Je celkem známá věc, že lžirežimy všemožných druhů se nejvíce ohánějí právě tím, co jim samotným totálně chybí, případně to charakter jejich vlády přímo popírá. Například takzvaná lidová demokracie je velmi oblíbený název pro komunistické diktatury po celém světě (viz třeba Korejská LIDOVĚ DEMOKRATICKÁ republika). Úžasně něco podobného zachytil i George Orwell, když ve svém antitotalitním románu "1984" měl ministerstvo pravdy (zodpovědné za lžipropagandu a přepisování veškerých údajů tak, aby vyhovovaly vládě), ministerstvo míru (zodpovědné za válku), ministerstvo blahobytu (zodpovědné za udržování lidí pod hranicí chudoby), atd. Je to celkem jednoduchá a oblíbená taktika. Režim o sobě tvrdí, že je takový či onaký a spousta lidí prostě není dost chytrá na to, aby ho prokoukli. Vnímají pouze slova jako dobro, pořádek, demokracie, svoboda či blahobyt a protože se tím režim ohání, domnívají se, že mu na tom taky záleží a směřuje k tomu. Ohánět se něčím však ani omylem neznamená, že činy režimu s danými pojmy mají ve výsledku něco společného nebo mu na nich skutečně záleží. Jsou to jen iluze. Ne nadarmo se říká, že nejhorší zvěrstva v historii byla páchána s dobrými úmysly. Pokaždý to začíná stejně. Někdo se označí za zvěstovatele největšího či jediného dobra a snaží se ho pak páchat za každou cenu. Když situace dojde do stavu, kdy by každý rozumný tvor či režim vystřízlivěl a došlo mu, že to prostě nevyšlo, zachová se samozřejmě naprosto opačně a místo revize vlastních postojů rozpoutá hony na čarodějnice.
Ani v ČR situace není odlišná. I zde se do zblbnutí mektá o nutnosti chránit demokracii, lidské hodnoty, atd. a čím víc se ukazuje, že multikulti je jen neomarxistická utopická iluze, tím fanatičtěji se hledá třídní nepřítel. Ze současného dění lze tedy usuzovat, že pokud si někdo myslí, že podporou tohoto režimu bude i chránit demokracii, vsadil na sakra blbýho koně. Demokracie jakožto vláda lidu vyžaduje totiž odpovědnost lidí k sobě samým i společnosti okolo a stejně tak transparentní odpovědnost vládnoucí garnitury k lidu, který ji volí. Dá se ale s čistým svědomím tvrdit, že naše společnost dostatečně splňuje tyto absolutně nezbytné podmínky? Samozřejmě zde existují lidé chytří, odpovědní, myslící dopředu a snažící se o rozkvět sebe i společnosti jako celku. Činnost těchto výjimečných lidí však ani zdaleka nestačí na vyrovnání drtivé většiny ostatních, kterým je stav sebe i společnosti prostě u řiti a nebo se sice snažej, ale jsou tak nevzdělaní, duševně zruinovaní či zmanipulovaní různými formami propagand, že situaci ještě zhoršují. Současná forma vlády v ČR tedy není ani tak demokracie jako spíše ochlokracie - tedy vláda lůzy. A to nejenom lůzy vespod, ale i lůzy nahoře. A já se ptám: "Jakou má cenu zachovávat něco takového? Proč a pro koho? Pro větší slávu boha absolutního bordelu? Aby si naši potomci o nás hrdě mohli říct: Jo, naši otcové, ti věděli jak rozvinout a zachovat bordel na věky věků!? ... Něco na tom asi bylo, když Masaryk už ve své době tvrdil, že vychováváme generace, které nebudou mět pro co žít."
