Malá sametová rekapitulace

Ferdinanda nám sice nezabili, zato nám umřel jeden z polistopadových Václavů. Nebudu se zde nyní zamýšlet nad jeho osobou a snažit se za něj zapalovat svíčky nebo mu naopak tančit na hrobě. Václav Havel však nesporně byl jednou z nejdůležitějších postav českého porevolučního vývoje a v této zjitřené chvíli jeho odchodu považuji za zajímavé udělat menší rekapitulaci a poměřit tehdejší sliby s následným skutečným vývojem.

Jak jsem již řekl, nezávisle na sympatiích či antipatiích, Václav Havel byl nesmírně důležitou polistopadovou osobou. Možná i tou nejdůležitější. Jeho následující vlastní slova tedy můžeme považovat za „to, co se lidem slibovalo“. Za důvod, proč cinkali klíči.

„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, ze jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků... Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.

V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci‚ jaké má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.

Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.

Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury... Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO.“

Václav HAVEL v roce 1989

Klíči se tedy cinkalo za:

1. Víru, že nezaměstnanost je jen ideologický strašák. Pozdější vývoj ukazuje, že to žádný strašák nebyl.

2. Víru, že v naší zemi nebude kapitalismus a nebudeme jen všichni sloužit mamonu. Pozdější vývoj ukazuje, že ani tento bod neměl nic společného s pravdou, byť zůstává otázkou, do jaké míry se dá polistopadový bordel nazvat vůbec něčím jiným než jen bordelem s prvky určitých systémů. Pokud si však i pod vlivem tehdejší komunistické propagandy lidé kapitalismus představovali jako nelidský systém, kde peníze znamenají vše, dělníci se za malý plat dřou z kůže kvůli vysokým odměnám šéfů firem a manažerů, bankéři a nadnárodní společnosti mají pod palcem toky peněz i s podplacenými politiky a jsme denně zaplavováni tucty reklam na zbytečnosti, násilím v televizi a pokleslou kulturou, pak by se opět tato obava ukázala jako až překvapivě pravdivá.

3. Víru v republiku lidskou, s mnohem většími sociálními jistotami. Na lidskost naší republiky se můžete zeptat třeba současných politických vězňů nebo kohokoliv s názory nepohodlnými státu, na sociální jistoty se pak můžete zeptat každého, kdo má strach o práci, je v těžké životní či zdravotní situaci nebo třeba jen přechází nemoce ohružujíce vlastní zdraví, když si nemůže dovolit nejít do práce, aby uživil rodinu. Též viz bod 2. Ti odvážnější z vás se pak můžou pochlapit podovně jako Vojta Kotek a jít po všech předlistopadových slibech a polistopadovém vývoji „přemluvit bábu“, aby přestala volit komunisty.

4. Víru, že dojde „k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní.“ Kdo by tehdy asi tušil, že to dnes bude znamenat stoupající nedotknutelnost jistých „utlačovaných menšin“, na které budou stále více doplácet ostatní, majíce jako bonus nad hlavou permanentní hrozbu kriminálu, vyhazovu z práce nebo alespoň společenské ostrakizace v případě snah dát veřejně najevo nesouhlas s danou situací. Zbytek viz bod 3, to už bych se jen opakoval.

5. Víru, že DŮKLADNÁ ekonomická reforma nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci, atd. Její důkladnost a výsledek je opět obecně znám.

6. Víru, že náš stát nebude přívažkem nebo chudým příbuzným někoho jiného a budeme rovnoprávnými partnery se schopností něco nabídnout ostatním. Výsledek – ztráta hranic, ztráta suverenity, fanatická orientace čistě na západ, likvidace důležitých částí našeho národního hospodářství (takže už krom levné pracovní síly nemáme tolik co nabídnout) a označení „extremista“ pro každého, kdo by snad na naší suverenitě chtěl nějak lpět.

7. Víru, že se nebude zdražovat. Ehm, zde snad radši bez delšího komentáře. Je pravda, že třeba taková elektronika šla hooodně dolů, ale položme si sami otázku, co je skutečně levnější v porovnání s platy a cenami, a co je často levnější jen kvůli tomu, že trh je zaplaven totálním odpadem, zatímco na kvalitní produkt nemá většina z nás peníze.

8. Víru, že již nikdy nepůjdeme do žádného paktu. Pozdější vstup do NATO, ale hlavně pak do EU tento bod poněkud zproblematizoval, stejně jako neustálé snahy snad jakékoliv vlády nás do nějakých paktů tlačit a doslova národ vydírat totální izolací, pokud se nepovede tu či onu světově důležitou kliku dostatečně naleštit či do té či oné světové zadnice se dostatečně hluboko vtěsnat.

