Potraty: Ano či Ne?

Bude to asi znít trošku divně, ale potratům říkám ano i ne. Těžko si sice vybírat nějakou možnost "mezi", ale pokusím se to lépe osvětlit.

Potrat nevnímám jako bezproblémovou záležitost, ale jako určitou občasnou nutnost. Nevidím v něm žádný morální problém, ale spíše fyzické a psychické nebezpečí pro ženu, která ho podstupuje. Pokud chceme potratům zabránit - antikoncepce je zde dostupná pro každého a je to hodně i o prevenci a výchově. Kde antikoncepce dostupná není, tam je třeba se o dostupnost zasadit. V případě poškozeného plodu považuji potrat i za velmi přínosnou možnost a též se zdá, že největší množství potratů podstupují hlavně narkomanky, Romky nebo různá hodně nezodpovědná individua. Nižší porodnost u těchto skupin je požehnáním pro celou společnost i lidský rod jako celek, protože čím méně podobného odpadu předá dál svoje geny, tím lépe pro všechny.

Potraty mají ale i své mínusy. Už jsem se párkrát potkal s holkama co šly na potrat a pokaždé z toho byly psychicky totálně na dně. Vědci je popsán i postinterrupční syndrom, který občas ženy po potratu postihuje. Jedná se o formu posttraumatické stresové poruchy. Je ale otázkou, do jaké míry je to záležitost vyvolaná potratem a do jaké jde o pocit viny vnucovaný z okolí.

Velkou skupinou jsou ženy, které obětovaly život kariéře a když jim to někde "ujede", obětují kariéře i potenciálního potomka. Je z jedné strany fajn zde mít úspěšné něžné pohlaví a nijak nepochybuji o tom, že muž i žena mají mít stejná práva. Přesto však jako negativní příznak přehnané emancipace vidím právě likvidaci rodiny jako takové. Pro ženy totiž už není možností, aby si vybraly kariéru. Pro ně je to zpravidla nutnost a zmíněná „kariéra“ přitom často nestojí vůbec za nic. I tak většinou není jiná šance než "zvolit" právě tuto cestu. Vzniká tím začarovaný kruh, kdy z jedné strany je pracovní postup pro ženu podmínkou, aby uživila sebe, případně děti, z druhé ztráta práce při pořízení dětí znamená ztrátu možnosti se uživit. Nelze ale přitom po zaměstnavatelích chtít, aby na sebe brali plnou odpovědnost za těhotné zaměstnankyně. Systém dnes celkově tlačí mladé rodiny k tomu, aby děti měly až pozdě a měly jich málo a některé si je nemohou dovolit vůbec. I to zvyšuje počty potratů a zároveň napomáhá vymírání rasy a úpadku civilizace (Čímž ani omylem nechci říct, že potratům se má bránit z důvodů vyššího „bílého“ množení.). Je také neustále napadána "tradiční role matky", což je něco, za co by si feministky zasloužily nakopat zadky, protože těm už dávno nejde o to, aby žena měla stejná práva, ale o to, aby byla chlap. Po fyzické i mentální stránce jsou ženy i muži odlišná stvoření a role máme jinak rozhozené už od přírody. Je velmi škodlivá "móda", když je pomalu trestným činem na to upozornit. Feministky jsou v tomto doslova nepřátelské životu, protože jsou jedním z hlavních šiřitelů mentality strachu z dítěte. Nejsou v tom ale jediné. Systém je nastavený na snahu z každého jedince dostat maximum a tak se snaží ždímat i z žen, které by měly mít větší možnosti být doma a starat se o děti, pokud si chtějí takový život vybrat. Z dnešního hlediska se není co divit, že situace směřuje takto, ale z dlouhodobého bude nízký počet dětí na rodinu velký problém. A tím opět nechci říct, že máme potratům bránit v rámci „bílého“ množení. Tohle je problém systému, ne problém potratů.

Tím se dostávám k otázce přístupu nacionalistů a NS. S politováním musím konstatovat, že spousta z nich jednoduše nemá na to, aby trošku hlouběji rozlišovali a přihlíželi k problematice potratů z co nejširšího hlediska. Na základě primitivní logiky typu: „Méně potratů = více bílých dětí = musíme potraty zakázat.“ se staví na stranu lidí snažících se potraty kriminalizovat a vůbec je nenapadne, o jak kontraproduktivní záležitost se jedná. Zřejmě jim přitom ani nedochází, že úspěch bílé civilizace je založen na výchově a kvalitních dětech a těžko poskytne kvalitní východu dítěti matka, která ho bude vnímat jako něco, co ji zničilo život, případně nebude totálně na výchovu připravená nebo nebude schopna své dítě náležitě zajistit.

