Cicero - názor na lidská společenství

Je to u mě výjimka, ale dneska nic moc svého vymýšlet nehodlám. Víte, považuji za důležité, že si národovecky orientovaní lidé čtou různé internetové články a zajímají se o realitu současného politického dění, ale pokud bych měl někomu doporučit skutečné a hluboké vzdělání, odkázal bych ho na různé filosofy a jim podobné myslitele. Jedním z nich je i Cicero. Mám zrovna rozečtený jeho spis "O povinnostech" a narazil jsem zde na pasáž, o kterou se s vámi v následujících řádcích velmi rád podělím. Kdo by měl zájem si to ověřit, najdete ji na stránkách 46, 47 a 48. Zároveň bych tímto chtěl udělat určitou reklamu antickým, ale i neantickým filosofům. V dnešní době dochází k docela tragické situaci, kdy jakékoliv humanisticky orientované obory jsou považovány za líheň levičáků, antifašistů a bojovníků za multikulturalismus. V mnohém je to bohužel pravda a proto dochází často i k zatracování jakéhokoliv studia na nějaké podobné škole. Filosofie je ale něco, co si nezaslouží zatracení. Naopak - jsem si na 100 % jistý, že čím lepší filosofické vzdělání se dostane národovecky orientovaným jedincům, tím lépe budou schopni vlastní myšlenky nejenom upravovat a zbavovat plevele, ale také je prohlubovat a hájit. Nyní již ale nechám promluvit slavného myslitele a velmi zvažuji, že k němu časem přibudou i další. Názor na danou pasáž si udělejte sami.

"Známe pak několik stupňů lidského společenství. Bližší než ona obecná pospolitost je společenství téhož kmene, národa a jazyka, jímž jsou lidé nejvíc k sobě poutáni. Ještě užší je svazek téže obce. Mnoho věcí je zajisté společných občanům: náměstí, svatyně, sloupořadí, cesty, zákony, práva, soudy, volby, dále společenské a přátelské styky a mnohonásobné vzájemné vztahy a smlouvy. Ještě těsnější je svazek mezi příbuznými, neboť onen nekonečný cit lidské pospolitosti se tu zužuje na nepatrný okruh. A protože všem živým tvorům je od přírody společný pud rozmnožovací, je prvním poutem společnosti manželství, dalším děti, potom jeden dům a společné držení majetku; to je základ města a jakoby semeniště obce. Následují svazky mezi bratry a další svazky mezi dětmi sourozenců, které už nemůže pojmout jeden dům, takže se rozcházejí do jiných domů jako do kolonií. K tomu přistupují sňatky a tím i další příbuzenské vztahy; a toto rozšiřování potomstva je původem obce. Pokrevní spojení poutá lidi přízní a láskou, neboť mít tytéž památky na předky, tytéž bohoslužebné obřady a společné hrobky, to znamená mnoho. Ze všech společenských svazků žádný však není významnější a žádný pevnější než ten, v němž mužové poctiví, povahou sobě podobní, jsou spojeni přátelstvím. Neboť čestnost, o které zde často mluvíme, si nás získává, i když ji spatřujeme u jiného člověka, a činí nás přáteli toho, v jehož jednání se projevuje. Každá ctnost nás k sobě přitahuje a působí, že milujeme ty, u nichž se projevuje, největší účinek v tomto ohledu však má spravedlnost a štědrost. Ovšem nic nevzbuzuje větší lásku, nic lidi více nesbližuje než podobnost dobrých povah. Stává se, že lidé týchž snah a týchž náklonností mají jeden druhého stejně rádi jako sebe samy, a tím se splňuje to, co Pýthagorás žádá od přátelství, aby se v něm utvářela z několika bytostí bytost jediná. důležitým pramenem družnosti je také oboustranné prokazování a přijímání úsluh, neboť vzájemné a milé úsluhy spojují lidi, kteří je mezi sebou vyměňují, pevným svazkem přátelským.
Ale když všechny tyto svazky rozumem prozkoumáš a zvážíš, žádný z nich není významnější a žádný vzácnější než ten, který poutá každého z nás s obcí. Drazí jsou nám rodiče, drahé jsou nám děti, drazí i příbuzní a přátelé, ale všechny tyto vzájemné city lásky soustřeďuje v sobě vlast. Vždyť který řádný muž by váhal podstoupit smrt, kdyby ji tím mohl prospět? Tím většího opovržení je hodna krutost těch, kteří rozervali naši vlast všemožnými zločiny a kteří usilují a usilovali o její úplné zahubení. chceme-li učinit srovnání a podle toho se rozhodnout, komu jsme nejvíce povinni službami, nechť stojí na prvém místě vlast a rodiče, neboť těm jsme za jejich dobrodiní nejvíce zavázáni, hned potom děti a celá naše rodina, jež se může spoléhat jen na nás a jinde žádné útočiště nemá, a dále příbuzní, s nimiž jsme v dobrých stycích a s nimiž máme obyčejně i majetek společný. Proto tedy jsme povinni těm, které jsem právě vyjmenoval, opatřovat především prostředky nezbytné k živobytí, kdežto společenské styky, rady, rozhovory, povzbuzování, útěchy a někdy i pokárání nejvíce znamenají v přátelství. Nejmilejší pak je to přátelství, které spojila podobnost povah."