9. Víru v investice do školství a kultury. U tohoto bodu se už jen těžko hledají slušná slova. Zbývá snad jen popřát budoucím vysokoškolákům rychlé zplacení nově zaváděného školného a základním a středním školám popřát další příjemné přežívání. A do té doby si můžeme jít všichni zaplavat v moři pokleslé západní „kultury“ založené na výrobě laciných hvězdiček a ždímání maximálního zisku.

Celkově zůstává otázkou, čemu z výše zmíněného vlastního projevu Václav Havel věřil. Bylo by též hrozně nefér dávat vinu za následný vývoj čistě jemu a vynechat přitom spousty dalších. Přeci jen to byl jen prezident a nikoliv Bůh. Na něm ani na ostatních zde však nesejde. Důležité je, že tomu věřili občané. Za toto lidé stávkovali, šli do ulic bojovat proti režimu a nechávali se mlátit obušky od pohotovostních pluků. Následné vlády však předvedly pravý opak toho, co bylo slibováno. Můžeme si zajet do zahraničí, byť většina z nás nemá moc za co. Můžeme si koupit mraky levných cetek a nesmyslů, které nám šikovně zakryjí, že skutečně kvalitní zboží je stále drahé a nedostupné. Máme taky vytouženou svobodu slova, takže už nemusíme simulovat loajalitu k jednomu vyvolenému názoru. Dnes si těch názorů můžeme zvolit třeba stovku a následně pak při bližším ohledání zjistit, že jsou si v mnohém podobné jako vejce vejci, zatímco skutečně protisystémový názor bude jako vždy stíhán a trestán. Sametová revoluce byla sametová proto, že zatímco lidé revoltovali s klíči v rukách, došlo k předání moci. Komunisté svoji moc vzali a dali ji svému úhlavnímu nepříteli. Krásná pohádka, že? Komunista se dobrovolně vzdal své moci a předal ji svému úhlavnímu nepříteli. Proč to někdo spolknul? Je třeba uznat, že sametová revoluce je velmi šikovně vymyšlené řešení. Lidé mají pocit, že revoltují, zatímco se nic zásadního neděje. Možná propříště bude lepší namísto klíčů vzít vidle.

Ačkoliv tedy můžeme mluvit o iluzorní revoluci (jindy zvané sametový podvod), pro lidi ta revoluce iluzorní nebyla. Šli do ulic. Věřili. A porevoluční vlády je totálně podvedly. Není toto snad dostatečný důvod vyjít do ulic znova? Tentokrát bez předávání moci a s tvrdšími předměty než jsou klíče? Jednou už se do ulic šlo, takže i český národ, tak často právem obviňovaný z letargie, má na to zvednout zadnice od televize, organizovat se a pevně jít za svým cílem.

Je to jen na nás...

Kauza Breivik

22. července 2011 spáchal Anders Behring Breivik v norském hlavním městě Oslu bombový teroristický útok, při kterém bylo mnoho desítek lidí zraněno a osm na následky exploze zemřelo. Přibližně o dvě hodiny později na ostrově Utøya, kde se zrovna konal letní ideologický tábor Svazu dělnické mládeže (mládežnická organizace vysoké imigraci a multikulturalismu přátelských norských sociálních demokratů), další desítky lidí zranil, přičemž 69 jeho útok nepřežilo.

Média spekulovala s možností nějaké muslimské radikální buňky, ale velmi brzy vyšlo najevo, že za útoky stojí blonďatý, vůči islámu naopak velmi nepřátelsky naladěný Nor.

Jeho na první pohled automatické ideologické zařazení mezi neonacisty se následně také ukázalo jako problematické. Breivik se hlásí k tolika myšlenkovým směrům (mimo jiné je i svobodný zednář, sionista a křesťan), že snahy ho pevně zaškatulkovat z jedné strany selhávají, z druhé jsou závislé na ideologické orientaci konkrétních jednotlivců a skupin. Kdo ho má rád, hlásí se k němu a srovnává ho se sebou, kdo ho rád nemá, spojuje ho se skupinou, která ho momentálně nejvíc štve. Jmenovitě lze uvést případ, kdy na white-media.info vyšel článek na Breivikovu obhajobu a tisk společně s TV vytrhali z jeho celkového kontextu několik nejpeprnějších (později pro tíhu nových důkazů o případu odvolaných) částí a šikovně o tom psali tak, aby se každému zdálo, že je to názor všech českých národovců.

