sobota 1. srpna 2009

Proč je i dnes důležitý boj proti křesťanské mentalitě

Mnozí si dnes myslí, že boj proti křesťanství už není důležitý. Osobně jsem přesvědčen o opaku a nyní vysvětlím i své důvody k tomuto postoji.

Obvykle si většina lidí pod pojmem křesťanství představí určitý náboženský směr, případně z jednoho kořene vzešlé náboženské směry podobného rázu, které se všechny nějak odvolávají na jednoho Boha a Ježíše Krista.

Já ale nedefinuji křesťanství jen jako náboženství, případně ideologii. Identifikuji ho i jako mentalitu a jsem přesvědčen, že nás s ní ještě čeká velký boj. Je totiž velmi dobře skryta a bez pochopení hlubších souvislostí nejsme schopni ji poznat.

Křesťanství samozřejmě může být vnímáno různými způsoby a nemyslím si, že by každý křesťan byl automaticky špatný člověk. Jsem ale přesvědčen, že tato idea v sobě nese dekadenci nejhoršího rázu, která se díky pomyslnému obalu "dobra" neustále přenáší do dalších a dalších myšlenek. Ty se přitom naoko mohou tvářit, že nemají s křesťanstvím nic společného nebo mohou být dokonce proti. Toto neustálé přenášení určitých idejí nazývám permanentní reformací a jako nejdůležitější úkol vidím odhalení této reformace a následné definitivní odstoupení od ní.

Úpadek provázejí dva základní činitelé. Myšlenka dobra jakožto něčeho existujícího samo o sobě a myšlenka rovnosti - též vnímána absolutně jako něco daného "odněkud odjinud". Nietzsche například psal o dobru jako o něčem, co má kořeny ve zlu. Co je jednou dobro, to dříve bylo zlo, ale prosadilo se to a lidé si na to zvykli a přijali to a naopak je za zlo považováno něco, co se staví proti současnému pomyslnému dobru. Ale s absolutním pojmem dobra je to jiné. To nemá svoji historii a je vytržené z jakéhokoliv kontextu. Je to něco, co je postavené mimo náš svět a co je nám bez důkazů předhazováno jako "morálně správné", "jediná cesta", "zjevená pravda", atd. S myšlenkou rovnosti je to podobné. Ta je výrazem nejpodlejší možné slabosti, strachu, žárlivosti a v neposlední řadě i pohodlnosti. Být si roven je tak jednoduché. A taky kolik hesel touha po rovnosti zplodila. "Moudřejší ustoupí.", "Je třeba umět prohrávat.", atd. Odkdy je moudřejší ten, kdo se vzdá? A není náhodou mnohem důležitější umět vyhrávat? Opět prosím - nevnímejte má slova absolutně. Někdy je skutečně moudřejší ustoupit, protože vítězství například není možné nebo by způsobilo příliš škod a nevyplatilo by se. A je i třeba umět prohrávat, ale přijde mi, že lidé to opět rádi vnímají absolutně. Moudřejší ustoupí, když je pro něj výhodné ustoupit a ne proto, že je moudřejší. Berte to jako malé příklady a potravu k přemýšlení a opětovné připomění, že není primárně špatné být dobrý nebo si být s někým roven, ale je primárně špatné to vnímat jako něco, co je dané a má to vlastní neměnné morální vzorce. Být "dobrý" nebo "rovný" je stejně jako vše vždy otázkou momentální situace, ne otázkou zhůry daného morálního kodexu. Neexistuje nic jako dobro samo o sobě nebo rovnost daná Bohem či něčím jiným. Tohle jsme si všechno vymysleli a přesně tohoto uvažování se musíme zbavit. Nebrat tedy věci jako dané odjinud, ale jako něco, co si vymyslel jen a jedině člověk.

Ne nadarmo bylo původně křesťanství především náboženstvím otroků. Plně odpovídá jejich mentalitě a co hůř - šíří ji mezi ostatní. Je jako mor, který nakazí, oslabí a podřídí. Naprostým základem života je expanze. Snaha vítězit, stávat se lepším, dominovat. Pravým opakem toho je smíření se s otrockou pozicí a snaha "být dobrý a být si roven". Já takový nejsem, nebyl jsem a nikdy nebudu. Nechci si být roven a nechci být dobrý. Odmítám pozici ovce ve stádu. Odmítám pozici jedince, který se podřídí a mají ho proto všichni rádi, protože je takový hodňoučký, neškodný, bezbranný, prostý a možná i trošku hloupý a lehce manipulovatelný. Chci pochybovat, hodnotit, rozvíjet se. Chci být umělcem, který tvoří hodnoty, ne divákem, který je přejímá.