Snahy o zakázání potratů vedou pouze k potratům načerno a následným mnohem větším ztrátám. Pokud ženě někdo zakáže potratit legální cestou, prostě to udělá ilegálně, což navíc ohrozí i její život. Jedním z následných účinků je samozřejmě i totální pohrdání systémem ze strany lidí, kteří jsou takto na základě jakési pochybné morálky nuceni k ilegalitě svého jednání.

Ještě k těm nacionalistickým či NS sdružením - Národní strana, program, bod 14. sociálního programu: "Národní strana je pro zpřísnění podmínek pro umělé přerušení těhotenství (pouze pro početí po znásilnění, při ohrožení života plodu či matky) a proti politice euthanasie. Zde razíme cestu ochrany života od počátku do konce." ... Dělnická strana už to tak hloupě a okatě nenapsala, ale výsledek je stejný. Viz program dělnické mládeže, bod 13.: "Důsledná výchova k úctě k životu, od početí až po odchod ze života." Dále viz program dělnické strany, římská II., hned první odstavec o přísné ochraně kulturního a národního dědictví.: "Požadujeme přijetí zákona o ochraně života od samého početí až do přirozené smrti." … Zkušenost mi zatím říká, že tato mentalita je u části podobných hnutí způsobena kombinací výše zmíněného primitivního uvažování a inklinací ke kostelu, což je hlavně u mnohdy antisemitských NS směšné dvojnásob. Nějak jsem holt ještě nenašel logiku mezi antisemitismem, který odmítá naprosto vše židovské, a příklonu ke staré židovské sektě. Navíc u lidí, kteří se považují za ochránce našeho kulturního dědictví. Zároveň opět říkám - čest výjimkám. A musím zde říct, že jich je mnoho, kteří tímto kostelním smradem z útrob NS a nacionalistů absolutně pohrdají. Rád bych je tímto i vyzval, aby se aktivně postavili proti podobným ideám ve svých hnutích.

Je to přitom tak jednoduché. Stačí se proti potratům stavět co nejširším apelem na prevenci, antikoncepci, výchovu a osobní odpovědnost, ale vyhnout se přitom zákazům. Odměnou by byla podpora skutečného řešení a podstatně méně výsměchu od drtivé většiny společnosti.

A teď něco k argumentům proti potratům.

Oblíbené je hledisko náboženské. Jelikož náboženství beru jako ideologii parazitující na duchovní stránce člověka a morálku jako relativní a převážně dobou tvořený pojem, nepovažuji argumenty z tohoto pohledu za nijak opodstatněné. Roli pro mne hraje praxe. A pokud ta ukazuje, že nejhorší situace jsou místech, kde jsou potraty zakázané a často i špatně dostupná antikoncepce (týká se hlavně zemí se silnou katolickou církví), pak se sotva mohu postavit za jejich zákaz.

Naprosto nejsměšnější je ale bránění potratům s argumentem, že to je vražda, ale zároveň umožněním potratu ženě, která byla znásilněna (viz program NS zmíněný výše). Pokud chcete hledat rozhodnutí, které by se dalo nazvat "kočkopes", máte tady dokonalý příklad. Prakticky se v něm říká, že potrat je vražda, ale vražda je povolená, když byla žena znásilněna. Často se v těchto případech nemluví o vraždě, ale "jen o zabití". To ale na stupiditě této logiky nic nemění. Plus tomu odmítám říkat "zabití" jen proto, aby se antipotratisti nažrali a potrat zůstal celý. Jsou to jen hrátky s morálkou a snaha si na základě tohoto naprosto relativního pojmu něco odůvodnit.

Dalším oblíbeným "argumentem" je, že žena díky potratu zničí možnost nového lidského života. Ale nezničí ji takto náhodou při každém odmítnutí pohlavního styku? Nezničí takhle možnost nového lidského života i chlap, který pravidelně neznásilňuje ženy někde v křoví s kudlou na jejich krku? On se tím přeci taky vzdává "možnosti" rozšířit lidský rod.