Nemožnost Breivika plně zařadit však nijak nebrání snahám identifikovat s konkrétními ideovými směry alespoň části jeho názorů a na základě toho šikanovat veškeré jejich příznivce dle logiky: Breivik vyznával tuto myšlenku, ty ji vyznáváš taky, tedy jsi jako on, což lze mimochodem vyjádřit i větou: všechny kočky mají čtyři nohy, můj pes má čtyři nohy, můj pes je tedy kočka. A právě zde začíná důvod, proč jsem se i já rozhodl k jeho kauze vyjádřit. Původně jsem tuto potřebu necítil, ale je stále více zřejmé, že tak jako případ popálené Natálky Sivákové bude i Breivikův čin masivně zneužíván prorežimní i protirežimní levicovou a antifašistickou propagandou k pohodlné diskreditaci a zastrašování pronárodních, protimuslimských a antimultikulturně orientovaných oponentů.

A přesně to nesmíme dopustit.Breivik podporoval nebo se přímo hlásil k mnoha myšlenkám, které jsou tak blízké i nám, „nebezpečným pronárodním živlům všeho druhu“ (a taky k mnoha, které nejsou). A dle levičáků nás toto má činit za jeho útoky minimálně morálně spoluzodpovědnými. Antiislamismus, antimultikulturalismus, vlastenectví, nacionalismus, identitářství a podobné směry nebo i jen myšlenky budou automaticky porovnávány s Breivikovou kauzou. Jakékoliv jeho názory (tedy spíše ta jejich část, která se zrovna hodí, protože silně pochybuji o špinění například takového sionismu, svobodného zednářství či křesťanství) budou nyní označovány za šílené, nelidské, zlo plodící a z iracionální nenávisti vycházející. Sám Breivik, podobně jako tomu je u holokaustu, případu Natálky Sivákové a mnoha dalších kauz bude dáván nejenom jako příklad, kam podobné myšlenky vedou, ale i důvod, proč je třeba jejich vyznavače ještě více pronásledovat, vytěsňovat, nedat jim možnost diskuse nebo je rovnou zavírat do kriminálů. Taktéž bude případu hrubě zneužíváno ve snahách o větší kontrolu zbraní ve společnosti (asi abychom se neměli už vůbec čím bránit až nás přepadne někdo, kdo zákazy ignoruje) a již nyní můžeme být svědky řádění nekonečné lidské blbosti, když norský obchodní řetězec Coop Norway stáhl z prodeje několik počítačových her, ve kterých se střílí. To je něco jako kdyby byl Breivik kanibal a Norsko pro větší bezpečnost svých obyvatel zakázalo používat příbory.

Toto a mnoho jiného jsou důvody, proč se podobným průběhem situace nesmíme nikdo nechat odradit, zastrašit či jen zpomalit. Naopak je třeba být ještě aktivnější, a to nejenom ve jménu idejí, za které dlouho bojujeme, ale i dalších potenciálních obětí, které nějaký jiný Breivik může někde způsobit. On totiž nevěděl, koho zabije svojí bombou a ani neměl ponětí, do koho přesně později střílí. Vybral si pouze cíle, kde očekával největší koncentraci nepřátel, nikoliv však s vyloučením vedlejších ztrát. A ač jsou jeho činy stále více spojovány snad se všemi typy odpůrců multikulturalismu, situace není ani zdaleka tak jednoduchá. Jeho případ bude využíván jako záminka k omezování svobody nás všech (ať už zde se mnou souhlasíte či ne) a je tedy opět na nás všech, abychom se razantně proti tomu postavili, protože tohle ve finále neodnese jen pronárodní opozice. Největší terorista v takových situacích totiž není sám terorista, ale stát či skrz něj mluvící zájmová skupina, která teroristu využije k vyvolání ještě většího strachu a následného okleštění svobod. Samozřejmě pro naše dobro a ve jménu našeho bezpečí. K tomu se průběžně, ku pravdě přísloví poturčenec horší Turka, přidá ještě banda patolízalů snažících se absurdními činy prokázat svoji oddanost nějakým idejím. Viz zminěný řetězec obchodů a zakázané videohry.

A co se týče levicově orientovaného mainstreamu - ať už se vám to líbí či ne, svoboda funguje na principu prostoru. A pokud někomu jeho prostor seberete či omezíte, zbuduje si ho jinde. Když ho zaženete do kouta, zaútočí, protože mu ani nic jiného nezbyde. Pokud režim sebere lidem možnost mluvit, která je už takto nesmírně okleštěná, můžeme si být více než jistí, že se najde mnoho jedinců, kteří přestanou mluvit, ale podobně jako Breivik budou hlavně konat. Nebo snad máte někdo pocit, že je v naší demokratuře umožněna skutečná svoboda slova? Že zde každý může beze strachu vyjádřit svůj názor aniž by mu za to hrozil kriminál? Že je nejenom svoboda projevu, ale i svoboda po projevu? Z historie lze jasně vyčíst, že čím tvrdší či zákeřnější metody používá režim vůči svým odpůrcům, tím tvrdších a zákeřenějších odpovědí se mu také podstatně častěji dostane. Je v zájmu nás všech, aby nebylo Breivika zneužito k další obřízce občanských svobod, včetně většího pronásledování a kontroly odpůrců režimu. Naopak by měla být konečně umožněna svobodná diskuse i o problémech, které jsou dnes tabu. Už jen kvůli tomu, že cvoci se najdou všude a nevím jak vy, ale já nehodlám ztratit někoho blízkého či se sám stát „letící třískou při kácení lesa“ až někdo podobný Breivikovi zaútočí třeba i tady, což bude v případě větších represí ze strany státu podstatně pravděpodobnější.

