Řezníku, Pitvo, Jarmilo!

Je tomu sotva pár dní, co se médii mihla další z mnoha ideologicky podložených inkvizičních kauz proti komukoliv, kdo si dovoluje o jistých tématech mluvit nepovolenými způsoby.

Tentokrát se obětí stali horrorcoroví rapeři vystupující pod pseudonymy Řezník, Hrobka a Pitva.

Abych mohl pokračovat, je třeba si nejdříve trošku příblížit, co to ten horrorcore vlastně je. Zde si můžete přečíst v článku s názvem Oficiální prohlášení ke klipu "konečný řešení" pohled tvůrců klipu nejvíce rozvířivšího vody. Asi nejpodstatnější v něm je tato část, která vysvětluje nejenom původ a podstatu horrorcoru, ale i pohled samotných autorů: "Za prvý bych rád všem připomněl, o čem je horrorcore rap – tedy hudební styl, ke kterýmu se hlásim už od počátku (r. 2005) svojí hudební tvorby. Jedná se o styl, kterej přišel z ameriky a kombinuje temný hiphopový podklady s až metalovejma textama o vraždách, zabíjení, znásilňování, psychickejch poruchách, a dalších věcech spojenejch s odvrácenou (hororovou) stránkou lidský populace. Témata sou záměrně přehnaný, v rámci žánru vyhnaný do extrému, ale každej vyznavač (tedy i náš fanoušek) tohohle stylu ví, že je to pouze fikce a že doopravdy takovýhle věci neděláme, je to černej humor, zábava – stejně jako při sledování hororovýho filmu."

Zkráceně řečeno - Celý je to prostě stylový divadýlko, kde nadsázka a naprosto záměrné přehánění hraje důležitou roli. Není na tom nic k nepochopení. Stačí jen umět rozlišit fikci a realitu. Sám Řezník to dobře ve výše zmíněném článku popisuje, když mluví o obvinění Lucie Bílé za text: "Plyn už syčí z trouby ven." poté, co někdo vyletí i se svým barákem do povětří, protože mu přišlo jako dobrý nápad si ten plyn doma pustit. Stejně dobře to vystihuje jakýsi Poeta, když na svém blogu píše: "Kolikrát jsme o tom četli? Kolikrát bylo umění obviňováno z vraždy? Už jen, když to napíšu, to zní absurdně. Přesto se to stalo a děje. Díky Rambovi pobíháme v lese a střílíme po sobě. Díky Knoflíkářům ležíme na kolejích a pliveme na vlaky. Díky Královské řeci pravděpodobně začneme všichni koktat." a později pokračuje "Jako kdyby lidé vraždili, kradli a podváděli se, jen proto, že to viděli ve filmu nebo slyšeli v textu písničky. Podle některých jsme vlastně opičky bez vlastního myšlení. Hlavně nepoužít v textu sprosté slovo, co kdyby ho někdo slyšel a použil také!"

Situace vypadá jasná. Rambo z nás neudělal cvoky střílející se "ostrejma" po lesích, bubáků se nebojíme ani po krotitelích duchů, policajty nevnímáme jako roztomile vzteklé poplety ani po četníkovi ze Saint Tropéz, atd. V čem je tedy problém? Všude okolo nás existuje ohromné množství stereotypů, "závadných" příkladů, fikcí, přehánění, atd. Jistě, občas se někde najde skutečný magor, ale je snad někdo takový důvodem k perzekuci celé společnosti, když výše zmíněné příklady, kterými se evidentně společnost neřídí, jasně ukazují, že absolutně drtivá většina lidí je schopna fikci a realitu nějak oddělovat?

