexuálně neukojeného a frustrovaného panice. Pokud měl jen několik holek, může ho psycholog označit za megalomana, který trpí nedostatkem úspěchu v přirozeném boji o samice a užírá se závistí před úspěšnějšími samci. Pokud měl někdo holek hodně, psycholog ho zase může označit za člověka, který si vyšším než průměrným počtem partnerek kompenzuje nějaký mindrák a mít spoustu holek u něj znamená pouze snahu si něco dokazovat. Podobné vzorce uvažování se dají použít prakticky všude.

Samozřejmě může být pravda, že někdo je hodně aktivní v nějaké nesexuální oblasti, protože v té sexuální či citové má nedostatky. Stává se to a není to nic neobvyklého. Ale bohajeho, přeci se to nedá používat jako argument proti konkrétnímu názorovému spektru! Neexistuje nic jako ideologie vzniklá kvůli nedostatku sexu, která zanikne až dostatek sexu bude. Pokud o někom zastáváme názor, že uznává nějakou ideu jen z nedostatku sexu, může to samozřejmě být pravda. Možnost pravdivosti je jeden ze základních stavebních kamenů tohoto tvrzení. U někoho to platit může, u někoho zase ne. Člověk pak zapochybuje a řekne si nějaké to "co kdyby". Ale ideu jako takovou to přeci nevyvrací. Celé je to hodně podobné snahám o útoky na sexuální orientaci. Dojdou argumenty, přijde obvinění z homosexuality, pedofilie, zvrhlosti, amorality, atd. Viz třeba Ahmádinežád, který nedávno prohlásil, že všichni západní politici jsou banda homosexuálů. Chytrý člověk se podobné hlouposti (ať už vzejde od kohokoliv) jen zasměje. Hlupák ale ne. Ten zajásá nad tím, jak protivník dostal na frak.

Sexuální oblast je kapitolou sama o sobě. V sexualitě člověka se totiž skrývá ohromná energie a je naprosto přirozené, že člověk má nutkání svoji sexualitu někde vybít. Ideální by pro to byl sex, ale už dávno se přišlo na to, že když se sexuální energie usměrní jinam, dá se toho využít. Do této kategorie spadá jak celibát, tak i veškerá kázání o moralitě a amoralitě různých sexuálních praktik. Ta už jsou přitom ve společnosti tak zažraná, že většině lidí ani nedojde, čím se nechali oklamat = psychologicky zmanipulovat.

Psychologická manipulace je věc mnohem závažnější než se může prvně zdát. Momentálně jsou například označováni za nepřátele lidstva a nejhorší formu kacířů odpůrci současného pojetí multikulturalismu. Psychologická manipulace zde hraje velkou roli, protože prosazovatelé multikulti se často chovají naprosto nedemokraticky. Nesmějí tak ale vypadat. Multikulturalismus je růžová ideologie lepších zítřků a máme přeci demokracii, takže musí demokraticky působit i veškerá represe vůči režimu nepohodlným prvkům. Demokratické vzezření přitom hraje doslova klíčovou roli, protože do multikulturní společnosti jsme nuceni. Problém je, že jakákoliv různost se dá udržet pohromadě jen za předpokladu, že se dané skupiny chtějí vzájemně tolerovat. Pokud nechtějí, může nucená diverzita vést i k občanské válce. Udržet spolu znepřátelené skupiny nelze jinak než vynucenou tolerancí - tedy terrorem.

Joseph Goebbels, říšský ministr propagandy, prohlásil, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. A to zde funguje taky. Stát opakuje lži o prospěšnosti multikultury, o nemožnosti se ji vyhnout, o cizích právech a našich povinnostech, historických stigmatech bílého člověka, atd. Když to lidé poslouchají celý život, tak tomu prostě většina uvěří. Mnohé nenapadne, že to může být i jinak.

Důležitou roli hraje psychologická manipulace s dětmi a zneužívání dětské důvěřivosti. Ne nadarmo se snaží systém nejsilněji působit právě na ně - tedy na tvory, kteří ještě ani zdaleka nemají vlastní rozum a schopnost předkládaná témata hlouběji analyzovat. Zato je bude většina z nich považovat za zjevenou pravdu a čím déle budou daným bludům věřit, tím menší budou jejich šance na nápravu.

V dospělosti se schopnost rozeznávání reality, analýzy situace a individuálního úsudku zvětšuje. Nikdy ale nebude stoprocentní a přesně v tom je skrytá past.

Psychologická manipulace, vymývání mozků, reklama, propaganda, zaručeně výhodné nabídky, slevy, které musíme využít, kraviny, bez kterých nebudeme IN a proto si je musíme koupit, zjevené pravdy, atd. Setkat se s tím lze všude. Základem něčeho takového je přitom jednoduché pravidlo - oblbnutý si NENÍ VĚDOM svého oblbnutí. Dal by ruku do ohně za to, že on se rozhodl podle sebe. Proto bděte, tento nepřítel číhá skutečně všude.