A nakonec je třeba zmínit i další důležitou věc. Již jsem psal, že skrz Breivikův čin budou veškeré nepohodlné myšlenky blízké v čemkoliv nějaké z těch jeho automaticky spojovány s nenávistí, přičemž mimo jiné i jeho čin bude používán jako důkaz tohoto tvrzení. Nesmíme proto zapomínat, že antiislamistické, antimultikulturní, národovecké, identitářské a mnohé podobné myšlenky nemusejí být automaticky zakořeněné v nenávisti. Záleží samozřejmě i na jednotlivých případech, ale obecně vzato náklonnost ke své vlasti, snaha bránit svoji svobodu a prostor pro její uskutečňování či zachování kontinuity vlastní kultury či krve nemají kořeny v nenávisti, ale spíše v jejím pravém opaku. Sebeobrana či snaha přežít taktéž není nenávist. Sprostě lže, kdo tvrdí opak a jakékoliv myšlenky okolo spojuje čistě s negativitou. Má-li někdo rád svoji vlast a svoji krev, nemusí u toho přeci jiná vlast trpět či nějaká krev být prolita! Je tisíce způsobů, jak být vlastencem, bránit svoji identitu a přitom u toho nikoho nezabít! A má-li někdo zpytovat kvůli Breivikovi svědomí, měli by to naopak být zastánci multikulturalismu, protože to byly právě často jimi a jejich ideově blízkými vládami podporované represe vůči pronárodní opozici, které vytvořily atmosféru vedoucí k teroristickému útoku následovanému hromadným zabíjením! Neměli bychom taktéž zapomínat na mnoho obětí vražd, znásilnění, loupeží a jiných kriminálních činů, kterých se v každé zemi rojí jako hub po dešti okolo všech silněji multikulturně „obohacených“ míst, jež zde vznikají díky hlouposti a krátkozrakosti propagátorů této kulturní, krevní i civilizační sebevraždy. A tito lidé nám zde teď chtějí kázat o nenávisti? Nelze ani spočítat, kolik nenávisti a utrpení oni sami způsobili! A kolik ji též způsobily státy vedené takovými „pravdou a láskou“ zaštítěnými utopiemi! Státy ohánějící se demokracií a tolerancí a přitom zavírající či jinak škodící lidem za názory, ničící vlastní historický odkaz, zadlužující a skrz různé euroregulace devastující vlastní ekonomiku a pomalu jako se feťák zabíjí drogami omezující svoji autonomii a tím likvidující možnost národa o sobě svobodně rozhodovat. Při takové situaci není čemu se divit, když stále více lidí považuje takové režimy za nelegitimní! A není se pak ani čemu divit, že se najde někdo jako Breivik, kdo vezme spravedlnost do svých rukou. Multikulturalisté, antifašisté a pseudohumanisté všeho druhu se teď budou moct přetrhnout v hraní na naše city a ukazování, jak právě oni jsou pravda, láska a ta jediná správná cesta, ale já tvrdím ne! Krev je hlavně na vašich rukách a nesmyjete ji z nich sebevíce dojemným ideologickým žvaněním o vlastní toleranci a nenávisti vašich odpůrců! Breivik si za sebe zodpovídá sám, ale za tenhle stav můžete vy!

Krupka aneb Amen more, gadža raus!

9. dubna 2011 proběhla v Krupce demonstrace za Patrika, dvanáctiletého chlapce, který byl před nějakou dobou poblíž místa konání celé akce šikanován, znásilněn a téměř ubit k smrti dvěma cikánskými výrostky. Ti se ho rozhodli takto multikulturně obohatit poté, co zjistili, že nemůže financovat jejich integraci do společnosti svým mobilem a penězi, jelikož u sebe nic takového neměl.