Z těchto důvodů odmítám křesťanství osobně, ale ono nemá jen ráz osobní, ale i celospolečenský. Čím hlouběji se dostávám do této problematiky, tím více míst mi ukazuje svoji skrytě křesťanskou tvář a tím více si uvědomuji, jak jsou nejzhoubnější části tohoto monoteismu stále přitomné v naší společnosti.

Je třeba si uvědomit, že křesťanství, toto náboženství otroků a podřízených, mělo v Evropě možnost deformovat mentalitu po dlouhá staletí. Takové dědictví se neodpáře jentak za noc. Křesťanství přitom předtím proniklo opravdu naprosto všude. Ovlivňovalo názory, mentalitu, umění, architekturu, vzdělání, vědu, výchovu, literaturu, atd. Promítlo se doslova do všeho a taky ve všem pevně zapustilo kořeny. Lidé křesťanství samotnému časem přestali tolik důvěřovat, ale tehdy už mělo na všem svůj podpis. Bojovali proti církvi, ale ta přitom už dávno nebyla hlavní příčinou problémů. Byla mnohem více štítem, do kterého se opíral proud kritiky a jen málokomu došlo, že problém už dávno neleží jen v křesťanství samotném, ale naprosto ve všem, do čeho se křesťasntví infiltrovalo.

Z tohoto pohledu lze komunismus a na něj navazující koncepty vnímat jako určitou formu pokračující křesťanské reformace. Chápu, že to na první pohled může znít šíleně, ale kam se asi tak přelily ideje rovnosti a absolutního dobra, tak moc zakořeněné především v obyčejných masách? Přelily se sem. Je jedno, že komunismus se oháněl ateismem, skoncováním s náboženstvími a materialismem. Nejmocnější a zároveň nejzhoubnější ideje křesťanství se přesunuly do něj a masy je tam vyčenichaly a opětovně podpořily.

Určitá forma ještě z křesťanství zakořeněné úcty k náboženské vrchnosti je viditelná i v případě vědy. Lidé bezmezně věřící ve vědu a vědce. Lidé ohánějící se mnoha teoriemi, u kterých sotva dokáží vyslovit název, ale tvářící se, že "vědci na to přišli". Lidé hrdě se bijící do prsou, že znají tu skutečnou pravdu, tentokráte zjevenou vědci. Neříkám, že mám něco proti vědě. To naopak. Nicméně občas se mi zdá, že někteří lidé to s vírou v ni opravdu přehánějí a že naprosto skvěle se mentalita úcty ke kléru a vrchnosti přenesená na vědu zjevila i v již zmíněném komunismu, který materialismus a provědecké nadšení postavil na jeden z piedestalů své ideologie jakoby jeho choré metafyzické bludy o lineárních dějinách směřujících k jasně danému cíli měly s vědou něco společného. Masy ale ve "vědeckých odůvodněních" vycítily další zjevenou svatou pravdu a nepochybně i to přispělo k úspěchům, kterých komunismus dosáhl. Koneckonců to z nich čpí ještě dneska. Zarytí materialisté, kteří vědecky vyřešili problémy společnosti a znají její účel a cíle. Hahaha...

Každopádně se slíbený ráj nekonal a mnohým došlo, že komunismus asi nebude tím pravým ořechovým a tak je třeba ho zmírnit. A samozřejmě k tomu nedošel nikdo jiný než lidé s komunistickou (v přenesení tedy i křesťanskou) mentalitou, kterým komunismus nevoněl jako celek, ALE V JÁDRU JIM TO PŘIŠLO JAKO DOBRÁ MYŠLENKA a tak se ho podobně jako ve středověku křesťanství pokoušeli reformovat. Nedošlo jim, že to nejhorší tak přežije, jenom zakuklené a připravené vybuchnout někdy v budoucnu. Kosmetické úpravy byly provedeny, jádro zůstalo stejně shnilé.

Ale i různé socialismy s lidskou tváří časem u mnohých ztratily na kráse a postupně vznikla nová ideologie - multikulturalismus. Myšlenka rovnosti (!!!) ras, národů, etnik, vyznání, atd. založená na tom, že je to tak dobré (!!!), protože je to přírodou dané. Lepší odůvodnění nehledejte. Nenajdete ho. A že je to celé naprostý kec? To nikoho nezajímá. Mentalita ubohosti ztělesněná touhou po dobru a rovnosti si opět našla další oběti a tak se multikulturalismus stal dalším z nositelů křesťanské reformace. Dalším z hostitelů parazitických myšlenek absolutní rovnosti a hledání absolutního dobra.