Takto bych samozřejmě mohl dál pokračovat ve stylu hádek zastánců a odpůrců násilí ve videohrách, jež jsou taktéž důkazem určité svéprávnosti mnoha lidských bytostí, které na svých počítačích denně povraždí tisíce protivníků, i když by mnozí z nich v reálném životě neublížili ani mouše, a opět bych mohl orodovat za zákazy namířené proti celému lidstvu kvůli křiklavým příkladům občasných šílenců mezi miliony rozumných jedinců, nicméně právě v tomto bodu tvrdím, že ačkoliv se situace horrorcoru i videoher může zdát dokonale shodná a tím vlastně i vyřešená a státní aparát by se v tomto případu tedy jevil jako zastánce striktně moralistické linie typu "Zakažte to!", získali bychom podlehnutím takovému názoru pouze dojemnou iluzi, zatímco pravá podstata problému by nám utekla.

Ta totiž nespočívá v pomalu svatouškovské snaze bránit násilí, ale v prachsprosté nekompatibilitě textu jedné z mnoha horrorcorových skladeb se současným ideologickým směřováním státní moci. Důkazem budiž i to, že z desítek krvelačných textů dotyčných autorů si média a státní moc všímají pouze toho, co zní politicky nekorektně. Nyní se podívejte zde na dvouminutovou reportáž z TV Prima, protože jinak nemůžete v článku smysluplně pokračovat.

Jak sami vidíte, za výkon TV Prima by se nemusel stydět ani Goebbels. Obyčejnému konzumentu zaručených pravd z televize však drobnosti nedojdou. Proč je například průřezem celé reportáže neustále opakováno cosi o hudebně hluchých mladících bez talentu? A proč si tam dokonce Prima přizvala nějakého rádoby hudebního kritika, když to s případem fakticky nesouvisí? Odpověď je jednoduchá - stejně jako je základem mnoha propagand odlidštění svého protivníka, potřebuje i TV Prima působit demokraticky a ne jako poslušný psíček pomáhající státní moci v napodobování minulého režimu a pronásledování nekorektních umělců. Je proto třeba nejprve narvat ovcím u televizí do hlav dojem, že se nejedná o žádný osobitý umělecký projev, aby si to s bolševickými perzekucemi nikdo náhodou nepropojil. Důvěřivec u televize si pak bude připadat krásně povýšeně a mnohokrát zopakovanou lež přijme za svoji pravdu. Možná by ji sice nepřijal, kdyby v TV jasně řekli, že toto není umění, jelikož by mu to připomenulo onu bájnou větu z černých baronů: "O tom, co je krásné, rozhodujeme my, strana.", ale v TV nejsou tak hloupí, aby mu nedali pocit svobody. Oni mu jen několikrát zopakují cosi o hluchých chlapcích bez talentu, a protože lidé slyší na autority, dodají svým slovům váhu pozváním hudebního kritika. Jednodušší divák si z toho pak logicky vydedukuje, že se vlastně nejedná o pronásledování umělců, protože on sám tomu sice nerozumí, ale když to odsoudil i hudební kritik (Autorita, která je považovaná za někoho, kdo tomu rozumí.), tak to jistě bude pravda. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Mladíci bez talentu + odsouzení jedincem s aurou odborníka na danou oblast = nejedná se o umění, dotyční tedy nejsou umělci, takže stát s TV Prima se vůbec nechovají jak za totality a vše je v pořádku. Jednoduché jak facka, na většinu skvěle působící. Mimochodem na totožném principu dnes fungují i takzvaní "odborníci na extremismus".