A jak už to v naší zemi chodí, nebyl jeden z útočníků kvůli svému věku potrestán vůbec, druhý se obratem dočkal snížení trestu z maximálních deseti let na pět, což je mimochodem stejná sazba, jaká hrozila lidem, kteří na internetu zveřejnili nebo přeposlali mailem Patrikovo jméno a fotky jeho brutálně zmláceného těla, sami tak suplujíce roli médií, jež se do té doby o případ téměř nezajímala. Později už sice zájem byl, ale ani ne moc kvůli Patrikovi, jako spíš kvůli možnosti označovat lidi stojící aktivně na jeho straně a snažící se mu pomoct za neonacisty. Stejně tak se jako obvykle nádherně předvedli mnozí antifašisté, když se kupříkladu na facebooku snažili hromadně bonzovat a tedy i zablokovat za "nevhodný obsah" stránky určené na finanční podporu a informování o celé kauze a vývoji chlapcova tehdy ještě velmi špatného zdravotního stavu.

Každá akce však vyvolá reakci. Zvláště po absurdním snížení trestu jednomu z útočníků bylo veřejné projevení nesouhlasu a upozornění na neustávající problémy v dané lokalitě naprosto logickým krokem.

Stejně jako nedávno v Novém Bydžově, i zde se řádně nahlášené a i z hlediska situace naprosto oprávněné akci postavili do cesty nejenom Cikáni v jedné linii s antifašisty a jinou alternativní narkomládeží, ale již podruhé jsme na scéně mohli vidět i zcela nový, nikoliv však překvapující fenomén - faráře.

A ačkoliv se to může zdát jako celkem zanedbatelná novinka, případně dokonce příjemné komické zpestření celé situace, může se z mnoha důvodů hlavně do budoucna jednat o velmi vážný milník.

Za prvé je to dvojsečná zbraň, protože multikulturalisti objevili a zpopularizovali skvělý způsob, jak kdekoliv pořádat demonstraci bez nahlášení, přičemž je v tomto případě prakticky vyloučeno, že by stát na náboženská shromáždění uvalil nějakým zákonem či vyhláškou ohlašovací povinnost. A jelikož je mezi pronárodními silami i hodně věřících, převážně starověrců (pohanů), může být jenom otázkou času než se levičákům jejich vykutálená finta vrátí i s úroky.

Za druhé lze očekávat, že náboženský fenomén jentak nevymizí. Dočasný útlum je samozřejmě možný, ale s postupující islamizací Evropy se s ním dříve či později začneme setkávat stále více a více, a samozřejmě zůstává otázkou, jak se uchytí či neuchytí příklady flanďáků z Nového Bydžova a Krupky.

Třetí otázkou pak je, jak se s tím vypořádají antifašisté. Jejich anarchistický přístup k náboženstvím je celkem všeobecně znám, na jejich stránkách i občas proklamován. Jak ale zareagují? Budou hrát mrtvého brouka, a dělat, že jim náboženství nevadí, když jeho zástupci stojí na jejich straně? Jasně se vůči tomu vymezí a budou důsledně varovat před pronikáním náboženského fenoménu na levicové akce, i do celkové společnosti, což by z anarchistických hledisek měla být jedna z jejich priorit? Zatím se pouze dvakrát ukázalo, a v Krupce nejlépe, že jak účel, tak i farář, dokáží skvěle světit prostředky.

Nejlepší divadýlko v dané věci předvedl radikální antifašista Miroslav Brož. Celé jeho komické vystoupení můžete shlédnout zde. Pokud pomineme klasické plačky o neuvěřitelné brutalitě celého zásahu, ze které na žádném z natočených videí není vidět ani Ň, je docela zajímavé se zaměřit na úplně poslední větu v celém videu. Pan Brož si v ní srdceryvně stěžuje, že tam v době zásahu pobíhaly děti. Nechám na čtenářích, aby sami posoudili, do jaké míry se mohlo jednat o klasický vedlejší produkt cikánské výchovy ve stylu "dříví volně rostoucí v lese", neuvěřitelnou blbost rodičů schopných vzít do tak nebezpečné situace dítě či naopak vypočítavou snahu použít dítě jako živý štít, aby si pak lidé jako pan Brož měli na co stěžovat.

A když už jsme u té vypočítavosti, je nesmírně zajímavé podívat se i na toto video, kde se naopak nad nespravedlností osudu vzteká již dříve zmíněný farář. Člověk se přitom až diví, s jak úžasnou precizností lze za léta kázání v kostele natrénovat schopnost přetvařovat se, dělat hloupýho a bez hnutí brvou lhát jako když tiskne. Lze přitom i říci, že stejně rozvinutá bude pravděpodobně i vyřídilka dotyčného. Jak jinak si vysvětlit chování člověka, který se neštítí vlastní náboženskou víru zneužívat pro umožnění blokace řádně nahlášeného a povoleného pochodu, a tedy i k oklešťování cizích práv vyjadřovat svůj názor a za tímto účelem se scházet. Ze začátku videa dokonce jasně vyplývá, že zmíněný "svatý muž" ve snaze uplatnit své právo blokovat cizí práva žádal několikrát o policejní ochranu. Nevidět to, jen sotva bych tomu uvěřil. Představa o demokracii v hlavě člověka žádajícího policii, aby ochránila jeho ilegální blokádu cizího shromažďovacího práva a ještě se přitom ohánějícího zásahem ze 17. listopadu, když nebyla jeho žádost vyslyšena, bude zřejmě ohromující. Na druhou stranu se nemáme co divit. Mě osobně něco podobného u křesťanského kazatele nepřekvapuje, ale stejně nad tím pokaždé musím žasnout.