V současné době lze pozorovat, jak se tyto zhoubné myšlenky opět přelévají jinam. Tentokrát do různých "zelených" organizací. Těžko ale říct, jak dlouho tam zůstanou. Už dnes se zeleným všude možně říká "melouni", protože si každý všímá jejich podezřelé narudlosti. A pokud opravdu alespoň většině lidí v zemi nedojde, že se stále přelévá jedno a to samé svinstvo, můžeme se v budoucnu těšit na další pokračující "reformaci".

Boj proti křesťanství tedy nelze vnímat jen jako náboženský boj. Je to věčná obrana proti všem rovnostářům a absolutistům ať už se oni samotní nazývají jakkoliv. Boj proti této zhoubě je přitom o to těžší, že na každém kroku se přímo podbízí nějaká ta reforma. Ne! Skutečnou šanci na změnu získáme pouze za předpokladu, že veškeré reformy odmítneme a postavíme společnost na odlišných základech.

23 komentářů:

  1. Pat: nejprve mi dovol se trochu vybouřit – je to škvár psaný s dobrým úmyslem a rudýma očima. Teď proč (snad již věcně a chladnou hlavou). Celý článek stojí na premise, že křesťanství věří v Pravdu (absolutní dobro) a rovnost. Do té míry máš pravdu. Bohužel, Tvoje chápání pojmů je mylné. Začnu tím druhým, tím snažším – jsme si rovni PŘED BOHEM. A to je ta pointa. Neříká to nic o rovnosti lidí či ras, říká to (a proto to otroci měli tak rádi) – je jedno kdo jsi a co děláš tady na zemi, protože TAM se bude měřit všem podle stejného metru. Papeži právě tak jako Novopatriotovi, stejně jako otroku. (nic o tom, že se nemáš snažit žít si dobře tady na zemi). Musím pokračovat tím prvním – “dobro a dobrota” jako téma je velice složité. Různé denominace, různí bohoslovci a různí lidé si “co je dobré” vykládají po svém, takže se pokusím popsat co je zřejmé – víme, co je špatně díky desateru. Zabít člověka je špatné vždy (včetně sebeobrany), pokud člověk svého činu nelituje. Tímto způsobem mizí situační morálka a nastupuje morálka absolutní. Morálka absolutní má ale důležitou podmínku – bohabojnost (to je ta část projevené lítosti). Bůh je ten, kdo mě bude soudit (to je ten Bůh židů, ten trestající), ale může se slitovat, pokud svého hříchu lituješ (tato naděje je zde skrze odkaz Ježíše – spasitele). Křesťan nemá povinnost se na každého nablble usmívat a nechat si všechno líbit, stejně jako není cílem stádovitost (tfuj! nesnáším to!). Být dobrý znamená plnit morální minimum. Dnes jsou jako zákony všeobecně přijímané jako morální minimum, které by měl dodržovat každý. O něco vyšší level je ten, že nedělám lidem to, co by jim mohlo škodit (tak dalece jak jsem schopen posoudit) a stupňováním se dostaneš až k osobní angažovanosti (jako to děláš např. Ty na svém blogu – snažíš se šířit dobro) a aktivní pomoci. Tím je zřejmé, že socialismus/komunismus a křesťanství nemají společného vůbec nic.

    Pak už jen dva osobní postřehy – sám tímto článkem přiznáváš, že křesťanství JE naším kulturním dědictvím (vše je jím prolezlé) a tak trochu vystupuješ jako spasitel – jediný spravedlivý, který dokáže absolutně (vidíš, že je to stejná praktika, kterou vyčítáš) odlišit co je od křesťanství a co ne. Trochu mě to mrzí a doufám, že je to jen tím, že ses skutečně během psaní rozohnil, protože tohoto “spasitelského komplexu” jsem si u Tebe všimnul poprvé.