Otázku „potrat = vražda“ považuji též za vyřešenou. Je to pouze zničení možnosti, ale jak lze vidět o odstavec výše, argumentace „možností“ je naprosto zcestná a také nemůže být vraždou likvidace organismu, který je totálně nerozvinutý a neschopný přežití mimo matku. Potraty v pozdější době, provedené z důvodu silného poškození plodu nebo ohrožení matky, nepovažuji též za eticky či jinak závadné. Pokud se plod nepovedl, je naopak milosrdenstvím umožnit mu rychlou smrt a pokud je silně ohrožena matka, měl by mít její život přednost už jen z logického důvodu, že její smrtí by se beztak nic nevyřešilo, protože plod by zemřel s ní. Rozhodnutí v takovém případě je čistě odpovědností dané ženy. Ona nosí plod v sobě, ona by měla rozhodovat.

Nelze také nezmínit podvodné snahy o zákazy potratů z dílen různých náboženských kruhů. Byl jsem svědkem kampaně, která se oháněla fotkou potraceného plodu, který vypadal skoro jako obyčejné miminko. Na fotce byl skutečně potracený plod. Pánbíčkáři ale zatajili fakt, že se jednalo o plod, který byl potracen daleko za zákonem danou lhůtou možnosti obyčejného potratu a jednalo se o potrat výjimečný, protože plod byl silně poškozen nebo ohrožoval život matky. Ale tak proč by to někomu říkali, když to tak skvěle propagandisticky působí, že? Koho by neobměkčila fotka zkrvaveného miminka? A že je to podvod? On to pánbíček jistě odpustí, když účel zde tak krásně světí prostředky.

Svou roli v počtu potratů hraje i strach, rozežranost a závislost na materiálních statcích. Jak řekl kámoš: „Nemusím mít každý rok novou televizi a moje děti nemusí jíst ze zlatých příborů. Důležité je, aby jedly.“ Myslím, že zde ukázkově vystihl podstatu jednoho z hlubokých problémů dnešní doby. Kdo nemá vilu s bazénem a nekupuje mraky sraček, „protože je to zrovna moderní a má to každý“, kope si společenský hrob. Žena v domácnosti je zase viděna jako „ubohá, utlačovaná patriarchálním systémem a měla by bojovat za své sebeurčení“. Hranice mezi pohlavími jsou cíleně bořeny. Už neexistuje muž a žena, už existuje jen individuum a jeho cílem je kariéra, majetek, společenský úspěch, uznání, sláva a mamon. Jenže na tohle příroda kašle a my nevymíráme, protože jsou zde povolené potraty, ale proto, že být IN dnes znamená být závislý na materii, donekonečna ji hromadit a chlubit se tím ostatním. Nedá mi zde nevzpomenout na jeden dokument z období druhé světové války. Nacističtí pohlaváři se tam společensky bavili a předháněli se v tom, kdo má víc dětí. Jeden se pochlubil čtyřma, další ho trumfnul šesti, ale poukázal na přítele, který jich má třináct a společně se zasmáli, jak je pumpnul postarší pán stojící kousek vedle, který jich má asi třicet. Jaktože tenkrát to šlo a dnes je to opačně? Čím se lidé chlubí dneska? Někomu se tahle zmínka může zdát mimo téma, ale podle mě je otázka potratů a jejich frekvence a celkového přístupu k dětem i otázkou určitých dobových hodnot. A ty naše prostě smrděj.

Potraty jsou velmi široké téma, které zasahuje do mnoha oblastí. Myslím, že se shodneme, že to pro ženu není lehká fyzická ani psychická zátěž. Myslím si také, že i společnost, která se může pochlubit nízkým počtem potratů, (aniž by je přitom zakazovala) tím může prokázat v jisté formě svoji vysokou kulturu a vyspělost. Může tím prokázat, že v systému něco dobře funguje a proto dochází málo k podobným "úletům". Potrat totiž je řešení nějakého "úletu" nebo chyby. Potraty jsou něco, co do jisté míry tiše vypovídá o stavu společnosti v některých otázkách. Pro to všechno je lepší, když je potratů minimum. Nesmí se to ale řešit restrikcí. Praxe dokazuje, že nejhorší situace jsou v místech, kde jsou potraty zakázány a tedy prováděny ilegálně. K omezení potratů je třeba podporovat systém, který bude umožňovat ženám mít více dětí a přitom si tím nezničit život. Systém, který zároveň klade velký důraz na prevenci, antikoncepci, výchovu, vzdělání a informace okolo rizik s potratem spojených a není zaměřen jen na materiální statky. Zbytek už je ale jen na dané ženě.