Pan farář tam však rozhodně nebyl sám. Z různých videí i článků (hlavně na romea.cz) je jasně vidět, jak neskutečně pokroucená představa o svobodě a demokracii v jistých názorových kruzích vládne. Vzorce v jejich hlavách zřejmě nebudou nic složitého. "Jsem demokrat -> to co říkám, je demokracie -> demokracie je svatá, psali to v novinách -> můj názor je svatý = všichni se musíte podřídit mému názoru nebo mi nestát v cestě a nesmíte si dovolit mě za cokoliv kritizovat." Ale jak jsem již psal - u pana faráře, člověka zvyklého se celý život považovat za zástupce svaté zjevené pravdy, mě podobná mentalita nepřekvapí. U našich antifašistických věrozvěstů multikulti to taky není nic nového. Koneckonců - už Nietzsche celkem jasně v levicových hnutích identifikoval vtělení křesťanské mentality a morálky. Kdybych byl křesťan, tak bych možná i řekl, abychom nad nimi ještě nelámali teleskopický obušek. Třeba si jednou i uvědomí, že svoboda neznamená, že každý hlásá to, co si oni myslí, a že označit se za antifašistu, humanistu, lidskoprávního aktivistu, atd. člověka ještě nestaví nad zákon, aby si mohl svévolně rozhodovat, kdo kde smí chodit, a co kdo smí říkat nebo si myslet. A co se týče jisté menšiny, jež tvoří v Krupce většinu - u těch lze jen doufat, že ve svém náboženském zapálení, které se opravdu, ale opravdu jen čirou náhodou krylo místem i časem s cizím řádně nahlášeným pochodem, alespoň něco pochytili, a krom ora (latinsky "modli se") si ihned po konci akce šli na pracák zopakovat ještě et labora (a pracuj). A dal-li Bůh, možná mezi létající pyrotechnikou zaznělo i nějaké to NEPOKRADEŠ. Amen!

Řezníku, Pitvo, Jarmilo!

Je tomu sotva pár dní, co se médii mihla další z mnoha ideologicky podložených inkvizičních kauz proti komukoliv, kdo si dovoluje o jistých tématech mluvit nepovolenými způsoby.

Tentokrát se obětí stali horrorcoroví rapeři vystupující pod pseudonymy Řezník, Hrobka a Pitva.

Abych mohl pokračovat, je třeba si nejdříve trošku příblížit, co to ten horrorcore vlastně je. Zde si můžete přečíst v článku s názvem Oficiální prohlášení ke klipu "konečný řešení" pohled tvůrců klipu nejvíce rozvířivšího vody. Asi nejpodstatnější v něm je tato část, která vysvětluje nejenom původ a podstatu horrorcoru, ale i pohled samotných autorů: "Za prvý bych rád všem připomněl, o čem je horrorcore rap – tedy hudební styl, ke kterýmu se hlásim už od počátku (r. 2005) svojí hudební tvorby. Jedná se o styl, kterej přišel z ameriky a kombinuje temný hiphopový podklady s až metalovejma textama o vraždách, zabíjení, znásilňování, psychickejch poruchách, a dalších věcech spojenejch s odvrácenou (hororovou) stránkou lidský populace. Témata sou záměrně přehnaný, v rámci žánru vyhnaný do extrému, ale každej vyznavač (tedy i náš fanoušek) tohohle stylu ví, že je to pouze fikce a že doopravdy takovýhle věci neděláme, je to černej humor, zábava – stejně jako při sledování hororovýho filmu."