    OdpovědětVymazat
  2. Pavel:
    Čekal jsem podobnou reakci. Pamatuješ jak jsme si psali o tom, že se neshodnem na absolutním výkladu dobra, atd.? Tak tenhle článek je přesně můj názor. Nicméně pár věcí k tvému komentáři:
    1) Ani náhodou to nebylo psáno v rozezlení.
    2) Naopak mi přijde, že ty jsi zde ten rozezlený.
    3) Ano, na té premise to stojí, nicméně článek není jen o ni. Je o naprosto odlišném než křesťanském chápání pojmů.
    4) Nezáleží na výkladech absolutních pojmů. Absolutní pojmy jsou ničím. Nemají své kořeny, jsou vytržené ze všeho a nejsou než výmyslem někoho, kdo chtěl z vlastních myšlenek udělat nadčasový zákon.
    5) Co je dobro a co je dobré si každý vždy vykládá po svém.
    6) Zabít je vždy špatné pokud svého činu nelitujeme? Nesouhlasím. Umim si představit dost situací, kdy bych nelitoval ani omylem a za hříšné to nepovažuju.
    7) Ano, nastupuje morálka absolutní. Přesně ta, kterou zde kritizuju a kterou naprosto odmítám.
    8) Absolutní morálka nemá jako podmínku bohabojnost. Má jako podmínku přijetí toho, že správnost je zde nějak dána. Jestli bohem, přírodními zákony nebo něčím jiným je irelevantní. Ale souhlasím, že bohabojnost v tom často hraje významnou roli. Nejprve je třeba člověka vystrašit vyšší mocí, aby pak lépe poslouchal.
    9) Vím, že křesťan nemá povinnost se na každého nablble usmívat. To jsem tak nějak nakousnul v té části, kde jsem psal, že samozřejmě zdaleka ne každý křesťan musí být špatný. Nicméně často to k podobným výkladům vede a to i v případě stádovitosti. Mnou zmíněné absolutní ideje se projevují přesně jak jsem popsal.
    10) Vůbec nechápu jak jsi přišel na to, že socialismus, komunismus a křesťanství nemaj nic společného. Ta mentalita se tam jasně přelévá a jak, to jsem vysvětlil v článku.
    -----
    Ad osobní postřehy - přiznávám tím, že je jím nasáklá celá naše civilizace a ano, bohužel je to část kulturního dědictví. TA část, které se dle mého musíme zbavit. Nevystupuji, nevystupoval jsem a nikdy nehodlám vystupovat jako všeznalý spasitel. Nevím, kde to bereš.

    OdpovědětVymazat
  3. Pat: vynechám většinu bodů o absolutní morálce, nejsou důležité pro článek:
    6- proto také nejsi křesťan
    8- já myslel, že se lidé straší vyšší mocí proto, aby se lépe chovali vůči sobě. Koho by měli poslouchat? To je přeci pitomost..
    9- "zdaleka ne každý křesťan musí být špatný" -> pokud někdo vykládá "rovnost před Bohem v nebesích" jako "rovnost lidí na zemi" pak to vykládá blbě a nemá to s křesťanstvím co do činění. "Křesťanští" králové podporující církev by nikdy nepodpořili myšlenku, že jsou stejní jako sedlák.
    10 - viz. bod 9. Nepřelává. Není co přelévat. Myšlenka rovnosti (a ještě k tomu SOCIÁLNÍ rovnosti) není myšlenka křesťanská.
    -----
    Bude pěkně těžké identifikovat co je křesťanským dědictvím, když je vše, podle Tvých slov, subjektivní.. navíc jak jsem se Ti snažil vysvětlit obviňuješ zahradníky z defraudace měny, protože ořezávali korunu. Nejprve musíš chápat význam, pak můžeš psát, že je špatný.. takhle jen tlučeš větrné mlýny..

    OdpovědětVymazat
  4. PS: Byl jsem upozorněn, že defraudace nemusí být pochopena jako narážka na obrušování zlatých a stříbrných mincí ve středověku, takže lépe použít slova "devalvace" které budou rozumět všichni již správně.

    OdpovědětVymazat
  5. Pavel:
    6 - Ano, i toto mne odlišuje.
    8 - Spousta lidí evidentně potřebuje mít pocit, že sloužej "něčemu vyššímu" a je to pak taky velmi oblíbená omluva, když se pak něco pokazí. "Chtěli jsme jen dobro."
    9 - Já hlavně mluvím o myšlence absolutní rovnosti. Rovnost lidí na zemi a před bohem jsem prakticky neřešil. Ti králové by jistě nepřipustili, že jsou to samé co sedlák, koneckonců proto to byli "králové z boží vůle", ale sedlákovi se lépe pracovalo, když "věděl", že bude souzen stejně jako ti z lepší společnosti. Že vůči bohu jsme si rovni. Idea rovnosti se postupně přenášela dál tak, jak jsem o tom psal v článku.
    10 - Viz článek. Přelévá a je co přelévat. Nechápeš mne tu, protože mne vnímáš tak, jak přemýšlíš. Absolutně. Já neříkám, že tam existuje naprosto striktní idea, která má pořád stejnou formu a přelévá se. Mluvím spíše o mentalitě.
    -------
    V tomhle článku jsem část křesťanského dědictví identifikoval dost jasně. A neboj, netluču větrné mlýny. Smiř se ale s tím, že tady se neshodnem. Ty vnímáš věci absolutně, já ne, proto se zde shodnout ani nemůžeme.