Většinou je oblíbené za tento chaos vinit pouze vládu, ale to by dle mě bylo až příliš laciné. Jistě, vláda má na situaci svůj neoddiskutovatelný podíl. Zároveň je ale velmi krutě nastaveným zrcadlem, které bez skrupulí ukazuje stav našeho národa. Je totiž nepředstavitelné, že by silnému, hrdému a chytrému národu mohla dlouhodobě beztrestně vládnout takováhle verbež. Trapní demagogičtí břídilové bez názorů, kteří nereprezentují myšlenky, za které se schovávají. Dnešní politika klesla už tak hluboko, že se to snad nedá nazvat ani divadlem. V tom by se totiž člověk měl alespoň pobavit, ale ze současné české politiky mu může být leda tak na zvracení. A vlastně nejenom z té české. Zdá se, že Evropa doslova přetéká bezpáteřními hady předhánějícími se v hloubce řitního ponoru do jakékoliv nastavené multikultizadnice. Hlásání odpovědných názorů a schopnost hrdě se za ně postavit se již dávno změnila v prachsprosté marketingové kupčení s hlasy voličů. Kam vítr, tam plášť. Mohl by ale chytrý a uvědomělý národ dávat znovu a znovu hlasy stranám, které ho neustále otevřeně zrazují? Nejsou tedy sami obyčejní lidé hlavní příčinou tohoto stavu, když svoji pasivitou umožní jeho pokračování? Nedokážu pochopit důvody člověka dokola volícího stranu, která ho podvádí. Častý je v této situaci argument, že se volí "nejmenší zlo". Ano, do jisté míry je volba nejmenšího zla pochopitelná. Bojovali ale naši předci za svobodnou zem a právo volby kvůli tomu, aby drtivá většina jejich potomků volila "nejmenší zlo"? Abychom se pachtili u dna a lámali si hlavu s volbou nejméně smradlavého hovna, kterým se následně pomažeme? Právo volby není jen možností jednou za pár let zvednout prdel od telenovely a jít hodit do koše obálku. Je to věc, která provází každého z nás dnes a denně. Jít vhodit lístek do urny - na to nepotřebujete nic. Prolezete pár nabízených papírů, projdete se k nejbližší komisi, dáte jeden z papírů do obálky, zalepíte, vhodíte, řeknete komisi nashledanou a připadáte si, že jste udělali něco významného a demokratického. Kulový. Kdyby tahle zhovadilost měla nějakej smysl, dávno by ji vláda zrušila. Tím ale nemyslím, že volby celkově nemají smysl. Ony by smysl měly a hodně velkej, ale v trošičku zodpovědnější společnosti. Jedinej důvod proč tady každá parlamentní strana populisticky hlásá, že občané mají zodpovědně jít k volbám, je jejich naprosto klidný přehled o situaci. Za prvé sami vypadaj hrozně demokraticky, když obyčejný lid k něčemu podobnému nabádají a za druhé velmi dobře věděj, že jejich pozice nejsou ohroženy a zase si budou moct díky nezodpovědnosti a neznalosti většiny národa 4 roky nerušeně páchat alotria. Pokud se vám to zdá přehnané, podívejte se na Švýcarsko, kde mají lidé skrz referenda část demokracie skutečně ve svých rukou a mohou tak obcházet zvůli vlády. Její reakci lze v tomto případě označit za ukázkovou. Lidé si nedávno otevřeně odhlasovali, že se v jejich zemi nebudou stavět minarety. Udělali vlastní, zodpovědné a svobodné rozhodnutí. Výsledek? Mraky politiků a zrádců všeho druhu vykřikují, že za to může přímá demokracie nebo by referenda měla být jen o "nezávadných" tématech. Tady se projevila opravdová demokracie a skutečně svobodná volba lidu a okamžitě se kupa sráčů ozve, že je to tak špatně. Jejich politkorektní představa referenda by zřejmě vypadala podobně jako ten starý vtip o národní anketě v SSSR: "Otázka 1. - Koho považujete za největší osobnost našich dějin? Otázka 2. - Proč zrovna Stalin?" Současný systém voleb je u nás bohužel prakticky totožný s oním vtipem. Trošku to připomíná i South Park, kde se v jednom díle Stan Marsh rozhodl nevolit, protože volba byla mezi vyplachovačem a obloženým hovnem. Později mu jeden člověk vysvětlil, že prakticky každá volba v historii lidstva byla mezi nějakým vyplachovačem a sračkou, čímž vlastně docela dost poukázal na silně nedemokratický prvek v možnostech volby vlastních zástupců, kdy často dochází ke stavu, že si sice smíme vybrat, ale jen z toho, co nám někdo nabídne. Nemůžu si pomoct, ale na naši současnou situaci tohle prostě dokonale sedí. Taky si můžeme "svobodně a demokraticky" zvolit z toho, co je nejdřív cílevědomě profiltrováno politkorektním sítem. To ale není žádná demokracie. Naopak je to skvělá ukázka trošku sofistikovanější diktatury. Obyčejná diktatura vám nařídí, abyste si vybrali jednu jedinou povolenou možnost. Současná "demokratura" nám nabídne vybrat si z 50 možností, které jsou všechny prakticky totožné, takže jsme ve výsledku tam, kde bychom byli za obyčejné diktatury. Vedlejší a pro režim kladný efekt je v tom, že zatímco v diktatuře si lidé připadají utlačovaní, v demokratuře mají falešný pocit svobody. Prostě jim nedojde, že možnost vybrat si z 50 špatných řešení není větší svoboda než možnost smět zvolit jen jedno. Proto ale neustále apeluju na individualitu a odpovědnost každého z nás a mám silnou nedůvěru v jakákoliv ideologická řešení. Lidé prostě musí přestat žít v bludu, že jejich účast na společenském dění začíná a končí právě vhozením volebního lístku. To by naopak měla být jen nejmenší finální formalita. Politický život, ať už se to člověku líbí nebo ne, je prostě nutnost. Smiřte se s tím. Všichni jsme součástí společnosti a jako takoví jednoduše neseme část odpovědnosti za celý její stav.