Zkráceně řečeno - Celý je to prostě stylový divadýlko, kde nadsázka a naprosto záměrné přehánění hraje důležitou roli. Není na tom nic k nepochopení. Stačí jen umět rozlišit fikci a realitu. Sám Řezník to dobře ve výše zmíněném článku popisuje, když mluví o obvinění Lucie Bílé za text: "Plyn už syčí z trouby ven." poté, co někdo vyletí i se svým barákem do povětří, protože mu přišlo jako dobrý nápad si ten plyn doma pustit. Stejně dobře to vystihuje jakýsi Poeta, když na svém blogu píše: "Kolikrát jsme o tom četli? Kolikrát bylo umění obviňováno z vraždy? Už jen, když to napíšu, to zní absurdně. Přesto se to stalo a děje. Díky Rambovi pobíháme v lese a střílíme po sobě. Díky Knoflíkářům ležíme na kolejích a pliveme na vlaky. Díky Královské řeci pravděpodobně začneme všichni koktat." a později pokračuje "Jako kdyby lidé vraždili, kradli a podváděli se, jen proto, že to viděli ve filmu nebo slyšeli v textu písničky. Podle některých jsme vlastně opičky bez vlastního myšlení. Hlavně nepoužít v textu sprosté slovo, co kdyby ho někdo slyšel a použil také!"

Situace vypadá jasná. Rambo z nás neudělal cvoky střílející se "ostrejma" po lesích, bubáků se nebojíme ani po krotitelích duchů, policajty nevnímáme jako roztomile vzteklé poplety ani po četníkovi ze Saint Tropéz, atd. V čem je tedy problém? Všude okolo nás existuje ohromné množství stereotypů, "závadných" příkladů, fikcí, přehánění, atd. Jistě, občas se někde najde skutečný magor, ale je snad někdo takový důvodem k perzekuci celé společnosti, když výše zmíněné příklady, kterými se evidentně společnost neřídí, jasně ukazují, že absolutně drtivá většina lidí je schopna fikci a realitu nějak oddělovat?

Takto bych samozřejmě mohl dál pokračovat ve stylu hádek zastánců a odpůrců násilí ve videohrách, jež jsou taktéž důkazem určité svéprávnosti mnoha lidských bytostí, které na svých počítačích denně povraždí tisíce protivníků, i když by mnozí z nich v reálném životě neublížili ani mouše, a opět bych mohl orodovat za zákazy namířené proti celému lidstvu kvůli křiklavým příkladům občasných šílenců mezi miliony rozumných jedinců, nicméně právě v tomto bodu tvrdím, že ačkoliv se situace horrorcoru i videoher může zdát dokonale shodná a tím vlastně i vyřešená a státní aparát by se v tomto případu tedy jevil jako zastánce striktně moralistické linie typu "Zakažte to!", získali bychom podlehnutím takovému názoru pouze dojemnou iluzi, zatímco pravá podstata problému by nám utekla.

Ta totiž nespočívá v pomalu svatouškovské snaze bránit násilí, ale v prachsprosté nekompatibilitě textu jedné z mnoha horrorcorových skladeb se současným ideologickým směřováním státní moci. Důkazem budiž i to, že z desítek krvelačných textů dotyčných autorů si média a státní moc všímají pouze toho, co zní politicky nekorektně. Nyní se podívejte zde na dvouminutovou reportáž z TV Prima, protože jinak nemůžete v článku smysluplně pokračovat.

Jak sami vidíte, za výkon TV Prima by se nemusel stydět ani Goebbels. Obyčejnému konzumentu zaručených pravd z televize však drobnosti nedojdou. Proč je například průřezem celé reportáže neustále opakováno cosi o hudebně hluchých mladících bez talentu? A proč si tam dokonce Prima přizvala nějakého rádoby hudebního kritika, když to s případem fakticky nesouvisí? Odpověď je jednoduchá - stejně jako je základem mnoha propagand odlidštění svého protivníka, potřebuje i TV Prima působit demokraticky a ne jako poslušný psíček pomáhající státní moci v napodobování minulého režimu a pronásledování nekorektních umělců. Je proto třeba nejprve narvat ovcím u televizí do hlav dojem, že se nejedná o žádný osobitý umělecký projev, aby si to s bolševickými perzekucemi nikdo náhodou nepropojil. Důvěřivec u televize si pak bude připadat krásně povýšeně a mnohokrát zopakovanou lež přijme za svoji pravdu. Možná by ji sice nepřijal, kdyby v TV jasně řekli, že toto není umění, jelikož by mu to připomenulo onu bájnou větu z černých baronů: "O tom, co je krásné, rozhodujeme my, strana.", ale v TV nejsou tak hloupí, aby mu nedali pocit svobody. Oni mu jen několikrát zopakují cosi o hluchých chlapcích bez talentu, a protože lidé slyší na autority, dodají svým slovům váhu pozváním hudebního kritika. Jednodušší divák si z toho pak logicky vydedukuje, že se vlastně nejedná o pronásledování umělců, protože on sám tomu sice nerozumí, ale když to odsoudil i hudební kritik (Autorita, která je považovaná za někoho, kdo tomu rozumí.), tak to jistě bude pravda. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Mladíci bez talentu + odsouzení jedincem s aurou odborníka na danou oblast = nejedná se o umění, dotyční tedy nejsou umělci, takže stát s TV Prima se vůbec nechovají jak za totality a vše je v pořádku. Jednoduché jak facka, na většinu skvěle působící. Mimochodem na totožném principu dnes fungují i takzvaní "odborníci na extremismus".