Kocáb, Dežomila a jiné zhoubné nádory

Udělalo mi kdysi ohromnou radost, když končila ve funkci Dežomila Stehlíková. Říkal jsem si, že by byl opravdu nadlidský výkon najít někoho dalšího s podobnými "kvalitami" a dál jsem se o to už nezajímal. Ukázalo se záhy, že jsem se šeredně mýlil. Michael Kocáb, dosavadní ministr pro lidská práva a národnostní menšiny, se zatím v tomto úřadu drží jako klíště a snaží se páchat ještě více škod než jeho předchůdkyně. Oba mají sice obří zásluhy na tom, že lidi jejich typu jsou stále větší části národa odporní, ale i tak jsou velmi nebezpeční.

Nejdříve něco málo o Dežomile. Ta už je naštěstí pryč, ale stejně se o ní letmo zmíním. Neměli bychom například zapomínat na její snahu postavit pomník Cikánům, na které spadla stará hala, když v ní kradli kovy. Při své prudké inteligenci totiž podřezali budově nosníky. Jeden kamarád má taky známého, který studoval na škole, kde Dežomila vyučovala. Na jeden předmět měl referát o Matiční ulici (referát jsem viděl, aby někdo náhodou nebrblal). Nebylo to nic rasistického. Dokonce radši ani nenapsal, že když se tam přiblížili a pořizovali fotografie, začla po nich jistá menšina házet kameny. Fotky to byly zajímavé. Zničené domy obývané utlačovanými, obrovské haldy odpadků, v hospodě popelníky přidělané řetězem ke stolu. Ten kluk nebyl blbej, takže když se z něj Dežomila pokoušela vypáčit jeho názory na OTO (občané trvale opálení), prostě radši řekl, že na ně žádný názor nemá a jen zdokumentoval situaci. A její reakce? Požádala ho, zda by ji cédéčko s prezentací mohla nechat. Když souhlasil, cédéčko si vzala a před celou třídou (!!!) prohlásila: "Tak a teď to proti tobě použiju." ... Nakonec nepoužila nic, ale považoval jsem zmínění této příhody za důležité. Krásně totiž podtrhuje "charakter" různých bojovníků za multikulti.

A teď ke Kocábovi. Stihlo se kolem něj vytvořit už dost mýtů. Narazil jsem například na spousty lidí, co na diskusích píší, jak mu děkují za odsun Rusů z ČR. Nestačil jsem se divit, když jsem tohle mnohokrát četl. To je opravdu někdo tak naivní, že si myslí, že Rusy někdy nějaký Kocáb zajímal či že hrál jen minimální roli v jejich ústupu z našeho území?

Jelikož je mi z tohodle "člověka" opravdu na blití, nechtěl jsem se dříve jeho osobou zabývat ani zde. Poslední události mne ale k reakci donutily. Původně jsem si myslel, že název "ministerstvo pro lidská práva a národnostní menšiny" je jen multikulturním newspeakem přeložené "ministerstvo pro Cikány". Jeho dosavadní činnost by tomu alespoň plně odpovídala. Jejím ideálním příkladem je boj proti exekučnímu vymáhání peněz od neplatičů v Chomutově a označení této činnosti za rasistické a extrémistické ubližování nejslabším členům naší společnosti. Už se samozřejmě moc nemluvilo o tom, že u většiny neplatičů se jedná o pohledávky za trestnou činnost a strašák exekucí donutil velkou část z nich zařídit si splátkové kalendáře. Mimochodem - pokud pracujete a někde si uděláte dluh, exekutor vám sebere naprosto vše. Netřeba ale smutnit. Stačí být nemakačenko na sociálních dávkách a nedostanou z vás ani halíř. Jednoduše řečeno - pracujícího a společnosti užitečného člověka může stát během chvilky ohlodat až na kost a nikdo se o to nebude zajímat. Nepracujícího parazita na sociálních dávkách se stát ani nedotkne a když se s tím někdo pokusí něco udělat, hned přiběhne nějaký Dežomil a vyřeší situaci po multikulturalisticku.

Hodně se dnes mluví o tom, že Kocábovo ministerstvo je zbytečné. Podle mě ale zbytečné není, protože lidská práva jsou důležitá. Například je třeba hájit práva bílé většiny (byť to je relativní, protože z hlediska světového jsou bílí menšina) proti útlaku ze stran různých nepřizpůsobivých skupin obyvatelstva. Koneckonců - jak jinak si taky vysvětlit, že tmavých je všude v kriminálech vzhledem k jejich zastoupení v populaci nepoměrně více než bílých (a to ještě za situace, kdy se tmavým nadržuje). Ministerstvo bych tedy nerušil, ale za současné situace by bylo vhodné ho přejmenovat. Ideální název by bylo "ministerstvo pro podporu kriminálníků a asociálních živlů". Původně jsem považoval boj proti exekucím v Chomutově za ojedinělý případ Kocábovy extrémní hlouposti (mimochodem to soud zrušil, takže vybrané peníze musí být kriminálníkům vráceny; tenhle zvrácený systém asi nesnese, když něco funguje). Z omylu mne ale opět něco vyvedlo - případ squattu Milada.