    OdpovědětVymazat
  6. Pat: 9 – jenže tady je ten problém. Myšlenka ABSOLUTNÍ rovnosti má s rovností v křesťanském pojetí společné pouze to slovo „rovnost“. To je potřeba rozlišovat (stejně jako vanilkovou a čokoládovou zmrzlinu, jakkoliv je obojí zmrzlina) a pokud nerozlišuješ, je to chyba, kterou Ti vytýkám. Nemůžeš vyčítat někomu něco, co neřekl, neprosazoval a ani netvrdil. Lidé, co si začali hrát a interpretovat slovo „rovnost“ po svém, byli zpravidla velice rychle exkomunikování, označeni za sektu a časem vybiti. Tolik přístup „křesťanů“ k rovnosti.
    10 – tady není nad čím přemýšlet absolutně, viz. výše. Je prostě potřeba rozlišovat dva pojmy, kde jeden je diametrálně odlišný od druhého. Nemůže vzniknout mentalita „rovnosti mezi lidmi“ tam, kde taková myšlenka neexistuje.
    -----------
    Bohužel, protože článek je postaven na dvou nekřesťanských názorech, jak jsem poukázal (a doufám, že i prokázal), tak na křesťanské dědictví nepoukazuje ani maličko, neidentifikuje jej. Výklad termínu není záležitostí subjektivního vnímání.

    PS: Článek jsem četl ještě několikrát a přemýšlel jsem. Kdybys napsal článek, že Kristova slova „miluj bližního svého, jako sebe sama“ byla přiohnuta a nejsou čtena v kontextu „milujte hříšníka, ale nenáviďte hřích“, tedy že většina lidí si to vykládá jako absolutní toleranci, pak bych se Ti pod ten článek podepsal a to včetně toho, že je to špatně a takové myšlení musí být změněno (možná že to ses snažil článkem říct, jen jsi se to snažil prokázat na věci, která to neprokazuje). Samozřejmě dodávám, že křesťanské učení k absolutní toleranci nebo anarchii nevede a pokud to tak někdo vykládá, je mimo křesťanské učení.

    OdpovědětVymazat
  7. Pavel:
    Mentalita absolutní rovnosti je skrytá v mentalitě "rovnosti před bohem". ... Docela dobře jsi to nakousnul v tom PS. Většina lidí si to tak skutečně vykládá a vykládaj si to tak přesně proto, protože to tam je skrytý. Ono to tam není ani tak vyslovený jako to z toho spíš čpí. A tenhle puch se pak přenesl i do těch dalších systémů.

    OdpovědětVymazat
  8. Pat: a pak že se alespoň trochu neshodneme =u)
    Mentalita absolutní rovnosti -> na tomhle se neshodneme, podle mě je to celé nesmysl. Rovnost před Bohem (pouze a výlučně!) je na jednom místě a zcela jasně. Kdo to nechápe je lampa, ale osobně neznám žádného křesťana, co by přemýšlel jak Ty naznačuješ..

    Problém mého PS je v tom, že napadá něco zcela jiného než píšeš Ty.. ber to třeba jako inspiraci pro příště, ale tenhle článek pořád hodnotím jako nehodnověrný a postavený na velice imaginárních základech. Puch "absolutní tolerance" se mi také nelíbí, ale to už jsem psal, v tom se shodneme (a ještě jednou dodávám, že se jedná o nepochopení a misinterpretaci křesťanské nauky a to proto, že se jedná o dvě různá místa a je potřeba mít alespoň základní znalosti a zájem).

    OdpovědětVymazat
  9. Pavel:
    Nj, tak tady se neshodnem moc, no. Podle mě se tam táhne prostě pořád jedna a ta samá mentalita a je jedno, že to dostává prostě různý formy. Nehledej v tom jednu absolutní a přesně vymezenou myšlenku, která se přemisťuje tam či onam. Hledej v tom mentalitu vyvěrající z určitých lidských pohnutek, zakořeněnou hluboko v křesťanství a posunující se jinam. Uvědom si taky, že to, čemu říkám křesťanská mentalita, je něčím, co křesťanství už dávno překračuje. Přeci jsem psal, že církev už je spíš jen štít, do kterého se buší, ale problém je přitom daleko za hranicemi toho, čemu se říká křesťanství...