Další podstatnou část reportáže tvoří odsuzování propagace násilí a strach z možnosti, že se někdo inspiruje, atd. I to je pouhý klam. S menším či větším násilím v textech se setkáte prakticky všude a nikdy to nikdo neřešil, neřeší a řešit nebude. Nikomu na tom totiž nezáleží. Boj proti násilí je však na první pohled neprůstřelný argument, který zároveň úžasně plní roli návnady. Všichni pak poslušně do zblbnutí řeší údajnou nebezpečnost textu, zatímco jim utíká pravá podstata spočívající v prachsprosté ideologické neposlušnosti dotyčných umělců. Prostě si dovolili se o něčem vyjadřovat tak, jak to státní mašinérie zakazuje. A je úplně jedno, že ve velmi silné nadsázce. Třešničkou na dortu je pak způsob, jakým bude případná perzekuce ze strany státu vůči umělcům vnímána. Myslíte, že někoho napadne, že souhlasem s podobným totalitním svinstvem akorát pomáhá režimu dělat si zářezy za úspěšný lov čarodějnic a šikanu a zastrašování případných politických a ideologických odpůrců? Ani omylem. Drtivá většina podporovatelů bude přesvědčena, že to dělají pro mír. Zjistit si informace z více zdrojů je samozřejmě nenapadne, a aby si utvořili skutečný názor a ne si jen mysleli, že nějaký mají, to by koneckonců bylo tím posledním, po čem by záměr státu i primáckého publicistického braku toužil. Důležité prostě je, aby ovečky bečely ve správné tónině, přesvědčené přitom o vlastní individualitě.

Další zajímavostí celého případu je postoj antifašistické akce. I tam evidentně někdo pochopil a za Řezníka a jeho kolegy se zde postavil. Existuje sice určité podezření, že by se mohlo jednat jen o pouhý alibismus, protože celou kauzu ještě před zmíněnou reportáží odstartoval v deníku Reflex fanatický obdivovatel drog a antifašista Jiří X. Doležal, který se na konci svého článku nezapomněl pochlubit udáníčkem Řezníka na protiextrémistické, ale je to jen možnost, která se mi v tomto případě zdá hodná zmínění, ale osobně se k ní moc nepřikláním. Tak či onak bude autor antifašistického článku zřejmě černou ovcí ve své komunitě, protože jak lze usuzovat alespoň z komentářů příznivců antifašistické akce na facebooku, většině z nich je nějaká svoboda tvorby naprosto volná, pokud daná tvorba neodpovídá jejich vlastním dogmatům.

A jelikož žijeme v zemi, kde se ke svobodě přistupuje tak, jak se k ní přistupuje, a s informacemi se nakládá tak, jak se s nimi nakládá, je ještě třeba zmínit pár věcí nakonec. Tento článek vyjde na několika stránkách, které jsou s oblibou vydávány za extrémistické. Možná dokonce budeme mít štěstí a Jiří X. strčí hluboko do kundy fix (v popisu tohoto videa najdete odkazy na celý článek z reflexu, taktéž doporučuji) a napíše nějaký teatrální odpad o tom, jak se náckové zastávají Řezníka, což dokazuje jeho vinu, atd. A Řezník pak, možná už projistotu zavřený v kriminále, bude psát jako už tisíckrát o tom, že je mu ultrapravice i ultralevice u řiti a je to celé nadsázka, načež AFA začne psát o tom, jak náckové se svojí snahou parazitovat na horrorcoru nepochodili, a jak je to jen další snaha procpávat NS do hip hopu, která náckům ale nevyšla, protože jejich idol je "vyfakoval", atd., atd., atd. Takže abychom se tomuto potenciálnímu kolotoči šaškáren vyhnuli, rád bych nakonec případným odpůrcům vzkázal, že se holt budou muset smířit s tím, že nemají patent na svobodu. Dále zde jako autor tohoto článku prohlašuji, že se nehodlám bez slova koukat, jak naše demokratura s podporou médií a mnoha "angažovaných občanů" dupe z ideologických důvodů po svobodě. Vyzývám každého, komu na jeho svobodě záleží, aby si podobných případů pronásledování všímal a zaujímal proti nim pevné postoje a v rámci možností podporoval případné oběti. V ČR se už zase 20 let pomalu utahují šrouby a budou se tím víc utahovat, čím dýl si to necháme líbit. A je pouze na každém z nás, aby v sobě našel odvahu mluvit a být slyšen.