Squatt Milada byl neoprávněně obsazený dům, ve kterém dotyční neměli co pohledávat. Na balkónech se pěstovala marihuana, mezi zadrženými byla údajně i celostátně hledaná osoba. Není ale koneckonců žádným tajemstvím, že kolem různých anarchistických hnutí, antify a jim podobných se s oblibou motají různá nebezpečná individua (narkomani, zločinci), takže nález drog a hledané osoby pro mne osobně není nijak překvapující. A koneckonců - známe všichni dredaté intelektuály, kteří ve jménu míru s oblibou házejí dlažební kostky a demolují soukromý i veřejný majetek. Často odmítají, že by měli něco společného s komunismem, ale je to jen lež, o které jsou mnozí z nich přesvědčeni. Jejich myšlení je rudé. Stejně tak jako "sociálně spravedlivá společnost", po které prahnou. Krásně je to znát i na jejich "úctě" k cizímu majetku. Je přirozené, že majitel bude se svým majetkem zacházet jak uzná za vhodné. Jenže když má někdo smýšlení člověka, který cizí majetek považuje za společné vlastnictví, nebude mu nikdy dělat problémy někomu něco ukrást nebo rozbít, případně alespoň posprejovat (antifa toto ničení soukromého i veřejného majetku nazývá "street art"). V atmosféře této mentality pak není žádným překvapením, když skupinka podobných existencí obsadí nějaký objekt a následně se odmítá vystěhovat, když se ozve majitel. V ČR je ale situace ještě celkem OK. Podstatně horší je to v zahraničí, kde se často stává, že nepřizpůsobiví přistěhovalci společně s levičáky neobsadí starou, chátrající a totálně opuštěnou budovu, ale klidně i objekt, který funguje a je využíván.

Nebyl by to ale náš ministr pro feťáky, kdyby se verbeže vyhnané z Milady nezastal. A co hůř - on jim navíc zprostředkoval bydlení v centru Prahy. Bydlení za symbolickou 1 kč nájemného. Říkal jsem si, že v tom bude asi zakopán nějaký pes, protože to přeci není normální, aby si někdo do domu naprosto vědomě natahal kupu fetek. V televizi se současní nájemníci jiných částí domu (ti samozřejmě platí vyšší nájemné než 1kč) zmiňovali, že se je majitel snažil už dříve vyházet, takže nastěhování fetek je pravděpodobně jen hodně sofistikovaná zbraň k dosažení daného cíle. On sám bude vypadat jako lidumil, Kocáb se díky tomu zase mihne v televizi, feťáci budou mět kde fetovat a cena jimi obývaného majetku půjde do závratných nížin. Současní obyvatelé po čase za částečně vybydlený dům nedostanou ani almužnu, majitel pak smažky vyhází, dům zrekonstruuje nebo zbourá kvůli lukrativnímu pozemku a následně vše výhodně zpeněží, protože po odchodu fetek cena majetku i pozemku opět vzroste.

Upřímně musím ale uznat, že Kocábovi závidím jeho žaludek. V době, kdy velkou část republiky sužují povodně a lidé přicházejí o své domovy a své blízké. V době, kdy mladá a pracující rodina sotva uživí sebe nebo své děti (pokud si je může dovolit). V době, kdy po celé společnosti stoupá kriminalita menšin a narkomanů. V té době Kocáb shání bydlení bandě vyfetovaných netáhel. Z celé činnosti tohoto ministra pro multikulturní útlak plyne jediné - chcete pomoc státu? Nebuďte bílí, nemějte práci, páchejte kriminalitu a berte drogy. Pan Kocáb se vás pak jistě s radostí ujme...

Celá tahle absurdní situace ale svědčí o mnohem hlubším problému. Nenazývám Kocába a jemu podobné rakovinným bujením jen čirou náhodou. Oni totiž jsou rakovina společnosti. Rozežírají ji, cíleně rozkládají a stále více přitom napadají národovce - její imunitní systém. Nikdy by ale nemohli takto škodit, kdyby naše společnost nebyla skutečně těžce nemocná. Kde je zdravý rozum? Kde je pomoc lidem, kteří to skutečně potřebují? Kde je ochrana vlastní rasy i kultury? Odpověď zní: Kdekoliv, kde neřádí kocábovina a její odrůdy. ... Dokáže se ale tělo naší civilizace vzpamatovat? Lékem na chorobu je naše vlastní aktivita. Musíme se neustále ozývat a dávat najevo pohrdání podobným odpadem. Máme ale dostatek této vakcíny? Skutečně zdravá společnost by totiž nikdy nedovolila podobnému individuu zastávat nějaký důležitý úřad a vůbec by v ní mělo být zrození takto pokřivených charakterů prakticky vyloučené. Jaká je ale současnost? Čím víc se někomu takovému podobáte, tím jste pro systém přijatelnější. To se musí změnit. Když ne, zanikneme.