    OdpovědětVymazat
  10. Pat: V tom se skutečně neshodneme. Pokud vím, co která věta znamená, pak ji nemůžu vnímat jinak (o tom měl Kafka pěknou povídku). I z toho nejsem schopný vnímat co Tvůj pojem "křesťanská mentalita" obnáší a znamená.. Každopádně hádám, že to čemu říkáš "křesťanská mentalita" nemá s křesťanstvím dávno co do činění, pak tedy nevím, proč křesťanská..

    OdpovědětVymazat
  11. Pavel:
    Co můj pojem znamená jsem rozepsal v článku. Stále to bereš tak, že v křesťanství je nějaká totálně absolutní idea, která se přemisťuje, ale to je, viz můj předchozí příspěvek sem, mylný názor. A ano, to čemu říkám křesťanská mentalita, je už dávno mimo něj, ale křesťanství bylo tím, na co se podobná nálada nabalila a jak jsi psal dříve, jsme stále (bohužel) velmi křesťanská civilizace....a proti tomu já se stavím a to tím, že křesťanskou mentalitu identifikuji i tam, kde by ji obyčejný člověk hned nehledal, ale kde jsou vidět její mentální vlivy.

    OdpovědětVymazat
  12. Pat:
    Ale křesťanské ideje jsou definované.. pokud jsou to mylně vykládané křesťanské ideje, pak tomu neříkejme křesťanské ideje. Bohužel již dávno nejsme křesťanská civilizace, takže si dovolím napsat ze stejného důvodu jiný závěr -> za desinpretaci křesťanských myšlenek křesťanství nemůže a je potřeba bojovat za to, aby byly křesťanské ideje obnoveny! (Oproti Tvému "na počátku bylo křesťanství, jehož myšlenky byly desinpretovány (došlo k jejich posunu) a proto hamba křesťanství" -> tak to teď vnímám já).
    Příklad: Vlastně obviňuješ rodiče, že učili dítě, že nejpřednější je rodina a ta musí být zabezpečena a na základě tohoto učení dítě krade. To ale nejsou špatní rodiče jejiž vliv by se měl oslabit, to jsou dobří rodiče, jejichž vliv by měl být akcentován :) (v tom posledním slově se 100% neshodneme)

    OdpovědětVymazat
  13. eh, ještě k těm rodičům - dítě si špatně slova rodičů vyložilo, přirozeně :)

    OdpovědětVymazat
  14. Pavel:
    Ano, ale já narážím na absolutismus, který nejvíc šířilo křesťanství (myslím tím absolutní pojetí idejí, ke kterému se například i ty hlásíš, pokud jsem tě dobře pochopil) a s ním spojenou mentalitu a speciálně jsem vypíchnul myšlenku dobra a rovnosti. V obouch je díky absolutistické mentalitě skryto přesně to, co se přelévá tak, jak jsem to popsal v článku....ta mentalita tam prostě za tím je. A neřekl bych, že jde o dezinterpretaci. Ideologie, ať sebelíp myšlená, zpravidla časem začne přitahovat určitý druh lidí (převážně) a určitými způsoby se projevovat v praxi. A teprve ta praxe ukáže, zda je ideologie dobrá či špatná. Vem si třeba takovej komunismus. Ten je taky "myšlenej dobře" a zatím to byla nejkrvavější ideologie všech dob. Prostě záleží na praxi. Pokud v praxi něco nefunguje, pak je to špatné, protože ideje se podle mě praxí ospravedlňují nebo je naopak praxe podrývá....

    OdpovědětVymazat
  15. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  16. Řekni to jinak, třeba na ukázce chování křesťanů v Indii.
    Tam je zákon, který umožňuje hinduisty získávat pro jiná náboženství. Podmínka je jasná, dodržovat Mezinárodní pakt o občanských a lidských práv a mít souhlas nesvyššího státního úředníka v místě, což ve většině případů je výběrčí daní.
    Po souhlasu mohou navštěvovat a získávat věřící. V katolické škole dostaly dvě jeptišky přes hubu, rozdávaly křesťanskou literaturu Indkám, čož Pakt nepovoluje.
    Jsou fanatici jejich bratři, kteří to udělali, protože škola neměla právo získávat věřící?
    Má právo katolická církev požadovat po vládě zrušení zákona, protože zákon v místě nedodržela a nadále odmítá dodržovat?

    OdpovědětVymazat
  17. Petr:
    Mno, ale to jsou už spíš právnický otázky ohledně jednoho území, ne? Nejsem si teďka přesně jistej kam tím míříš.