Ačkoliv, jak už bylo řečeno výše, politici často apelují na občanskou odpovědnost, ve skutečnosti (viz švýcarský příklad) se ji bojí jako čert kříže. Zatímco ve Švýcarsku plno politiků těžce kafrá, ale v důsledku se radši moc neodvažují jít proti vůli celkem uvědomělého lidu, u nás to mají politici mnohem lehčí, protože tradice cíleného nepoužívání vlastního mozku byla v této zemi po léta aktivně rozvíjena. Dlouho se zde totiž šířila choroba zvaná socialismus. Nyní, 20 let po sametovém podvodu, lze celkem s klidem říct, že choroba nikdy nebyla léčena, pouze ji teď 20 let přecházíme. Jak je přitom známo - přecházet choroby se nevyplácí. Přesně to je ale náš případ. Současný stav je dokonalým příkladem socialistického přístupu typu: Nestarejte se, stát se postará. Dlouhá léta zde takto byla budována levičácká totalita. Co ale drží podobné nelidské režimy pohromadě? Poslušnost obyvatel. A jací obyvatelé jsou poslušní? Pouze tací, kteří jsou ochotni se vzdát aktivního a permanentního kritického vztahu ke společenskému dění výměnou za klid, případně za chléb a hry. To je mimochodem hlavní změna, která se po 89 roce udála. Lidé si mohou koupit víc třpytivých serepetiček a shlédnout víc blbostí v televizi. Aktivní vztah přitom není to, že se večer podívám na zprávy a pak si jdu k osmi kouskům zanadávat do hospody a v následných volbách znova dám hlas stejným šmejdům. Aktivní vztah vyžaduje neustálé sebevzdělávání a permanentní zájem o celkový stav společnosti. Nemusíme přitom všichni být politiky. Skvělým příkladem osobní angažovanosti je působení na své okolí. Je třeba zajímavé dát si za cíl denně oslovit jednoho člověka se svými myšlenkami. To máte za rok 365 lidí a pokud 50 z nich bude souhlasit a třeba se i pro danou věc nadchnou, dá se to už považovat za celkem solidní úspěch. Jaké cesty aktivity však kdo zvolí, to je čistě na něm. Tohle je jen příklad. Aktivita však musí být dlouhodobá, protože se tím mimo jiné člověku vytváří i schopnost formovat vlastní hlubokou linii zkušeností se vším možným a následně se například nenechá tak lehce oklamat nějakou lžipolitickou partají.
O neskutečně žalostném stavu naší společnosti (ale tohle se netýká jen ČR, to platí o celém západu) svědčí i druh lidí, kteří jsou považováni za společenské elity. Mluvím o takzvaných "celebritách". Aby to někdo teď špatně nepochopil - nemám, neměl jsem a nikdy nebudu mít nic proti herectví a podobným druhům umění. Nicméně pořád to všechno jsou a budou jen komedianti! Z drtivé většiny se jedná o lidi, na kterých není, nebylo a nebude nic výjimečného, zajímavého či hodnotného. Zvláštní jsou jen tím, že jsou často v bedně. To z nich ale nedělá a nikdy nebude dělat elitu! Herec je forma klauna. Přeříkává naučené blebleble a blablabla, aby se u toho lidi pobavili. Co ale říct o národu, jehož ohromná část považuje vlastní baviče za výkvět společnosti? Byla to myslím pohádka Princ a večernice, kde šašek řekl králi: "My dva jsme si už dávno měli vyměnit role." Bohužel přesně to se stalo u nás. Z jedné strany drtivá většina lidí není schopna přijmout, že aby společnost fungovala, tak se každý z nás musí neustále aktivně angažovat a z druhé jsou našimi vládci a intelektuálními vzory různé druhy šašků. A situace je prostě taková, že dokud alespoň většina z nás nebude ochotna převzít žezlo vlastní odpovědnosti, šaškům i nadále zůstanou koruny na hlavách.