Další podstatnou část reportáže tvoří odsuzování propagace násilí a strach z možnosti, že se někdo inspiruje, atd. I to je pouhý klam. S menším či větším násilím v textech se setkáte prakticky všude a nikdy to nikdo neřešil, neřeší a řešit nebude. Nikomu na tom totiž nezáleží. Boj proti násilí je však na první pohled neprůstřelný argument, který zároveň úžasně plní roli návnady. Všichni pak poslušně do zblbnutí řeší údajnou nebezpečnost textu, zatímco jim utíká pravá podstata spočívající v prachsprosté ideologické neposlušnosti dotyčných umělců. Prostě si dovolili se o něčem vyjadřovat tak, jak to státní mašinérie zakazuje. A je úplně jedno, že ve velmi silné nadsázce. Třešničkou na dortu je pak způsob, jakým bude případná perzekuce ze strany státu vůči umělcům vnímána. Myslíte, že někoho napadne, že souhlasem s podobným totalitním svinstvem akorát pomáhá režimu dělat si zářezy za úspěšný lov čarodějnic a šikanu a zastrašování případných politických a ideologických odpůrců? Ani omylem. Drtivá většina podporovatelů bude přesvědčena, že to dělají pro mír. Zjistit si informace z více zdrojů je samozřejmě nenapadne, a aby si utvořili skutečný názor a ne si jen mysleli, že nějaký mají, to by koneckonců bylo tím posledním, po čem by záměr státu i primáckého publicistického braku toužil. Důležité prostě je, aby ovečky bečely ve správné tónině, přesvědčené přitom o vlastní individualitě.

Další zajímavostí celého případu je postoj antifašistické akce. I tam evidentně někdo pochopil a za Řezníka a jeho kolegy se zde postavil. Existuje sice určité podezření, že by se mohlo jednat jen o pouhý alibismus, protože celou kauzu ještě před zmíněnou reportáží odstartoval v deníku Reflex fanatický obdivovatel drog a antifašista Jiří X. Doležal, který se na konci svého článku nezapomněl pochlubit udáníčkem Řezníka na protiextrémistické, ale je to jen možnost, která se mi v tomto případě zdá hodná zmínění, ale osobně se k ní moc nepřikláním. Tak či onak bude autor antifašistického článku zřejmě černou ovcí ve své komunitě, protože jak lze usuzovat alespoň z komentářů příznivců antifašistické akce na facebooku, většině z nich je nějaká svoboda tvorby naprosto volná, pokud daná tvorba neodpovídá jejich vlastním dogmatům.

A jelikož žijeme v zemi, kde se ke svobodě přistupuje tak, jak se k ní přistupuje, a s informacemi se nakládá tak, jak se s nimi nakládá, je ještě třeba zmínit pár věcí nakonec. Tento článek vyjde na několika stránkách, které jsou s oblibou vydávány za extrémistické. Možná dokonce budeme mít štěstí a Jiří X. strčí hluboko do kundy fix (v popisu tohoto videa najdete odkazy na celý článek z reflexu, taktéž doporučuji) a napíše nějaký teatrální odpad o tom, jak se náckové zastávají Řezníka, což dokazuje jeho vinu, atd. A Řezník pak, možná už projistotu zavřený v kriminále, bude psát jako už tisíckrát o tom, že je mu ultrapravice i ultralevice u řiti a je to celé nadsázka, načež AFA začne psát o tom, jak náckové se svojí snahou parazitovat na horrorcoru nepochodili, a jak je to jen další snaha procpávat NS do hip hopu, která náckům ale nevyšla, protože jejich idol je "vyfakoval", atd., atd., atd. Takže abychom se tomuto potenciálnímu kolotoči šaškáren vyhnuli, rád bych nakonec případným odpůrcům vzkázal, že se holt budou muset smířit s tím, že nemají patent na svobodu. Dále zde jako autor tohoto článku prohlašuji, že se nehodlám bez slova koukat, jak naše demokratura s podporou médií a mnoha "angažovaných občanů" dupe z ideologických důvodů po svobodě. Vyzývám každého, komu na jeho svobodě záleží, aby si podobných případů pronásledování všímal a zaujímal proti nim pevné postoje a v rámci možností podporoval případné oběti. V ČR se už zase 20 let pomalu utahují šrouby a budou se tím víc utahovat, čím dýl si to necháme líbit. A je pouze na každém z nás, aby v sobě našel odvahu mluvit a být slyšen.