    OdpovědětVymazat
  18. Je vidět, že si křesťanství vůbec nepochopil ;) Takže asi takhle a dobře, prosím nepiš o něčem o čem nic nevíš ;) To by sis musel přečíst Bibli, jenže to je na tebe asi moc těžké čtení ;) zůstaň u nižších problémů, to bude lepší ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vezmi si příklad z komentářů výše, kde se používají argumenty. Jsem si jistý, že autor článku Bibli četl, stejně jako spousta jiných nekřesťanů. Reakce ve smyslu "to bys nepochopil" je patetická.

      Vymazat
  19. Snažím se o jednu věc: prolomit Křesťanství.... Pokud budu dávat desítky důkazů o tom, že Bůh není potvrzen, že Bible je jen literární dílo plné pohádek zasazené do určitého místa a doby, vždycky dostanu odpověď věřících křesťanů že to Bůh, to Bible... Náboženství jako takové má být pouze doplňková část života... Náboženství nemá právo zasahovat do života lidí jakýmkoliv způsobem... Náboženství nemá omezovat rozum lidí... Náboženství odjakživa brzdilo lidstvo... Nevěřící člověk se bude snažit dopídit pravdy proč je takový svět jaký je... Ale věřící si řekne: to bůh a dál už se s tím nebude zabývat.

    Jak již bylo napsáno- Pesimismus - náboženství... Proč by měl být, že lidský život je nic proti tomu, co zažije potom? Každý by si měl vážit svých hodnot a najít "vlastní pravdu" (tento pojem berte jako metaforu smyslu života). Ten kdo totiž napsal Křesťanskou Bibli vlastně sepsal svoji nalezenou pravdu. A všichni jak ovce ze stáda jdou za tím... Ale vy nemůžete přebírat cizí pravdu... To pak život ztrácí smysl.Dokud nebyla náboženství potvrzena, neměla by ovlivňovat naše životy... Kdo má věřit Bibli? Vždyť tady není ani původní. Kdyby někdo zakopal knížku kde by si vymyslel vlastní náboženství a pak by jí někdo za nějaký ten čas našel, myslím, že by to s ní bylo stejné jako s Křesťanstvím- lidé by to začli uctívat.

    Neviním snad ani člověka, který se snažil do světa zavést dobro ale lidi co tomu uvěřili a brali to doslova. Nechali se kvůli tomu zabíjet a ničili si své životy.
    Staří řekové také měli božstvo, kterým si pouze vysvětlovali přírodní jevy, jenž jim nerozuměli. Věřím však, že by na to stejně časem přišli.

    Proto i my nebuďme ovečkami ve stádu a žijme si své vlastní rozmanité životy plné radosti i smutku, přátelství i nenávisti, bohatství i chudoby a dalších protikladů, které prostě bez sebe nemůžou být...
    Nezapomínejte, nic není tak hrozné, aby to nemohlo být ještě horší.


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S dovolením bych tu rád vložil příspěvek, který jsem napsal Radimákovi Kejzlarákovi na Facebooku:

      Snaha se cení, ale prolomit křesťanství se ti s největší pravděpodobností nepovede, když se to nepovedlo do roku 313 za starého říma při pronásledování křesťanů.
      Křesťanů nebylo mnoho, ale přesto rozšířili křesťanství i za hranice Římské říše (např.: na Kypr) a víra přežila.
      Na to navazuju i na předposlední odstavec. Katolickou církev založil Ježíš, který začal vykládat Písmo (Tóru), uzdravoval, vyháněl ďábla a dělal zázaky. Lidi za ním chodili, aby se naučili, chodili za ním dobrovolně a ze svobodné vůle. Když ho potom ukřižovali a on vstal z mrtvých, jeho učedníci začali uzdravovat a učit (šířit víru) v různých jazycích, které se v Palestině naučit nemohli.
      Podle mě by se víra hlavně měla brát vážně!!! Lidi se nechali zabíjet pro Ježíše a nezradili víru, byli věrný Bohu.
      Řekové sice měli božstvo, ale taky měli v Olympii oltář neznámému bohu. A navíc jejich bohové nedělali zázraky a uzdravení. Určitě by přišli na to, že to jsou jen přírodní úkazy.
      Další ,,pronásledování" bylo v 15. a 16. století - inkvizice. To byl ale spíše úpadek církve.
      Potom v roce 1939 přišli do vůdčí pozice Nacistický němci. Ti sice oficiálně nepronásledovali křesťany, ale zavírali a mučili kněze a církevní hodnostáře.
      Od roku 1948 vládli komunisti, kteří měli podobné praktiky jako Němci. Přesto víra přežila.
      A teď k tomu, že víra ,,má být pouze doplňková část života", s tím zase tak nesouhlasím, jak už jsem psal, víra by se měla brát vážně. Náboženství nikdy nebrzdilo lidstvo.
      První školy zakládali mniši v klášterech, kde učili trivium. A později,když byly školy, učili na nich mezi prvními mniši.
      A ta ,,fráze" to Bůh, nevim, kdo to říká, ale odemě si nikdy tohle neslišel!!! a vždy se to snažím vysvětlit.
      Ohledně toho pesimismu: je to z učebnice Občanská nauka. Je tam k tomu napsáno pouze náboženství (ne přímo křesťanství) - tento svět je jen slzavé údolí, člověk je nábou hříchu... Bůh nabízí odpuštění hříchů (to je zase optimismus) .
      A hlavně katolická víra je založena na radostné zvěsti ( Evangelium). Podle katolické víry je smysl života, aby se člověk připravoval na setkání s Bohem (cesta do nebe).
      Jak jsi napsal ,, Ten kdo totiž napsal Křesťanskou Bibli vlastně sepsal svoji nalezenou pravdu."
      1. musela to být pravda, protože několik nasebe navazující příběhů v 66 knihách by nevymyslel ani ten nejlepší spisovatel.
      2. Je to kniha obsahující několik tísíc let, kniha několika stovek generací. Ješte jedna věc, lidé neuctívají Bibli, ale Boha.
      Ještě pro význam Bible=kniha (řecky Biblos=kniha; Bibliotheka=knihovna).
      S poslední odstavcem souhlasím, protiklady spolu souvisí a bez nich nemůže nic existovat.
      A s těma ovečkama: souhlasím, že nemáme být ovečkami ve stádu, ale máme si hledat svůj názor, Bůh a Bible nám dáva základ.
      J.Langfelner

      Vymazat
  20. http://www.youtube.com/watch?v=yUwPhrLlgx0&feature=em-share_video_user

    OdpovědětVymazat
  21. Zdravím!

    Křesťanství je komplexní problém. Je to velice úspěšný myšlenkový komplex / konstrukt. Kdyby ho lidé sami nepřijali, samo by brzy zaniklo. Nejen tvorové, ale i myšlenky podléhají přirozenému výběru. Křesťanství obstálo, je tedy třeba zůstat otevřený a snažit se porozumět podstatě jeho úspěchu.

    Jeho úspěch tkví v mentalitě té pohodlné a ustrašené většiny, která ho přijala, protože křesťanství (nebo dosaď islám/komunismus/fašismus) nabízelo absolutní jistoty v nejistých dobách. Většina lidí zkrátka potřebuje morální imperativ - hotovou, instantní a absolutní odpověď na otázku: co je dobré, a co není?. Časem se náboženství stalo zvykem, tradicí. Tak zachvátilo i mysl těch kteří měli šanci stát se svobodnými, ale křesťanská výchova z nich vyrvala to nejlepší a následně vrhla zpět do společnosti jako poslušné pěšáky.

    Mít nad sebou morální imperativ je pro většinu bezpečnější. Rovnost a dobro jsou prakticky jen hodně úspěšné obchodní značky:

    O rovnosti: Většina lidí mezi sebou strpí jen stejně postavené. Ti níže postavení jsou nedůvěryhodní, těm výše postaveným naopak je co závidět. Stejní a stejně smýšlející jsou více předvídatelní představují nejmenší riziko. Jinak smýšlející nebo "nedejbože" samostatně smýšlející je nepředvídatelný, neznámý, tedy patrně nebezpečný. Divá Bára by mohla vyprávět. Buď jsi stejný jako my, nebo se kliď! Odtud náboženská a etnická nenávist.

    Menšina - svobodně myslící, pochybující, tvořící, rostoucí, toužící po překonávání - především sebe sama. Ti nad sebou zkrátka nestrpí ovčácké psy, kteři by je vraceli do stáda. Sami jsou sobě bohy.

    Škoda těch, kdo svoji energii plýtvají, když proti kříži vedou válku tím nejhorším možným způsobem - snaží se obrátit většinu proti kříži. I kdyby většina kříž zahodila, našla by si jinou modlu. Taková je lidská přirozenost.

    Je lepší obezřetně pátrat po vhodných jednotlivcích, a v nich opatrně rozfoukávat oheň poznání, oheň pochybnosti, oheň vnitřní svobody.

    S pozdravem,
    Svart.

    OdpovědětVymazat